Jeden dobrý skutek denně. Prý heslo amerických skautů a sakra, něco na tom je. Udělejte jeden dobrý skutek někomu neznámému a budete šťastnější.

Nejsem žádný altruista. V metru žebrajícím nedávám, Nový prostor nekupuji a bio potravinám neholduji. Nejsem ani skalní fanda východní filozofie. Ale jestli mi v životě něco dělá radost, pak je to dobrý skutek od náhodného cizince. A ještě lépe – udělat dobrý skutek pro náhodného cizince.

Cestou po Václavském náměstí směrem k Muzeu mě to trklo. Je správný okamžik někomu zlepšit den. Udělat něco, co nestojí nic (nebo pár korun) a ten dotyčný na to dlouho nezapomene. Zaběhl jsem do McCafé na Muzeu objednal jedno cappuccino a vyrazil doleva na placené parkoviště, kde jsem parkoval. Pán z parkoviště se vydal mě zkasírovat. 

„To je pro vás, pane!“, řeknu místo pozdravu hlídači parkoviště (schválně pane, protože tak mě oslovují často) a předávám mu do ruky právě koupené capuccinno. „Ježiši, mockrát děkuji!“, odvětí pán z parkoviště. Na otázku kolik budu dlužen za parkovné odpoví, že vůbec nic a spokojeně odchází do své budky, hodí nohy na stůl a začne si vychutnávat předanou kávu.

Stojí to pár korun udělat někomu radost, někdy ani to ne. Může vás to stát deset korun, které hodíte do automatu po tom, co si koupíte kávu. Můžete nechat v košíku pětikorunu. Můžete koupit člověku za sebou v řadě muffin navíc. Můžete s někým něco vyměnit, někomu nabídnout jízdu taxíkem zdarma, když jedete stejným směrem.

Jeden dobrý skutek denně. Přidáte se?