Nepřenositelná zkušenost

V osmnácti jsem si řekl, že bych mohl proměnit svou lásku ke snowboardu a učení v zajímavou zimní brigádu. Přihlásil jsem se na instruktorský kurz, úspěšně složil zkoušky a dostal licenci snowboardového instruktora. První práci jsem si našel u jednoho obchodu se street oblečením, který provozoval také kurzy snowboardingu a vysílal instruktory se školami na zimní kurzy.

Teorie není mnoho, člověk se dokáže naučit jezdit na snowboardu za jeden až dva dny. Co mě ale hned překvapilo bylo, jak nepřenositelná zkušenost umět na snowboardu jezdit je. Ve skupince jsem míval okolo deseti lidí a když jsem začal s teorií, nikdy neměl problém jí pochopit, dávalo to smysl. Stáli jsme na svahu, kolem nás jezdili lidé na snowboardu a ježdění na prkně vypadalo naprosto zřejmě. Každý si to dokázal představit.

Situace se ale pro všechny naprosto změnila jednoduchou věcí - když si na prkno stoupli. Najednou zjistili, že sice ví co mají dělat, ale nedělají to. Najednou zjistili, že kopec, který by sjeli na lyžích i pozpátku, se nyní zdá naprosto nepřemožitelným.

Ježdění tím dostalo naprosto jiný rozměr - najednou totiž oni stáli na prkně, né někdo jiný.

Zkušenost se nedá přenést- dá se popsat, vysvětlit, nakreslit, zobrazit - ale dokud si na prkno nestoupli, nevěděli jaké to je. Udělali ale jedno zásadní rozhodnutí - řekli jdu do toho, nazuli si boty a začali se otloukat o zem. To otloukání, nespočetné pády, slzy a pot se ale postupně přetvořili v něco fantastického - na konci dne většina lidí uměla sjet kopec s klidem a svižným tempem. A přinášelo jim to najednou obrovskou radost.

Rozhodnutí jít do toho a zažít si zkušenost sám přinášejí opravdové výsledky, protože zkušenost je nepřenositelná.