Začal nový semestr a tak to kolem mě létá abstraktními slovy jako synergie, proaktivita, týmový duch apod. Proaktivita mi připomněla jednu z jízd z kolejí na Jižním městě směrem na Chodov. Je to cesta autobusem MHD o třech zastávkách, zabere tak asi pět minut. Naprostá většina jízd je absolutní rutina. Jízda nudí řidiče určitě stejně jako cestující a je to vlastně taková hromadná ztráta času (pokud si třeba nečtete knížku, nebo neděláte něco kloudného). Potkal jsem ale řidiče, který se rozhodl dělat svou práci prostě jinak.

Jak se za mnou zavřeli dveře autobusu č. 177 jednoho letního rána, řidič autobusu si vzal mikrofon a začalo se z reproduktorů ozývat následující hlášení: „Dobré ráno vážení cestující, rád bych vás přivítal na pravidelné lince číslo 177 mezi zastávkami Poliklinika Mazurská – Chodov. Dnes můžeme očekávat krásný den, bude jasno až polojasno, s teplotami mezi 25 až 28 stupni. Doprava je dnes velmi plynulá a naší na konečné zastávce tak budeme přesně dle jízdního řádu. Rád bych vám poděkovat, že využíváte našich služeb a přeji vám příjemnou cestu.“

Proaktivita není o velkých činech. Je právě o těch malých. Že vyměníte v kanceláři prasklou žárovku, přihlásíte se na hodině, když se nikdo nehlásí, pomůžete staré paní s taškou, když se nikdo jiný nenabízí, uděláte úkol o trochu lépe, než byste museli, přinesete ráno malý dárek kolegům v práci nebo květinu přítelkyni, dárek přítelovi, uvaříte kamarádům čaj, zavoláte domů a pozdravíte hlasitě v obchodě. Pokud řidič autobusu linky 177 může změnit zážitek z jízdy a pamatuji si tu jízdu už skoro rok, je čas na nás. Vyhrňme si rukávy, zítra je čas udělat něco konkrétního jinak. Jaký je váš plán?