Nikdy se nevzdat – proč vytrvalost nemusí vždy stačit
Nikdy nepřestat s brigádou v McDonald’s? Nikdy nepřestat nosit flanelové košile? Nikdy nepřestat s házením hrachu na zeď?
Jedna z opravdu špatných rad, jakou můžete dostat (a kterou jsem dostal sám několikrát, především ze špatných knížek) je nikdy se nevzdat. Scénář této rady je jasný: „Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej. Nenech se odradit. Pravidelně si opakuj své cíle. Obklop se lidmi, kteří tě podporují. Nenech se ničím odradit, soustřeď se na svůj cíl a každý den na něj pracuj.“ Tento scénář také většinou doplňuje příběh Davida a Goliáše, tedy někoho, kdo navzdory všem nesnázím nakonec právě díky vytrvalosti vyhrál a dokázal něco takřka nemožného.
Problémem je, že je velmi odvážné srovnávat se s hvězdami typu Steve Jobs, Bill Gates nebo Warren Buffet. Slyšíme často příběhy, které chceme slyšet, a zapadají do našeho scénáře. Je to problém tzv. primingu – mozek soustavně vybírá především ty informace, na které se aktuálně soustředíme. Skvělé, pokud je váš cíl realizovatelný a máte se ho držet. Problém nastává, pokud jste na palubě Titaniku a leštíte palubu. Vyleštit tak velkou palubu to chce opravdu vytrvalost.
Jak poznat, že jste na špatné lodi a je čas nechat toho?
- Nemáte pro to přirozený talent (Tiger Woods profi basketbalistou).
- Nebaví vás to a to soustavně (U statistiky jste umírali? Statistika jako obor opravdu není pro vás).
- Nepřináší to žádné reálné výsledky (Stali jste se mistry světa v hodu mikrovlnkou).
- Žádné výsledky to zatím nepřineslo (Kategorie fantazírování, wantrepreneur a čtení z křišťálové koule).
- Nemáte v tom konkurenci (Prodej zmrzliny, co voní jako tramvaj v parném letním dni).
Jak to vidíte vy, jaká je vaše zkušenost?