„Řekl jsem si, že napíši článek o prokrastinaci. Pak jsem se ale rozhodl to odložit na zítřek.“ –já před dvěma týdny

O prokrastinaci se dá psát spoustu věcí. Krom toho, že jsem tenhle článek chtěl napsat už před dvěma týdny je na prokrastinaci zajímavé především několik bodů, které zjistíte až potom, co svojí práci uděláte. Rád bych předeslal ten první-

Nebylo to tak těžké, jak jsem si myslel.

Učíte se na zkoušku, šílíte už měsíc dopředu, že byste se měl učit něco, co vás vůbec nebaví. Napsali jste si to na zeď na papír velkými písmeny. Nutíte se do toho, vůbec se vám nechce. Všem říkáte, jak moc nesnášíte tu danou zkoušku a když si pak k materiálům sednete, zjistíte, že to vlastně není tak hrozné. Protože máte termín za zády, už je vám to všechno fuk. Seděli byste teď u učení od rána do večera.

Jak dostat líného člověka od gauče? Stačí zapálit celý dům, ve kterém je.

Přesně tak funguje prokrastinace. Vyčkáváte do poslední chvíle, kdy je to pohodlné. Když ale zjistíte, že dům, ve kterém jste, hoří, je vám úplně fuk jak z něj. Už se vám sakra chce něco dělat- dokonce byste šplhali s brekem dolů z balkonu po hromosvodu, abyste se zachránili.

Přesně tak jsem to měl se statistikou. Vůbec se mi nechtělo. Když jsem dostal 4+ z testu, dostanete tu známku oficiálně do vašeho indexu, je vám úplně jedno, co vás úspěšné složení opravného testu bude stát. Najednou není problém se učit od rána do večera statistiku, počítat a přečítat jí nahlas.

Po tom, co se práce podaří, člověk většinou zjistí, že to nebylo tak strašné. Pokud víte, jak prokrastinace funguje, bojuje se s ní poměrně snadno. Mě funguje si připomenout zapálený dům. Můžu sedět na zadku a čekat až mi někdo zapálí koudel za zadkem, nebo si radši vzít tu statistiku do ruky a začít číst. Nakonec to stejně nebude tak těžké, jak si myslíte.

Jaká je vaše zkušenost s prokrastinací? Piště do komentářů či mailem, protože tak pomůžete šířit cenné know-how.