Tohle je fotka z mojí dnešní procházky. Jak vidíte, podmínky nebyly úplně ideální.

Sníh, vítr, tma, daleko od lidí, nikde nikdo, strach, závěje. Většina lidí v tomhle počasí nevystrčí ani paty z domu.

Vybaven pohorkami, čelovkou a péřovkou vyrážím na procházku. Je z toho krásných pět kilometrů v klidu, pohodě a přírodě.

Říkám si - co by se stalo, kdybychom se vždycky chovali tak, jako kdyby podmínky byly vždycky špatné.

Kdyby vždycky sněžilo, cesta by byla zasněžená, byla by zima.

Asi bychom si koupili vybavení, čelovku, pořádné oblečení, baterku, možná i sněžnice. A postupně bychom si na to v pohodě zvykli. Stejně jako v Norsku, na Islandu nebo v Rusku.

Nakonec jsem zjistil jednoduchou pravdu:

1) Často se nedívejte na podmínky. Jděte na procházku (skoro) za každého počasí.

2) Nečekejte na skvělé podmínky. Skoro nikdy nenastanou. Život není dokonalý. Podmínky jsou, musíme se na ně zařídit.

3) Často nejsou podmínky špatné, ale naše vybavení nestojí za nic. Ne nadarmo se říká, že není špatné počasí, jen je špatné oblečení.

Já si z toho dnes odnáším jedno. Koupím si lepší vybavení a budu chodit nadále i ve sněhu.

—-

Co uděláte vy, když podmínky nejsou skvělé? (nikdy nejsou)