Nakopnete se do zadku? Recenze workshopu Umění sebedisciplíny s Jaroslavem Homolkou #predatorcode

V pátek 22. 1. 2016 jsem se zúčastnil workshopu Umění sebedisciplíny kouče, trenéra a nakopávače zadků Jaroslava Homolky. Možná přemýšlíte, že byste na nějaký jeho workshop zašli. Možná jen chcete vědět, jaké to bylo. A stálo to za to?

Pokud nejste úplně organizovaní, pokud se vám nedaří budovat nové zvyky, nebo pokud chcete líp spolupracovat s ostatními - na workshop určitě jděte. Přiznám se vám ale nejdřív, že se mi na workshop ze začátku nechtělo. 

Proč? Mám už asi averzi na různá "školení". Zvlášť v českých luzích a hájích bývá kvalita sporadická a školení se šijí univerzálně. Vyhozené peníze a čas pro všechny strany. Schválně, kolik jste zažili nudných školení? 

Workshop protíná téma sebeorganizace, organizace, motivace a disciplíny (s různými zajímavými překryvy). Už výběr místa (Hotel Ibis na Andělu) se mi líbil. Člověk se tam dostane dobře všemi prostředky a zároveň nesedíte v prosklené zasedačce. Dobré kafe z automatu hned na úvod po ráno, to mě potěšilo (řekl jsem, že na rozdíl od spousty školení, bylo kafe v ceně?).

Začalo se včas. Ono je fakt umění začít včas (z mnoha různých důvodů) a v průběhu celého dne nebyly žádné technické potíže. Co mě dostalo je, že Jarda válí bez slajdů. Zkuste si dát celodenní workshop bez prezentace, za kterou byste se mohli schovat.

To chce sakra skill.

Už z toho mi bylo jasné, že Jarda ví o čem mluví. Mluví z něj zkušenosti, mluví zajímavě, pobaví. Přestávky jsou když pozná, že potřebujeme trochu dobít baterky. V průběhu celého dne vás čekají různá cvičení, takže si jednotlivé techniky ošaháte. Zároveň kvituji složení skupiny, měli jste možnost poznat velmi zajímavé lidi a vidět práci s motivací a organizací z jiného pohledu.

Jarda vám nic necpe. To bylo moje druhé, rychlé zjištění. O to raději jsem dával pozor. Nejsem fanda lidí, kteří vás něco učí, ale existuje jen jejich pravda a prezentují se jako lidé, kteří mají snad i ponožky srovnané podle barev. Jarda hraje fér, neprezentuje se jako někdo, kdo ví vše a vše dělá dokonale. Je lidský, tím si vás získá.

Dostali jsme takový fajnový Papelote zápisník, který mám nacpaný poznámkami co změnit, co zlepšit. Co jsem zatím s úspěchem implementoval?

• Dělám si za tenhle týden časové snímky (k tomu používám geniální Emergent Task Planner)
• Přešel jsem k plánování s papírovým diářem Moleskine Weekly Large. Velikost mi naprosto vyhovuje, vejdou se vám tam i poznámky a úkoly. Kde potřebuji upozornění, to jde do Google Calendar. K projektům a cílům používám Trello pro které mě nadchnul Tomáš Beránek.
• Každý větší úkol dělím na menší.
• Začal jsem používat pravidelně if-then. Neznáte? Mrkněte, pecka.
• Každých 14 dní čtu jednu knížku.
• Zrevidoval jsem cíle, vypnul veškeré notifikace.

Kdybych měl navrhnout, jak workshop vylepšit? Zkusil bych zapracovat s nějakým follow-upem a možná dal účastníkům víc konkrétních nástrojů co dělat po tom, až odejdou. Nikdo za vás činky zvedat ale nebude. Za mě spokojenost z workshopu a rád někdy zajdu na další. 

Měl bych ještě tip na dva pěkné rozhovory s Jardou Homolkou (a třeba i ty vám pomůžou se rozhodnout, jestli na jeho workshop jít). Jeden je s Petrem Márou o Predatorcode (Bistro Digital), druhý o stejném tématu, ale delší (a co se zvuku týče kvalitnější) verze. Ráno posnídat u jednoho z videí jest produktivní začátek dne. 

