Je velmi málo knížek, ktere by verne popisovalo realitu prace. Přečetl jsem jich stohy - o tom, jak plánovat, pracovat, komunikovat, prezentovat, o kreativitě a spoustu dalších. Většinou vam dají pocit, že pokud se naučíte některé techniky, ktere ještě neznáte, budete uspesni. Je to vlastně recept na úspěch za pár stokorun. Je strasne nebezpecne se podle me pouštět do takove teorie. Jak vypadá reálný den v živote, když se o něco snažíte?
Vstávám v sest třicet, nikdy se mi nechce z postele a neznám nikoho, kdo by rád ráno vstával. Zapomeňte na to, že to někdy odezní. K práci usedam v sedm ráno, po sprše, kávě a snídani. Soustředění nepřichází samo. Naivne jsem si říkal, že staci najít práci co vás baví a soustředění, pile přijde sama. To je uplna blbost, i když delam co me baví, je snazší surfovat web než pracovat. To je fakt, na který si člověk musí zvyknout a postavit se tomu. Musíte si udělat system jak pracovat, kdy odpočívat. Chcete udělat něco jinak a těšíte se na podporu? Zadna nepřijde, většina lidi očekává rozkaz, vymlouvaji se ze nemůžou s ničím nic dělat a ani nechtějí, proc měnit něco, co funguje? Proto pokud budete budovat něco nového, setkáte se pouze s odporem.
Podle me pouze jasný cíl, který vás motivuje a plan, jak ho naplnit, vam muže pomoci. Budete potřebovat poradnou davku pile, energie a penez, abyste něco dokázali. Výsledek bude stát za to, ale prace je čistý boj. Je naivní si myslet, že se nás zlo netyka. Zlo je podle me integrovano přímo v nás a je třeba ho každý den premahat. Je to boj, ale právě to je vyhoda - kdyby to bylo lehke, meli byste daleko silnější konkurenci.
Nehledejte lehke cesty, ty hledá tolik lidi, že se po nich nedá dojít nikam.