Minulý týden jsme byli v nákupním centrum. Za deset devět večer. To je přesně ten čas, kdy víte, že za deset minut mají zavírat a někde vám kafe ještě ochotně udělají a jinde už mají uklizeno, vyluxováno, sklizený kávovar a budou třikrát točit očima dokola, pokud vstoupíte do jejich kavárny a nedej Bože.. budete chtít kafe.

První naše volba padla na oblíbenou kavárnu v prvním patře. Proti nám šla zrovna zákaznice s kelímkem kofeinu a tak si říkám, že tohle vypadá sakra nadějně. Bohužel, jak jsme se přiblížili ke kavárně, obsluha zvedla oči v sloup a tak říkám, že nás asi neradi už vidí. A paní, že to máme pravdu, že budou zavírat, ale ještě nás obslouží.

Slušně jsem se jí omluvil, že tedy když budou zavírat, tak to nebudeme už obtěžovat. Šli jsme tedy o kus vedle, kde káva nebyl problém, ani slušný pozdrav, ani popřání hezkého večera.

Někdo zavírá o pět minut dříve. Pro jistotu, ta představa, že by zůstal v práci déle, je šokující. Jiné obchody zase zavírají na minutu přesně. Nic proti tomu nemám, hodiny jsou jasné nastavené a každý máme svůj život (a nejen práci).

Jde o to, abyste se ale vědomě rozhodli, co vlastně chcete a jak tu službu budete poskytovat. Pokud vám vadí, že vás zákazníci uhání o víkendech, máte to nastavené špatně. Oni vědí, že vám volat mohou. 

Pokud se rozhodnete nezavřít, tak prosím, udělejte ještě jedno cappuccino a espresso. A pokud už ho dělat nechcete, tak raději zavřete. 

Zavřít o pět minut dříve, nebo na minutu přesně?