A tak stačilo by se uskromnit, ne?

Upozornění: Pokud máte husí kůži ze slova konzum, rádi chodíte na artové filmy, pohrdáte technologickým pokrokem, vašim cílem je být humanitárním pracovníkem, příp. se rádi smějete "krysímu závodu" při čtení filozofických knížek a raději cestujete po světě, než abyste "marnili čas" prací, protože "penězi si stejně rakev nevystelete", pak tento článek není pro vás. Díky.

Možná máte někdy pocit, že by stačilo uskromnit se. Kolik starostí by si člověk ušetřil! Vždyť si přeci můžeme všichni utáhnout opasky, dát stop výdajům, na dovču jezdit pod stan a být happy. Nicméně je dobré uvědomit si všechny důsledky toho, co se potom stane.

Peníze hýbou ekonomikou. Jak si "utáhnete opasek", o to více děláte práci, kterou by někdo mohl dělat levněji než vy a těmto lidem ubíráte možnost pracovat. Dalším problémem je, že světem hýbou ti, kteří nebyli ochotni se uskromnit. Kteří si řekli, že chtějí svou práci dělat skvěle, nejlépe na světě. Kdyby totiž všem stačilo jezdit Trabantem, nejspíše v nich ještě teď jezdíme.

Jasně, jsou zbytečné výdaje, které si můžeme odpustit (Zhyhnev na to napsal skvělý článek). Nicméně než se začnete uskromňovat, řekněte si prosím proč to děláte. Proč jste si řekli, že to nejlepší na světě pro vás není dost dobré. Není to tím, že je někdy pro nás snazší se uskromnit teď, než dát roky práce do nového podnikání, které vám za deset let zajistí úplně jiný život?

Zastavte se prosím a rozhodněte se kde a jak chcete žít. Není uskromnění se jen strach z toho, že se roky tvrdé práce nevrátí? Zkuste to, nikdo neví, jestli se ty roky vrátí. Uskromnit se můžete později kdykoliv, ne teď.