Co jste si odnesli z workshopu Jardy vy (pro ty, kdo na jeho workshopu byl) a co pomáhá vám v tom, být organizovaný? Budu se těšit na komentáře. 

Sledujte mě na (novém!) Instagramu @jak_safranek nebo na Twitteru @jakubsafranek. Budu moc rád, když se na těchto dvou sociálních sítích nějak protneme. 

Co říkáte vs. kam investujete

Pro většinu lidí je zásadní zdraví, vzdělání, vztahy, práce a rodina. Jsou to hodnoty, kterým věří. Hodnoty, které se snadno proklamují a snadno kontrolují.

Není zásadní co je vaše hodnota. Je zásadní jestli do ní investujete tři nejdůležitější komodity - čas, peníze a energii.

Tomu, kdo říká jedno a myslí si druhé, říkáme pokrytec. Co si pak ale myslet o spouště lidí, kteří věří ve vzdělávání, zdraví a vztahy a investují do těchto třech hodnot minimum času, energie a peněz?

Průměrný Čech investuje podle ČSÚ do vzdělávání 80 Kč měsíčně. Přitom tolik řečí o tom, jak je důležité celoživotní vzdělávání. Pokud by do něj průměrný Čech investoval alespoň deset procent průměrné mzdy měsíčně, bylo by to 2 700 korun, tedy skoro 34x tolik. Přitom investici do vzdělání a rodiny vnímají Češi jako nejlepší v životě. 

Udělejte si krátkou revizi toho, za co utrácíte čas, peníze a energii. To jsou vaše reálné hodnoty. Jsou v souladu s vašimi hodnotami, které nosíte v hlavě?

Pozn. Zajímavou studii Češi 1990-2015 (za co Češi vydělávají, utrácejí, jak se cítí, čemu věří) najdete na www.25let.cz. Doporučuji!

Fakt super knížka, musím doporučit! Co sis odnesl? Vůbec nic.

Výběr z mé knihovny.

Když mi někdo doporučuje nějakou knížku („To je super knížka, tu si musíš přečíst!“), rád se ho zeptám, co si z té knížky odnesl, co na svém životě po přečtení té super knížky změnil.

Nejčastější změna v životě? Vůbec nic.

Promrhat tolik času na přečtení knížky, co má 300 stran a nezměnit vůbec nic? To už je lepší nečíst vůbec nic, protože alespoň ten čas využijete nějak efektivně. Podle mého naprosto hrubého odhadu 80 % naučných knih nemá žádný reálný dopad na životy čtenářů. 

Četli jste třeba Getting Things Done, Presentation Zen nebo třeba Konec prokrastinace? Ano? Co jste si odnesli, co jste reálně změnili ve svém životě? Je možné, že vůbec nic?

Čím to podle mě je? Čtení má hrozně blízko k reálné práci. A vypadá na první pohled opravdu produktivně. Obhájit si čtení knížky o hubnutí je hrozně snadné. To, že reálně vůbec nehubnete, protože s tím nic neděláte, je pak věc druhá.

Čtení knížky je jako když se pustíte do úklidu místo psaní diplomky. Víte, že to není zrovna to, co byste měli dělat. ale je to nejbližší aktivita k práci, kterou byste doopravdy měli dělat. 

Co s tím dělat? Víte co? Také na trpím. Čtu toho hrozně moc, jsem přímo zavalený knihami (zatím stíhám tempo jedna kniha za 14 dní) a pak třeba zjistím, že jsem ale žádný tip z knihy ani nezkusil. Co s tím tedy, co mi pomohlo? 

Vyprdněte se na čtení haldy knih a soustřeďte se na čtení jedné knihy. Potrhejte si zajímavé kapitoly a na svůj blog/Facebook hoďte výpisky z té knihy, co nejzajímavějšího jste si odnesli. Udělejte na výpisy z knihy krátkou prezentaci a hoďte na Speakersdeck nebo Slideshare. Zkuste někoho něco naučit, co jste si z knihy odnesli. Udělejte na tohle téma workshop zdarma/za pár korun na Naučmese. Napište recenzi. Zkuste u každého tipy přemýšlet, jak ho můžete aplikovat do života a z každé knihy si vyberte tři tipy, které využijete/zkusíte.

Jaký tip na praktické čtení knihy si odnesete vy z tohoto článku? 

