Třemi jednoduchými způsoby položíte úspěšně prakticky každý vztah - mluvením v první řadě o sobě, nepochopením druhé strany a hledám problémů místo řešení.

Mluvení o sobě

Jasně, někdy máte chuť říct něco zajímavého, něco co se vám stalo. A tak začnete mluvit první, toho druhého se na moc neptáte a už jedete tu svojí. Najednou zjistíte, že z hodinového setkání jste mluvili 45 minut a ten člověk před vámi stihl leda tak přitakávat nebo se občas na něco zeptat, na což jste reagovali pokračováním ve vašem neskutečně dlouhém monologu.

Pokud můžete, nechte mluvit nejdříve druhou stranu. Navazujte na to, co druhý člověk řekl a ptejte se na chytré otázky, tedy na ty, na které musíte odpovědět jinak než "ano" a "ne". Pokud u poslouchání druhé strany přemýšlíte o tom co říká, jenom dobře. Pak by chytré otázky neměly dělat problém.

Nepochopení druhé strany

Můžete dělat první věc skvěle (dobře poslouchat, tvářit se zaujatě, občas přitakat) a stejně vztah brzy položíte. Jak je to možné? Možná jste se nikdy vlastně nesnažili vcítit do toho druhého. Málokdo z nás reaguje ve vakuu a hodně nás ovlivňuje naše situace a to co nás obklopuje. To také ovlivňuje způsob našeho jednání. 

Pokud chcete druhé straně opravdu rozumět, zkuste se zamyslet v jaké situaci druhý člověk je. Jak by bylo vám v jeho situaci a proč je asi důležité to, o čem mluví?

Hledání problémů místo řešení

Ne všechny věci jsou černé nebo bílé, ale to víme podle mě všichni. Často záleží na úhlu pohledu a tom, v jaké situaci jste. Pokud ale s někým chcete být déle a vyvstanou nějaké problémy, snažte se přijít s návrhem řešení a nápadem co vy byste konkrétně mohli pro to udělat. Proklamovat co je špatně každý pátek s kámošema u piva možná vypadá efektně, ale nikomu to nemůže. Lepší přijít s řešeními místo neustálého hledání problémů.

Ve zkratce - snažte se nejdříve nechat mluvit druhou stranu a vcítit se do ní. Ptejte se na otázky, které podporují dialog a nedá se na ně odpovědět "ano" nebo "ne" a pokud vyvstanou problémy, mluvte také o řešení.