Co děláte, když někdo odejde?

Kulturu firmy můžeme snadno poznat podle toho jak se budou lidé chovat, když řeknete, že odcházíte. Není nic smutnějšího, než když jste s nimi pět let a první otázka bude "Ty máš služební auto, viď?".

Vrátit služební auto určitě nebude ten největší problém, když odcházíte. Firmy platí statisíce za to, aby sehnali nové lidi. Přitom by se často stačilo chovat k zaměstnancům slušně, a to hlavně při odchodu.

Začátek a konec filmu jsou ty části, které si často dobře pamatujeme. Stejně tak u rozchodu s vaší firmou byste si měli na konci pamatovat něco pozitivního. Když vám někdo z firmy upřímně poděkuje, dá vám malý dárek za ty roky spolupráce nebo vám napíše skvělé doporučení.. takovou firmu budete spíše doporučovat, protože někdo ukázal (skutky nejlépe), že si vás tam váží. Jde to.

Podívejte se na váš proces jak řešíte odchod zaměstnance nebo zákazníka. Chováte k němu respekt, poděkujete mu nebo mu dáte malý dárek? Tyhle věci stojí daleko méně, než hledat nové lidi, marketing nebo billboardy.

A přitom firmy často raději platí za billboard, než malý dárek k narozeninám. Ukažte skutky, že si ostatních vážíte. 

Zase demokraticky odhlasujete ten nejnudnější nápad, že jo?

Jak je možné, že se např. u aut radujeme z úžasného designu u konceptu a pak nás taková nuda čeká v realitě?

Jedna věc jsou náklady. Designový koncept je často věc řádově dražší (v našem příkladu u aut), než je možné takové auto prodávat. Škoda Kodiaq by neměl šanci na úspěch, kdyby stál 3-4 miliony. Další věc jsou nižší náklady z toho, že je potřeba využít standardizované díly. Tím pádem už máte omezené možnosti v designu, protože využíváte koncernové díly. A tady se nedá moc hýbat. 

Spoustu našich rozhodnutí je ale úplně jiného rázu a vybrat si tu nejbezpečnější možnost je ta nejnudnější možnost jako si můžete vybrat. 

Šťavnaté slajdy není normální název pro tým lidí, kteří školí v korporacích a navrhují slajdy na míru. Už jen psát "slajdy" místo "slidy" může někoho šokovat. Možná méně, když si uvědomíte, že tahle parta cílí na český trh. 

Nazvat program na vykazování služebních nákladů Náklady může jen člověk bez fantazie. Přesto taková věc existuje. Proč? Podle mě je to ze tří důvodů.

Chceme hrát na jisto. Koho by napadlo nazvat konkurenci taxíkům Uber? Uber jako co, jako Über? Kdo vůbec umí na světe německy? Fakt divný název.. a přitom geniální název pro skvělou službu. Přitom by vás určitě napadly jiné, jisté kombinace. Proč? Protože rádi zůstáváme u zavedených jmen. Aby to moc nevyčnívalo. Bojíte se převzít plnou odpovědnost?

Musí se to demokraticky odhlasovat. Čím více lidí bude o názvu/designu rozhodovat, tím hůř. Mělo by to dělat jen pár osvícených lidí, nebo jen jeden člověk, který si ostatní vyslechne. A pak nedemokraticky rozhodne. Čím více lidí, tím více názorů a dojde se k tomu nejnudnějšímu kompromisu. 

Máme strach. Už paní učitelka se divně dívala, když jsme malovali růžový strom, fialovou korunu a obrovské, žluté listy na stromě. "Listy jsou přeci zelené," se brzy dozvíte a postupem času se naučíme sedat si dozadu, míst skloněnou hlavu a hrát najisto, místo toho, abychom zkusili něco originálního. 

Co s tím? Přestaňte se snažit zavděčit každému. 

Nepřemýšlet projektově brzdí naši kariéru

Tak jak chodíte do práce, přemýšlíte projektově, nebo vidíte svou práci spíše jako sérii telefonátů, schůzek a úkolů?

Není potřeba, abyste viděli nějakou "vizi" ve vaší práci. Je ale potřeba, abyste se zamysleli nad tím co děláte a začali svou práci vidět jako sérii projektů. 

