...nestálo by to za jakoukoliv námahu, nic byste se z toho nenaučili a nejspíš by vás za to ani nikdo neplatil.

Hodnota toho co děláte vychází z toho jak moc je to výjimečné. Pokud milion lidí v republice umí dělat to co vy, není to výjimečné a tím pádem hodnotné. Pokud ale děláte něco náročného, je to nejspíše i výjimečné. Ale přesto máte nejspíše občas pocit, že všechno stojí za pendrek.

Nevíte jak rozlousknout nový program, nevíte jak nastartovat novou kampaň, nevíte jak dokončit vaší knížku. Hlas ve vaší hlavě vám možná říká:"Kdo si myslíš, že jsi? Podnikatel, spisovatel, programátor". Ten hlas vám může také říkat:"Tu knížku co píšeš si nekoupí ani zoufale unuděná matka tří dětí prožívající krizi středního věku na nádraží v Horních Kotěhulkách." 

Znáte tyhle dva hlasy? Každý, kdo dělá něco alespoň trochu kreativního podle mě musí tyhle hlasy znát. A v čem je pointa výjimečné práce? Zůstat mezi těmito dvěma hlasy, říct si, že je slyšíte - a že na ně kašlete a půjdete dál dokud to nedokončíte.

Pokud o sobě pochybujete, pokud vám vnitřní hlas říká, že si moc fandíte, nebo že za nic nestojíte - jste nejspíše na správné cestě. Pochybovat o sobě je přirozené když děláte něco, co nejspíše nikdo před vámi nezkusil.