Napište komentář nebo sdílejte článek, budu moc rád! Předem děkuji fandům blogu.

Tři části vaší produktivity v roce 2016

Podívejte se na vaši produktivitu v roce 2016 ze třech hledisek - kolik času budete investovat studiu, kolik vlastní prací a kolik času analýzou vašich dosavadních výsledků a sběrem zpětné vazby. Studium - vlastní práce - analýza dosavadní práce. To jsou tři části vaší produktivity.

Češi typicky investují méně než 1 % svých příjmů do vzdělávání. Co by se stalo, kdybyste do svého vzdělávání investovali pětkrát tolik v dalším roce? Je dost pravděpodobné, že by to pozitivně ovlivnilo váš život, vaši kariéru a ve výsledku vám pomohlo zvýšit váš příjem. Audioknihy, kurzy dalšího vzdělávání, jazyky - to vše se dá dobře zúročit. Studium je však pouze prvním pilířem vaší produktivity. Můžete přečíst všechny knížky světa, ale bude to k ničemu, pokud nebudete souběžně řešit druhý pilíř.

Druhou části vaší produktivity je samotná práce. Aplikace nových informací a vašich dovedností. Zkuste si vybrat do nového roku dva nové velké projekty, o kterých víte, že vás posunou dopředu. Mapujte kolik hodin trávíte samotnou prací a  jakou prací - jde o rutinu, nebo práci, při které se musíte hecnout, děláte něco, co jste předtím neřešili?

Třetí části je potřeba občas se zastavit a analyzovat co se vám podařilo a co ne. Stejně jako sportovci analyzují jednotlivé zápasy, i vy potřebujete občas klidný čas na to udělat krátkou revizi toho, co se povedlo. Víkend je podle mě ideálním časem udělat takovou revizi a blížící se konec roku je ideálním časem na to zrevidovat celý minulý rok 2015.

Jak tedy v roce 2016 zlepšíte vaše studium, samotou práci a analýzu výsledků práce?

Kariérní příručka pro ty, kterým ještě neoschnul titul (a další Millennials)

Seth Godin - Icarus Deception - Londýn 2013

Do mojí Generace Millennials (Generace Y) se trefují různé články a to včetně Bílého domu.. Povídá se o nás, že nás motivuje práce, co nás baví (ne peníze) a lišíme se tak od našich rodičů, kteří hledali jistou práci za dobré peníze (a proto jsme často nešťastní).

O mojí generaci se toho namluví hodně. Generace rozmazlenců, zhýčkanců, lidí na hypster vlně, kterým voní spíš volný životní styl, práce na půl úvazku a povalování se v posteli do půl desáté.

Každý není takový a pokud vám ještě neoschnul titul (jako mně) a máte drive na práci, měl bych pár tipů na to, co bychom měli dělat.

Užitečnost 

Pokud by vás měli vyhodit z práce, proč by to bylo? Nejspíš proto, že nejste užiteční. Moje generace se hodně soustředí na to, co může z práce získat, co dostane a jak jí práce baví. 

Je potřeba se ale soustředit na něco úplně jiného - jak být co nejužitečnějším pro firmu, ve které pracuji (příp. si založit vlastní a s tou být co nejužitečnější zákazníkům)? Soustřeďte se na to, co můžete nabídnout, ne na to, co můžete získat.

Kontakty

Neustále opomíjená kategorie všemi sluníčkáři . Budování vztahů není super nápad jen pro to, abyste byli šťastní, ale zároveň úspěšní v práci. Můj praděda říkal, že známí jsou někdy víc, než peníze. A měl (asi) pravdu. Tom Peters, americký guru managementu, tomu říká Rolodex Power. 

Nejde tady podle mě vůbec o "networking". Jak se řekne tohle slovo, představím si nějakého otravného ulíznutého prodejce vysavačů v saku po dědovi jak se snaží po něčích zádech vylézt z jeho vlastní kariérní (promiňte mi ten výraz) žumpy trochu výš. Ne, nejde o to lézt někomu do zadku. Jde o to být pro někoho užitečný, zajímat se o jiné lidi a být prospěšný. Nepřehlížet kolegy, známé, lidi na akcích kam chodíte. Nestačí je rozdávat vizitky. Budujte opravdové upřímné vazby.

