...podíval jsem se na ní s lehce nevraživým pohledem a ukázal na velkou, (pro mně) nepřehlédnutelnou ceduli s obrovskou cenovkou. Proč se někdo ptá na cenu, kterou přece musí vidět?

Protože ne každý vidí.

Paní se mi omluvila se smutkem v hlase z mé tak cizí reakce, že nerada otravuje, ale že nevidí a moc bych jí pomohl, kdybych jí přečetl cenu melounů. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy tak styděl.

Okamžitě jsem jí pomohl nejen s cenou, ale i s výběrem šťavnatého, zralého melounu, který jí doma musel udělat radost. Pomohl jsem jí i s výběrem ostatních věcí - nektarinky, hrozné víno, jablka a vybrat ten správný pórek do polévky, aby nebyl chudák zvadlý, ale byl pěkně čerstvý, jak od zelináře právě dovezený. Pomoci s nákupem nebyl žádný problém a nákup bych jí donesl klidně až domů.

Proč ten můj nevraživý pohled a proč jsem jí nemohl pomoci hned? Protože jsem měl mylnou představu o světě. A ta nás právě často dělí od opravdové, dlouhotrvající změny.

Dokud se nenaučíte vidět věci tak jak doopravdy jsou, dlouhotrvající změna není možná. Umění přiznat si nadváhu je prvním krokem k hubnutí. Umění přiznat si, že opravdu neumíte jezdit na lyžích tak dobře jak bych chtěli je prvním krokem k tomu se to dobře naučit.

Špatné interní přesvědčení, nepřesný mentální model o tom jak věci doopravdy jsou nás svádí do pohodlnosti, zavírá dveře našeho vlastního postupu a rozvoje, zahaluje možné příležitosti těžkou dekou nevědomosti. 

Chcete-li docílit opravdové dlouhotrvající změny, naučte se vidět věci tak jak doopravdy jsou. Otevřete oči, zbavte se (alespoň trochu) vašich zkratek o tom jak svět funguje a opravte vaše mentální modely. 

Ne každý vidí. Ale můžete se naučit vidět svět tak, jak doopravdy už dnes.  Jděte, času není nazbyt.