Vzdycky jsem si rikal, ze je dobre byt k sobe velmi kriticky. Chvala by mohla vest k leniveni, prilisnemu sebevedomi a dalsim nezadoucim jevum. Sebemrskacstvi po kazde snedene cokolade (miluju cokoladu, zvlast bilou Lindt s jahodami susenemi mrazem) a skoro vse souvisejici se skolou- zacal jsem se ucit pozde, uz jsem se mel ucit, proc jsem se uz neucil, proc se jeste neucim, misto zabavy bych se mel ucit, proc se nedokazu ucit do dvou do rana, kdyz to ostatni urcite dokazi (ostatni vzdy vidime jako dokonalejsi).
Po poslouchani genialniho audiobooku Willpower instinct me zaujal jeden ze zaveru tehle knizky- je vedecky overeno, ze pokud si clovek umi odpustit, lepe si tvori dobre zvyky, chodi vice cvicit, snadneji drzi dietu atd.- stoji za to, si odpustit. Jdete do toho taky? Chci to zkusit, snad to dokazu a zase se nezkritizuju.