Systém, ve kterém žijeme, z nás rád dělá jen čísla.

Číslo na výplatní pásce, číslo občanky nebo číslo vaší pojistky vás definuje. Není pak divu, že nám chybí pocit, že někomu chybíme. Že na nás někomu záleží. Proto jsou lidé ochotni platit za pětihvězdičkový hotel nebo dávat stovku za kafe - ne proto, že by to kafe bylo o tolik lepší nebo že musí mít na pokoji minibar - ale proto, že chtějí, aby je na recepci oslovovali jejich jménem. 

A na parkovišti měli zarezervované místo s jejich jménem.

Zítra ráno půjdu nejspíš v práci nejdříve do našeho firemního bufetu. Ne, že bych nesnídal (to už se mi dlouho nestalo), ale protože se tam jdu nabít pozitivní energií. Jdu tam protože vás tam obsluha pozdraví jménem a pamatuje si, co si klasicky ráno objednáváte. Všichni se tam chodíme tak trochu nabíjet. Do zásoby.

A ano, loupák tam stojí asi devět korun, ne 35 - tohle není Karlín. Není to o ceně.

Pozdravte ráno zítra kolegy v práci jménem. Uvidíte ten rozdíl.

Jenom jméno? Ne, křestní jméno není jen jméno. Je to to nejdůležitější a nejzajímavější slovo pro druhého člověka.

Je to o zájmu.