Pokud mám zrovna drobné, snažím se kurýrům dávám malé spropitné - dvacet korun třeba.

Pokud se někdo veze s pizzou nebo nákupem v patnácti taškách přes půl města, je podle mě fér mu těch pár korun dát. Myslel jsem si, že to dělají všichni. A kdepak, jednou mě dokonce kurýrka zaskočila v osm večer s tím, že jsem první, kdo jí dal dýško.

Ono se to nezdá, ale pokud stihne třeba deset objednávek denně, dá to pěkné dvě stovky denně (když každý dá dvacku). Tisíc korun za týden a krásné čtyři tisíce za měsíc. A za to se dá už něco hned koupit.

Ty čtyři tisíce mohou být třeba kolo pro dítě, část lyžařského výcviku pro dorostence nebo část dovolené. Reálně vás to bude stát hrozně málo a druhého to nejen potěší, ale může mu to opravdu zlepšit život.

Připravte si plechovku s mincemi a dávejte kurýrům nějaké to spropitné. Je to jednoduchý způsob jak udělat svět o něco lepším.

Dvacka za to stojí.