"Ty buchty pekl můj šéf" - o tom, proč byste měli vyprávět pravdivé příběhy

Když nakupujeme od nějaké firmy, do hry vstupují dva příběhy. Příběh, který si říkáme sobě (jezdím v Toyotě Prius, jsem ekologický!) a příběh, který vypráví ten, kdo nám prodává (Apple, Think Different!). Ten druhý příběh musí být ale pravdivý.

Před pár týdny jsem šel s přítelkyní po náplavce, kde byly zrovna farmářské trhy. Upoutal nás menší stánek s pečivem. Krásně nazdobené buchty a koláče v proutěných košících prodávala paní, která vypadala jako babička z nějaké pohádky. Byla velmi milá, stánek vypadal, jako kdyby buchty sundala před chvíli z plotny a tak jsme se hned ke stánku vrhli.

Zkusili jsme od každého něco - perník, buchtu i koláč. Paní postupně plnila papírový pytlík voňavým pečivem a my jsme se nemohli dočkat, až si doma uvaříme kakao a pustíme se do těch dobrot. 

Začal nám v hlavě vznikat příběh. Příběh o tom, jak nakupujeme lokální potraviny bez Éček u babičky, která se s buchtami mazlí jak naše babičky. Pochválil jsem pečivo a zeptal se paní, jestli pečivo opravdu pekla.

"Nene, to všechno peče můj šéf, já jen prodávám," odpověděla nám paní a náš příběh o nákupu buchet od babičky byl fuč. Skvěle vyprávěný příběh, který ale nebyl pravdivý. Vše bylo nastraženo jako když kupujete od babičky, až na to, že to nebyla pravda.

Vyprávějte příběhy, které jsou pravdivé.