Je mnoho způsobů jak se dostat ráno přes Prahu do práce. Jeden ze způsobů je tzv. závodník ranní dopravy. Takový člověk vyrazí kolem osmé do práce autem a snaží se využít každou skulinku v dopravě, která se před ním objeví. Rád šlápne na plyn, občas ostře někoho předjede a ušetří tak několik minut při cestě do práce. Jeho pocit zadostiučinění z tohoto boje má však jednu závadu.

Nic proti tomu, že si přijde jako bojovník a má pocit z dobře odvedené práce, když se mu podaří někoho ostře střihnout přes plnou čáru. Jeho chování je však sebedestruktivní. Za prvé si neuvědomuje, že ztratil i tak ranní dopravou spoustu času. Bojuje tedy na úplně špatné frontě. Vydal se na boj, který prostě nejde zvítězit.

Nebylo by pro něj snazší vyrazit kolem šesté ráno, kdy je doprava naprosto volná a komplet Prahu by projel za chvilku? Není ale rozdíl jen v tom, kdy vstane. Ten hlavní rozdíl je, že změnil pravidla hry. Nesnažte se být závodníkem v ranní dopravě, to platí pro různé části života – neberte odvětví, kde vás silná konkurence zničí a nedá se vyhrát, buďte raději levoboček na trhu, kde se ještě vyhrát dá. Je lepší dát ruce pryč od aktivit, které nic kloudného nepřináší, stejně jako závodník ranní dopravy.