Pokud se snažíme ostatním jen radit, zníme jako encyklopedie, mluvící stoh knížek. I když miluji čtení a dal jsem si za cíl přečíst každý týden jednu knížku, lidé neradi slyší něco načteného. Lidé milují příběhy, něco prožitého. Je to tím, že jsme odjakživa nastaveni na to poslouchat a říkat si příběhy. Stačí si zajít do kavárny, objednat si jedno espresso a poslouchat o čem si ostatní okolo vás povídají. Bude to nejspíše příběh za příběhem. Poslouchat v tramvaji spolujedoucí, nastavit ucho v práci s kolegy - lidé si sdílejí příběhy s emocemi, ty táhnou.

Aby se člověk dostal k příběhům toho druhého, stačí většinou projevit upřímný zájem. Potkal jsem člověka, který se zdál profesionálem v tom co dělá. Ale po chvíli mluvení jsem zjistil, že i když má načtené všechny komunikační triky co snad na světě jsou, chybí mu základní princip - dělat to upřímně. Řekl, že se ptá zákazníka nejdříve na jeho rodinu, děti, že si zapisuje kdy má zákazník-potencionální klient narozeniny a že po vyřízení těchto keců přejde k "serióznímu businessu".

Základem dobrého businessu je upřímnost. Upřímná zpětná vazba, upřímné jednání k zákazníkovi, upřímnost vůči sobě samému. Upřímnost od ostatních získáme snadno, stačí se jich ptát. A když začnou mluvit, zkuste je podpořit větou řekni mi víc, zní to zajímavě. Dělejme to upřímně, stojí to za to. 

Co myslíte?