Většina kancelářských prací (většina těch zajímavých) jsou právě o sérii projektů. Jinými slovy, za rok, za rok a půl - jaké projekty si budete moci dát do svého CVčka? 

Aktualizujte svůj životopis ještě dnes a podívejte se, jaké projekty jde do svého životopisu přidali. Pokud jich moc nebylo, nejspíše je potřeba začít přemýšlet více projektově, méně se zamýšlet nad jednotlivými aktivitami a toto cvičení opakovat každé 3-4 měsíce.

Poslat e-mail umí každý. Telefonovat umí každý. Co umíte kromě toho? 

"Je to můj názor"

Hádky jsou často způsobené tím, že máme pocit, že my máme pravdu a druhá strana ne. Že jde o boj faktů.

Pozorně ale pozorujte příště někoho, kdo se hádá. Jde o souboj faktů? Spíš půjde o souboj názorů.

Nebolí to říct, že je to "váš názor". Chce to ale trochu odvahy a hlavně trochu emocionální práce si přiznat, že všechno zrovna nemusí být tak jak říkáte vy. Máte právo na svůj názor, ten jste vyjádřili.. a už je na druhé straně jak si to přebere, jestli s tím bude něco dělat nebo to prostě bude jen ignorovat.

Dřív jsem měl pocit, že všechno je poměrně jasné. Že k dobré práci vede jasná cesta. Že když budete mít nabité CVčko, firmy vás budou chtít a dobře platit. Že když něco platí, tak to prostě platí a máte si za tím stát. 

Teď to vidím jinak, vše funguje složitěji, než jsem si asi myslel. Co dříve byly jasná fakta jsou teď někdy názory. A to krásné na tom je, že když máte tento smířlivý postoj, lidé vás více berou. Protože vidí, že nepřemýšlíte černo-bíle.

Je to váš názor. Vyjádřete ho, stůjte si za ním.. jako za názorem. A nepleťte si ho s fakty, prosím.

Sekundární znaky úspěchu

Mercedes-Benz, Breitling, LV, Starbucks, Audi, Ferrari, iPhone, první třída v letadle, vlastní řidič, luxusní bydlení..

..to vše jsou pouze sekundární znaky úspěchu.

Ukázali jste ostatním, že na to možná máte. Možná, protože ten Mercedes může být služební nebo na leasing. Nechte si někdy vyprávět příběhy od člověka, co dělá v leasingové společnosti. Bude vám říkát případy desítek lidí, kteří se vymlouvají, že nemají na splátku (a možná na ní opravdu nemají) a přitom je to váš známý doktor, vaše právnička nebo známá ředitelka. Vzali si moc velké sousto.

Lidé si pletou co jde jako první. První jde úspěch, tedy to, co nabízíte na trhu. Pokud se to protne s tím, po čem je zrovna zájem, přinese vám to zisk. Nabídku musíte ladit, ale kdo je trochu chytřý, určitě si vydělat může. A pak je na vás jak svoje peníze utratíte.

Nespadněte ale prosím do první skupiny lidí. Ti, co opovrhují všemi drahými značkami nehledě na kvalitu produktu. Neříkejte, že byste si Porsche nikdy nekoupili, když se vám reálně moc líbí, jen na něj třeba nemáte. 

Nevěřte ale iluzi, že s drahými věcmi se vám bude lépe žít. Jak kde a jak s čím. S drahým autem přichází problém závisti, starostí aby vám ho někdo neukradl, neobjel korunou, abyste měli na veškerý servis a kde parkovat? Protože se starší škodovkou jste mohli parkovat na ulici, s drahým autem to už asi nepůjde. Oproti tomu třeba s drahým telefonem nebo počítačem (nástrojem k práci obecně) se vám bude pracovat skvěle a má smysl do takových nástrojů investovat hodně.

Stále ale platí, že to co není atraktivní, má často vyšší hodnotu. Něco jsou ale opravdu pasti na střední třídu a těm je potřeba se vyhnout.

Co jsou pro vás pasti na střední třídu a do čeho má podle vás smysl investovat?

Když přistoupíte na to, že pracovat musíte

...nedávalo by smysl pracovat jak nejlépe umíte?

