V mém sociálním kruhu panuje skepse vůči školám všech úrovní. Snad nejzbytečnější školou se ukazuje být gympl, který jsem prožil v jeho osmileté verzi a ve své podstatě dvakrát (!) probíral to samé, neužitečné.

Nepamatuji si z těch osmi let mnoho. Možná tu nudu, skepsi.. a spolužáky. Díky nim bych tu školu snad ani nedokončil (děkuji, Iveto!).

Teď na to vzpomínáme, bavíme se o ztraceném čase v hospodě a pomalu zjišťuji, že většina dá své děti.. pozzzoooor.... na stejné školy, které nám lezli krkem.

Asi jsme jako lidé nuceni opakovat staré chyby. 

Dokud ale budou existovat lidé, kteří v Čechách málem propadli a za pár let tu kupují střední školu, a zároveň existují jiné školy, tak mám naději. 

Naději, že nemusíme opakovat stejné chyby.

Nebo ano?