Někdy jsme zapomněli jak se doopravdy děkuje. "Děkuji mnohokrát" je milá věta, která potěší naše srdce. Jak ale víme, slova jsou jedno, skutky druhé.

Můžete poděkovat baristce ve vaší oblíbené kavárně za skvělé espresso. Nedělá to nejspíše jen pro vaše "děkuji", dělá to nejspíše protože jí to také nesmírně baví. Ale dělá to také protože jí to živí. 

Můžete poděkovat vašemu oblíbenému autorovi tím, že zajdete na jeho autogramiádu a osobně mu vyjádříte to, jak si vážíte jeho knih, že jste nadšeným čtenářem a poprosíte ho o podpis jedné z jeho knih, která je pro vás srdcová. Píše nejspíše proto, že ho to opravdu naplňuje. A nejspíše ho to také živí. 

Můžete poděkovat autorce za skvělý článek na LinkedInu, se kterým si dala opravdu práci. Článek, který vás inspiruje, motivuje a pomáhá vám udělat lepší rozhodnutí. Autorce možná pošlete e-mail s tím, že si té práce opravdu vážíte. 

A nebo můžeme děkovat jinak. Barmance za výborné espresso poděkovat a zároveň jí dá pořádné dýško. Autorovi poděkovat tak, že si koupíme jedno další knížku dvakrát, jednou ještě jako dárek pro vaší kolegyni. A autorce článku poděkovat tak, že ho budete sdílet, doporučíte ho kolegovi v práci a zároveň jí pozvete do vaší firmy udělat na téma jejího článku krátkou prezentaci.

Na první pohled to vypadá samozřejmě. Musím se přemáhat abych vůbec psal něco vůbec tak jasného, ale jasné to není. Vidím to znovu a znovu. Děkovat za články a žádný nesdílet a vytýkat maximálně gramatické chyby. Děkovat za školení a nedávat při něm ani pozor. A děkovat v kavárně a zároveň tam utratit 30 korun, ze kterých se ta kavárna opravdu neuživí. 

Přestaňte děkovat jen slovy. Začněte děkovat skutky.