Malé sázky

Zkoušejte různé malé projekty (malé sázky) a uvidíte, co se z ních může vyvinout. Cal Newport používá termín "little bets" v jeho super kariérní knížce.  Steve Wozniak roky pracoval v HP a přitom ve volných chvílích spoluzakládal se Steve Jobsem Apple,  J. K. Rowling na začátku své kariéry psala po nocích v Portugalsku po tom, co během dne učila angličtinu (a dvanáct vydavatelů zavrhlo první rukopis Harryho Pottera při první snaze vydat nějakou tu knížku) a můj kamarád rozjel jeden z největších e-shopů v ČR v dané oblasti po nocích po práci.

Ne, nemusíte dát výpověď v práci ani investoval milion dolarů abyste něco zkusili. Zkuste malé projekty, udělejte malé sázky, zkuste to znovu, lépe, učte se - a nějaká sázka může vyjít.

Šetření

Tomáš Baťa ve svých Úvahách a projevech píše, že člověk by měl mnoho vydělat, rozumně vydat a až za třetí ušetřit. Mládí ať investuje, stáří ať střádá. Možná jsem ho špatně pochopil, ale přijde mi zásadní střádat už za mlada. Proč? Když je vám 20 a ušetříte každý měsíc tisíc korun, v padesáti vám to dělá 360 tisíc. 

Říká se, že na stáří se člověk připravuje celý život. Je dobré se na něj připravit i finančně. Stanovte si částku, kterou měsíčně ušetříte a tu si dejte bokem, vyjděte se zbytkem. Jednoduchá strategie jak neutratit vše za pasti na střední třídu (odkaz doporučuji!).

Ambice

Není léku proti nízkým ambicím.

Můžete si přečíst všechny články světa, ale pokud budete mířit extrémně nízko, nedá se vám snad ani přát hodně štěstí. To nejhorší co se vám může stát je mířit příliš nízko a takového cíle dosáhnout. Měli bychom být generace, co něco změní. Co posune trochu zavedené pořádky, přinese nové nápady, přinese vlastní kreativitu a iniciativu a pokud budete přinášet nápady minulého století a žádnou iniciativu nedivte se pak, že budete špatně placeni. Jak se také ukazuje, vysoké cíle motivují daleko víc než nízké cíle. 

Pravidelná revize vašeho CV

Váš životopis by se měl stát nástrojem č. 1 vašeho kariérního postupu. Vytvořte si vaše CV v co nejlepším formátu (v CZ a AJ verzi, samozřejmě) a každé tři měsíce ho revidujte.

Co jste se za ty tři měsíce naučili? Na jakých nových projektech jste se podíleli? Jaké cíle jste splnili? Vaše CV a jeho pravidelná revize je skvělým nástrojem na to, jak kontrolovat kariérní postup. Ve firmách by měly i odměny navázat na zlepšování životopisu. 

Skromnost a pokora

Nemyslím česká ohnutá záda, ztrátu páteře a nízké sebevědomí (které je pro nás typické snad víc jak bílé fusky, vysokohorská igelitka a nepromokavá bunda v nákupním centru). 

Myslím trochu soudnosti a pokory ke zkušenějším. Někdy má moje generace tendenci vidět vše, co vytvořila generace předcházející jako špatné. Stovky lidí odcházejí zklamání z neúspěšných pohovorů, protože si řekli o trojnásobek mzdy, co by měli reálně dostávat (a překvapivě tu práci nedostali). Mějte trochu pokory, pochopení. Není dobré se tvářit jako že vím vše, když je člověku 20+ (Millennial).

Zvyky

Jsme tím, co opakovaně děláme.

Někdo má za zvyk ráno strávit půl hodinu čtením užitečné knížky. Někdo ráno běhá, někdo večer pracuje na zajímavém projektu. Tak jako tak většinu dne strávíme v autopilotu. Je dobré ten autopilot občas správně nastavit. 

Zastavte si a řekněte si, jaké zvyky máte, které jsou produktivní a které ne a každý měsíc věnujete budováním nového zvyku. Za rok tak vybudujete dvanáct nových zvyků a neskutečně se posunete. Na pochopení zvyků mám tyto dva tipy (Power of Habit, Self-directed behavior). Jakému zvyku se budete věnovat tento měsíc?

