Proč jsou v Čechách tak špatné služby?

"Jsem přesvědčen, že největší ztráty v průmyslu a obchodě vznikají nesprávným stanoviskem, které zaujímá člověk k své práci, svým spolupracovníkům a k svým zákazníků." – Tomáš Baťa, Úvahy a projevy, s. 88

V Čechách jsme zapomněli na to co je služba. Čest výjimkám, dobré služby existují a ti kdo dobré službě rozumí válcují ostatní. Které myšlenky nám brání v tom být se službách lepší?

Na služby v Čechách si stěžují nejen Češi, ale také cizinci. Stačí přeci vyjet do ciziny a přímo vás šokuje, jak milí lidé mohou v obchodech být. Návrat do rodné hroudy může být návratem do nory zákaznického servisu. Kdo navštívil Asii rychle pochopil, že úslužnost je samozřejmostí a nepříjemnost by se setkala s rychlým vyhazovem. Ne však tady. 

Na serveru Expats.cz, největším portálem pro cizince v ČR vyšel velmi zajímavý článek varující před tristně špatnými službami v Čechách. Podívejme se na pár vět z něj:

• Service with a frown? You must be in Prague.
• The customer is always right. Except in the Czech Republic, that is.
• I also understand that the Czechs are not a nation to whom smiling comes naturally. What we outsiders see as a facial expression communicating a deep inner despair might just be that person’s normal face.

Chvilka hledání na Google zajistila informaci, že více jak třetina Čechů si myslí, že jejich život bude v budoucnu horší. Jsme totiž druhým nejvíce pesimistickým národem na světě (Gallup, 2012). V čem je podle mně příčina toho, že se lidé v obchodech neusmívají, nevycházejí zákazníkům vstříc a nejsou příliš ochotní?

Tolerujeme špatné služby. Hodně lidí má kupodivu příliš velkou toleranci na to jak špatnou službu ještě "skousnou". Pokud vám příště jídlo nebude chutnat, reklamujte ho.

Nedáme nikomu vědět o špatné službě. Vyplatí se napsat recenzi na Google Maps, Booking.com nebo jiný server a zároveň napsat email majiteli/do firmy. Kupodivu se situace začne často řešit. Laxní přístup z naší strany zákazníka nic nevylepší. Znovu tam nepřijít sami o sobě problém nevyřeší, jen se nebude už týkat nás.

Nechce nikomu sloužit. Někomu sloužit pro nás Čechy zní až skoro podřadně, jako kdybychom museli někoho obskakovat. Není to pro nás dost dobré, nikomu sloužit nechceme.

Zákazníkovi musíme vysvětlit naši pravdu. Češi mají vyloženě zálibu říkat to, proč to nejde a proč by zákazník neměl dostat to, co chce. "Ale svíčková se jí s knedlíkem, ne s rýží!" V obchodech Bati už raději nevisí nápis "Náš zákazník, náš pán", protože už by tomu nevěřil ani management. Pokud váš zákazník bude chtít svíčkovou s ananasem, doporučte knedlík. Chce stále ananas? Servírujte ananas a pochvalte zajímavou kombinaci. 

Myslíme si svoje. Zbytečně. Jak číšník odchází, už ho v české restauraci vidím jak se směje s kolegy v kuchyni co si objednal zákazník za blbost (ananas se svíčkovou!). Kupodivu nejsme v práci placeni za svoje názory (i když si to přesto spoustu lidí myslí). Svoje názory nechce stranou. Pokud chce někdo růžovou Toyotu a na volantu Hello Kitty, je pro vás takový problém mu jí prostě prodat? 

Služby se tady pomalu zlepšují, ale stále je toho spoustu co měnit. Pro vás je to podle mně skvělá příležitosti - ve službách je neskutečně velká díra na trhu, kterou můžete začít zaplňovat právě vy.