Nepatřím mezi lidi, kteří by pracovali z nadšení. Nadšení není to, co mě ráno dostane z postele do taxíku a letadla do mrazivého dne jako dnes. Ano, umím si na tom cestování, schůzkách a bláznivých dnech najít to dobré. Ale ať si rozumíme - smysl povinnosti mě dostane z postele.

Pracuji, protože co bych dělal bez práce? I největší rebel, školní anarchista a ten, kdo odmítal už na základce svačiny od rodičů a tím si hledal cesty rebélie se dostane do stavu, že pracovat vlastně musí (pokud nechce být na ulici, ale bohužel, i sbírání papíru je vlastně práce). 

Co dělat, když to máte jako já? Tedy vášeň a nadšení se projevu čas od času, ale z postele vás dostane smysl povinnosti?

Moje rada (a rada, kterou si dávám i sobě) je dělat svou práci jak nejlépe umíte. Proč dělat práci na půl, když už tam jste? Proč se připravit o možnost lepších podmínek, lepšího života a možnosti ovlivňovat to, co děláte.. jen proto, že se vám v posteli do mrazu nechce?

A vidíme to každý den. Smutné obličeje loučících se se svými rodinami musí do mrazu vystoupit a uvidí se nejdříve za osm hodin, spíš ale déle. Zkuste to jinak. Najděte si oblast, kterou můžete ovlivnit a tu dělejte jak nejlépe umíte.

Není v tom právě ta svoboda?

Proč už nestačí být nejsnadnější volbou

Vybírám hotel na služební cestě a došel jsem ke klasickému dilema jestli si vybrat hotel, který je nejblíž práci, nebo si vybrat hotel, který je nejlepší v daném městě (v mé cenové kategorii). 

Když přespávám jeden den, člověk zvládne hodně a čas často hraje hlavní roli, proto beru klidně špatný hotel, ale hlavně že je blízko práci (prezentaci). Když přespávám dlouho, musí to být kompromis mezi kvalitou a místem (optimálně v docházkové vzdálenosti).

Teď jde ale o pár nocí a v tom případě volím nejlepší hotel v dané oblasti (v mé cenové kategorii). Jednoduše vezmu žebříček na Tripadvisoru, porovnám s hodnoceními na Booking.com a projdu několik recenzí a fotek.

Proč tedy řešit další cestu do práce navíc, když bych mohl vybrat něco blíž? 

Protože hotely, které těží především ze své lokace blízko kancelářím, jsou touhle mentalitou už úplně prorostlé. Práce se tam dělá na půl, lidé se s tím moc nemažou a malé (či střední) problémy se přehlížejí. Mají totiž slušnou fluktuaci a těží z lidí, kteří jdou za obchodem a jsou už zvyklí snad na všechno.

Hotely někde v centru oproti tomu mají tvrdou konkurenci, v které si musí najít místo. Když jdete do hotelu, který je někde v TOP 10 na Tripadvisoru, všimnete si malých rozdílů. Mají třeba parkoviště, zdarma čaj / kávu na recepci, kterou vám klidně dají s sebou. Mají zdarma snídani nebo saunu / posilovnu., pamatují si vás, opravdu vám umí pomoct. Musí se snažit a mají v ideálním případě opravdu snahu být lepšími.

Tuhle myšlenku můžete použít paralelně na jiná odvětví. Vzdělávací agentury zjistili že už nestačí se jen prodat korporaci a stát se jediným schváleným dodavatelem vzdělávání. Kantýny pochopili, že nestačí být jedinou kantýnou v okolí, když existuje Dámejídlo, když lidé mají auta a když si vlastně jídlo můžou lidé přinést z domova.

Už nestačí být nejsnadnější volbou. Lidé nejčastěji volí toho, kdo je nejlepším pro ně v jejich cenové oblasti. Tím pádem musíte být v něčem na hraně, v něčem se vynikat.

K jaké hraně se blížíte vy? 

Váš malý osobní projekt

Šťavnaté slajdy byl můj malý osobní projekt v rámci mého koníčku - prezentací. Rozhodně jsem nečekal, že se z koníčku vyvine možnost pracovat pro univerzity, známé korporace a podívám se do firem, které jsem vždy obdivoval. 