Nástroje

Investuje do nejlepších nástrojů (věcí, které používáte ke své práci) jaké si můžete dovolit.

Nástroje patří mezi nejlepší investice, protože vám pomáhají v tom vytvářet nejlepší práci, jakou můžete. Ať už je to mobilní telefon, laptop, internet, tiskárna, monitor - ať už je to cokoliv, co používá pro práci alespoň jednou denně, pořiďte si to nejlepší. Ušetří vám to spoustu peněz, nervů a času. A zároveň vám to pomůže peníze vydělat. Počítač s dostatkem paměti a SSD diskem je dobrý základ.

Tyto tipy výše vám pomohou správně nastartovat vaši kariéru, dostat se v rozumném čase na dobré místo a zároveň přitom budovat cenné dovednosti. Pomohou vám být užitečnými. 

Co byste přidali? 

Tipy výše jsou mé osobní tipy na co, se vyplatí. Co byste přidali vy? Přidejte vaše vlastní tipy do komentářů. Díky! 

Další knížka o...? Nečtěte.

Pokud má někdo hodně knížek na jedno téma, jsou dvě možnosti - buď je kovaný odborník, nebo o daném tématu jenom čte, ale čte raději, než něco dělá.

Možná ty lidi znáte. Mají dokonale nastudovanou výživu (ale sami mají nadváhu a kouří), znají každý trik jak měnit svoje zvyky (sami mají problém vůbec přijít včas) a jsou vždy připraveni přijít s nějakou dobrou radou, jak vylepšit vaši prezentaci (přitom těžko řeknou jednu větu souvisle).

Nemá cenu si kupovat další knížku o nějakém tématu, pokud nevyužíváte tipy z knihy předchozí. Je to ztráta času, peněz a energie. Čtením nezhubnete, nezbohatnete ani nezlepšíte svoje prezentační dovednosti.

Další knížka o...? Řeknete tomu nutkání ne. Raději skutky. Jsou více než (přečtená) slova.

Tím že něco uděláte, něco změníte. 

Jeden dobrý skutek denně

Jeden dobrý skutek denně. Prý heslo amerických skautů a sakra, něco na tom je. Udělejte jeden dobrý skutek někomu neznámému a budete šťastnější.

Nejsem žádný altruista. V metru žebrajícím nedávám, Nový prostor nekupuji a bio potravinám neholduji. Nejsem ani skalní fanda východní filozofie. Ale jestli mi v životě něco dělá radost, pak je to dobrý skutek od náhodného cizince. A ještě lépe – udělat dobrý skutek pro náhodného cizince.

Cestou po Václavském náměstí směrem k Muzeu mě to trklo. Je správný okamžik někomu zlepšit den. Udělat něco, co nestojí nic (nebo pár korun) a ten dotyčný na to dlouho nezapomene. Zaběhl jsem do McCafé na Muzeu objednal jedno cappuccino a vyrazil doleva na placené parkoviště, kde jsem parkoval. Pán z parkoviště se vydal mě zkasírovat. 

„To je pro vás, pane!“, řeknu místo pozdravu hlídači parkoviště (schválně pane, protože tak mě oslovují často) a předávám mu do ruky právě koupené capuccinno. „Ježiši, mockrát děkuji!“, odvětí pán z parkoviště. Na otázku kolik budu dlužen za parkovné odpoví, že vůbec nic a spokojeně odchází do své budky, hodí nohy na stůl a začne si vychutnávat předanou kávu.

Stojí to pár korun udělat někomu radost, někdy ani to ne. Může vás to stát deset korun, které hodíte do automatu po tom, co si koupíte kávu. Můžete nechat v košíku pětikorunu. Můžete koupit člověku za sebou v řadě muffin navíc. Můžete s někým něco vyměnit, někomu nabídnout jízdu taxíkem zdarma, když jedete stejným směrem.

Jeden dobrý skutek denně. Přidáte se?

Vaše kariéra jako Lego

Když máte Lego, můžete podle návodu krok po kroku postavit to, co navrhli jiní. Nebo můžete vzít kostky co máte a postavit něco svého. V kariéře před vámi stojí stejné rozhodnutí. Postavíte něco svého, nebo začnete plnit plány ostatních (a možná, částečně i své)?

