Čím máme méně času, tím více hledáme v komunikaci zkratky.

Začnete kolegovi skákat do řeči, přestanete se mu dívat do očí, protože musíte ještě dopsat email a vyřídit urgentní smsku, v polovině jeho nedořeknuté věty mu začnete skákat do řeči a odpovídat, protože si jste jisti, co asi chce říct. 

Pokud létáte s letadlem, lezete po horách nebo děláte cokoliv, kde jde bezprostředně o život, nemůžete si takové zkratky dovolit. Mohli byste totiž být překvapeni tím, co příroda udělá. Příliš rychlou přípravou byste mohli podcenit možnou změnu počasí a skončit v lese, bez vody, v noci, bez spacáku, stanu a telefonu a být tak velmi rychle překvapeni.

Když jde o hodně, zkratky se nevyplatí. Když jsem učil na snowboardu, vždycky jsem s sebou nosil v kapse starý telefon, který v zimě nezamrzal. Když si pak někdo ve skupině jednoho pěkného dne zlomil zápěstí (dost nepříjemná zlomenina) byl jsem jediný, kdo mu mohl zavolat horskou službu. Smartphone je fajn, ale v horách vás může pěkně nepříjemně překvapit. 

Pokud chcete přežít v přírodě, potřebujete utlumit naučenou touhu po zkratkách a místo toho plně aktivovat všechny smysly, mít nastražené uši a oči dokořán. Ne vidět a domýšlet si, ale spíše být pozorný a připravený. A to stejné platí pro skvělou komunikaci. 

Pokud chcete být skvělými v komunikaci, přestaňte brát zkratky. Buďte pozorní, nedomýšlejte si, buďte připraveni. Kdo je pozorný, není překvapený. Kdo není překvapený, není (v přírodě, komunikaci) mrtvý.