Lidé ve službách mají tendenci se definovat tím, co dělat nemůžou. Je zajímavé poslouchat rozhovor rozčíleného zákazníka a paní prodavačku jak si spolu vyměňují názory. Osobně se nedivím, proč spousta zákazníků odchází z obchodů a restaurací naštvaných s jasným názorem, že tam už nikdy ani nepáchnou. Jeden z důvodů je jak se zaměstnanci ve službách (tímto bohužel trpí zaměstnanci ve všech sektorech) definují tím, co dělat nemohou.

Když si to člověk uvědomí, je to vlastně snaha naprosto paradoxní a kontraproduktivní, leč přináší obrovské pragmatické výhody a uklidnění, že více dělat nemůžou. Kolikrát jste slyšeli prodavačku, jak vám řekne, že pro vás více dělat nemůže? Že za reklamace, ceny, obchod, zboží, (doplňte dle libosti) neodpovídá a nemůže za to? Tahle informace je nejen nezajímavá, ale kontraproduktivní.

Pokud se člověk definuje nemožnostmi, stává se tak de facto nesvéprávným. Je potřeba, aby bylo rozhodováno za něj, protože takový člověk si pravidelně do hlavy vštěpuje to, co dělat nemůže. Snad každá firma má své pravidla hry a lidé tak ví, co nesmí - zeptejte se jich ale co tedy všechno mohou dělat? Spousta lidí bude takovým dotazem zaskočena, protože nikdy nepřemýšleli nad tím, co všechno mohou dělat. A jelikož vždy jde udělat víc, možností je spousta.

Stačí se definovat a soustředit na to, co člověk může. Orientace na možnosti přináší výsledky. Toho co dělat nemůžete je mnoho, ale je to nezajímavé. Příležitosti jsou příčinnou úspěchu.