Nějaké dotazy? ...(hrobové ticho)

Znáte to - máte školení, workshop nebo prezentaci, kterou jste nadšeni. V průběhu prezentace se zeptáte na pár rétorických otázek, dáte se na pár vteřin do řeči s publikem a vaše prezentace, váš workshop, vaše umění jede dál. Silný závěr, potlesk, zeptáte se, jestli jsou nějaké dotazy. A je hrobové ticho.  Co s tím?

Ve škole jsme si sedali dozadu. Zeptat se znamenalo ukázat, že něco nevíte. Mohli jste se ztrapnit, ukázat, že něco nevíte. Je těžké se toho zbavit. Není divu, že je na začátku vaší Q&A části (závěrečné diskuze) hrobové ticho. Máme tendenci se nejdříve rozhlédnout a čekat, jestli někdo jiný  nezvedne ruku jako první.

Zeptejte se na otázky dopředu, když je každý v bezpečí.

Pokud tomu chcete předejít, je na to jednoduchá metoda. Rozešlete účastníkům email pár dní před akcí a zeptejte se je na pár otázek. Co by je zajímalo, jaké problémy řeší, co neví jak řešit, kde je co pálí. Sesbírané otázky zakomponujte do závěru vaší prezentace. Daleko snadněji se vám povede závěrečná diskuze, když už budou první otázky jasně dané.

Na dotazy bez předchozí přípravy se ptejte jen pokud máte opravdu hodně času. Většinou to ale není efektivní strategie. Když rozešlete email, lidé raději přijdou. Ví, že máte zájem o jejich dotazy, že budete mluvit o tom, co je opravdu zajímá.  A výhoda pro vás - můžete se dopředu důkladně připravit. 

Zkuste to.