Jak se ukazuje, takové malé sázky jsou to nejlepší, co pro svou kariéru můžete udělat. Jsou to malé osobní projekty, které vás mohou posunout dopředu, zlepšit vaše CVčko a pomohou vám v situacích, kdy jste se v životě zasekli.

Jakou malou sázku, malý osobní projekt si vybrat?

Vyberte si něco, co už děláte minimálně částečně teď v práci, čemu rozumíte a co vás baví. Potom se podívejte co už je na trhu a co vy byste mohli nabídnout. A pak to jděte co nejrychleji nabídnout za peníze, poprvé klidně zadarmo. Zdarma můžete začít točit videa, psát články, doporučovat skvělé služby a produkty.

Pak se přesuňte ale rychle k tomu dělat to za peníze. A rozhodněte se, že budete pracovat jako profesionál. Toho definuji jako člověka, který to nedělá z lásky. Ano, nepracuje pro lásku k dané aktivitě, ale pracuje pro peníze. Zpoždění, laxní přístup a pomalé odpovědi si jako amatér můžete dovolit, protože to děláte z lásky a protože to počká. Profesionál si to už dovolit nemůže.

Postupně tenhle osobní projekt rozvíjejte, hledejte nové zákazníky a nabízejte dál svoje služby. Mnoho úspěšných firem začalo malý osobní projekt. 

V čem je chyták malého osobního projektu? Že vám ho nikdo nikdy nezadá. Musíte si ho zadat sami. Většina z nás čeká na instrukce, čeká na potvrzení od šéfa a čeká na to, až na ledu bude bruslit spoustu lidí.

Jaký bude ten váš? 

Kdo bude řešit váš rozvoj?

Je snadné si myslet, že musíte na někoho čekat. Někdo ve formální struktuře by měl řešit vaše vzdělávání, vaše cíle i vaši budoucnost. A podle toho by vás zase někdo jiný měl oceňovat. Nemůžete si přeci sami začít dávat úkoly, sami se hodnotit a sami se odměňovat.

Co byste dělali, kdyby nikdo z těchto lidí neexistoval? Co kdybyste se začali chovat jako kdybyste byli na volné noze a shodou okolností pracujete pro tuto firmu? 

Chovejte se tak. Najednou zjistíte co všechno můžete dělat, v čem se můžete rozvinout a že všechno to čekání bylo úplně zbytečné.

Chovejte se tak jako kdybyste byli na volné noze.

"My zákazníkům nevoláme"

Tahle opravna elektroniky mě zaujala. Rozbil se nám vysavač, na internetu jsem našel autorizovaný servis a vyrazil na cestu. Z venku správné devadesátky, uvnitř osmdesátky. Při předání vysavače mi pán vysvětluje jak bude oprava probíhat a jak dlouho to bude cca trvat. 

Bere do rukou žlutý zvýrazňovač a zvýrazní číslo objednávky a telefon na ně. "Na našem webu si můžete najít stav objednávky, ale my zákazníkům nevoláme, když je věc opravená." To mě nejdřív zarazilo, až trochu urazilo.

Proč by nevolali zákazníkům? To je takový problém vzít telefon a zavolat, že máte vysavač opravený? 

S odstupem několika dní to vidím ale skvělý příklad toho, že jak se rozhodnete podnikat je na vás a vaše rozhodnutí tím vyberou i zákazníky, kterým chcete služby poskytovat. Komu to nevyhovuje, ten si hold najde jiný servis. Já jsem nakonec rád, že mi nikdo nevolá, neotravuje a na jejich webu jsem si už našel, že je zakázka opravená. Což bylo daleko rychleji, než jsem čekal a než slibovali.

Ať už jde o váš blog, o vaše podnikání nebo způsob vaší práce - dělejte pevná rozhodnutí a stůjte si za nimi, zákazníci, čtenáři si vás najdou a ti, co nebudou mít zájem, půjdou jinam. Nesnažte se zavděčit všem, nakonec z toho akorát budete smutní, protože se budete hrozně snažit, ale nikdo nebude ve výsledku spokojený.

Budete drazí? Levní? Hlasití? Rychlí? Pomalí? Nebudete volat? 

Za čím si budete stát vy?