Když mi kamarádka vyprávěla kolik zemí procestovala sama tak jsem si říkal, že je to neskutečné. I jsem si říkal jestli to není škoda navštívit tolik krásných míst sám.

Ono je ale rozdíl být někde sám a být o samotě.

Být o samotě mi evokuje něco smutné, něco, čemu bychom se měli vyhnout. Podívejte se na lidi okolo sebe jak se tomu pocitu snažíme vyhnout - je těžké někde jen být a přitom nebýt propojen s ostatními přes mobil třeba.

Když jsme ještě mohli do kaváren, byl jsem dost často za exota - baví mě v kavárně sedět, jíst, pít a koukat. Nečtu si, nepíšu blog, nefotím - jen jsem.

V Číně jsem byl hodně sám a bylo to skvělé - magická atmosféra a tím, že jste cizinec máte vlastně k ostatním daleko blíž. Protože není nikdo okolo vás, kdo by vás kryl od okolního světa.

Moje doporučení pro vás (a tedy mě)? V tomhle roce být alespoň občas sám. Možná máte rodinu, možná máte nabitý program, ale bohatě stačí půlhodinová až hodinová procházka v okolí vašeho domu o samotě, bez volání, bez podcastu, bez propojení.

Jen vy, procházka a jen chodit a dívat se.

Není to krásné?