Existuje poměrně hodně věcí, kterých se v práci bojíme. A pak přijde den, kdy odcházíte do jiné práce. A najednou si říkáte - čeho jsem se vlastně bál, když teď stejně odcházím? I kdyby mě přeci v té době vyhodili (což by se nejspíš stejně nestalo), stejně bych teď odcházel.

Strach v organizaci, firmě, tříde je většinou iracionální. Bojíme se toho co řeknou ostatní. Bojíme se používat vlastní počítač nebo mobilní telefon v práci. Bojíme se, jestli někdo nesleduje naši online aktivitu na firemní WiFi. Bojíme se mluvit konkrétně.

A pak odejdete.

Neříkám, abychom se chovali jako někdo, kdo má před sebou poslední rok života a tak se může chovat naprosto neurvale, protože je to přeci stejně úplně jedno. Když vám zbývá málo času, nemusíte myslet na to, co bude za deset let. 

Většina věcí, kterých se ale v práci bojíte, nejsou racionální strachy. A čím víc se budete snažit zapadnout, tím víc budete nudnější, méně užitečnější a nejspíš z toho nebudete mít ani velkou radost. 

Co kdybyste v pondělí do práci místo sklopené hlavy přinesli vaši osobnost, to co je pro vás unikátní? To přesně od vás potřebujeme.