Při stavění Lega to nejhorší co se vám může stát je, že vám bude chybět nějaká součástka. Návod je jasný, nedá se poplést. Představte si ale tu katastrofu, že vám někdo zapomněl přibalit součástku nutnou ke složení dané stavebnice. Nekompetentní řízení kvality! Špatná logistika! Za všechno může obchod, který prodává nekompletní stavebnice! 

Pokud vám někdo zadá úkol a jasné instrukce, buďto je naplníte, nebo hledáte viníka - kdo může za to, že instrukce není možné naplnit. 

Škola nás učí plnit úkoly s jasným cílem. Cíle jsou definované konkrétně (namaluj rybník, nauč se tyhle slovíčka, udělejte tenhle program). Je to jako Lego, když následujete návod. Co ale brzy časem zjistíte, tento typ práce je ten nejméně kreativní, nejméně se za něj platí a takové lidi je snadné vyměnit. 

Svět nepotřebuje další lidi, kteří budou následovat jasné plány. Potřebujeme vás. Potřebujeme abyste vzali kostky které máte a sami rozhodli, co se z nich bude stavět a pustili se do práce. To vyžaduje kreativitu, odvahu a vůli vydat se na cestu, kde nemůžete vinit nikoho jiného, než sami sebe. 

A když bude nějaká součást chybět, budete si muset sami poradit. Kterou cestou se vydáte vy?

(Ne)výhoda nereálných snů

Snít o tom, že změníte svět má uklidňující efekt. Je to totiž velmi nepravděpodobné (čest výjimkám) a dává nám to často pocit, že pokud to nezmění svět, je vlastně úplně jedno, co děláte.

Všechny startupy by měly přemýšlet globálně. Člověk by si říkal, že pokud se vám nepodaří dostat minimálně do Sillicon Valley, nemá vaše lokální čistírna oděvů žádný smysl (i když s ní vyděláváte slušné peníze). Někde v běhu za globálními ambicemi jsme zapomněli na to, že zde vůbec nejde o to, jestli uděláte díru do světa nebo ne. Nejde o to, jestli o vás bude psát Wall Street Journal. Jde jen o to, jestli se vám podaří být úspěšným.

Naplňte vaši vlastní definici úspěchu. Četl jsem různé příběhu extrémně úspěšných lidí. Jedno mají tyhle příběhy společné - jsou vám k ničemu. Ve většině příběhů velkých třesků (Facebook, Tesla, Amazon, Microsoft, Apple, ...) působily různé okolnosti, které těžko najdete a zároveň pravděpodobnost, že budete druhým Markem Zuckerbergem, je blížící se nule.

(Ne)myslete globálně, jednejte lokálně. Začnete dnes, nebo si řekněte, že nezačnete nikdy. Je lepší něco vzdát bez toho, abyste začali, než se půl roku o něco snažit a pak s tím seknout dříve, než se dostaví první výsledky. To je obrovská ztráta času, peněz a energie. Nezačít - nebo začít a vydržet do konce. 

Daleko víc inspirativní příběhy jsou ty, kdy to naprosto obyčejný člověk ve vašem blízkém okolí dotáhl opravdu daleko. S takovým člověkem zajděte na kafe, na oběd a poproste ho o půl hodiny času. Ať vám řekne, jak se mu to podařilo. Takových lidí je spoustu a jejich příběhy jsou daleko užitečnější. Protože v těchto příbězích je místo pro vás. Můžete být tím, kdo také naplní vlastní definici úspěchu.

Přestaňte číst příběhy o Supermanovi, když létat nikdy nebudete. Franta od vedle to ale možná daleko dotáhl a ten vás může inspirovat víc, než Mark Zuckerberg. 

Jak pracovat dvanáct hodin denně a mít stále energii?

Jak se připravit na velké cestování, flexibilitu a náročnost nového způsobu práce? Zde je několik mých osobních tipů. Nejsem guru produktivity, nicméně pár věcí se mi osvědčilo v praxi a tyto tipy by se vám samotným mohly hodit v praxi.

Začněte se starat o svoje tělo. O pozitivních efektech sportu snad nemusí být řeč. Jedna z prvních věcí na co jsem přišel po tom, co jsem týdně nacestoval víc jak tisíc kilometrů byla, že to přestanete fyzicky dávat, pokud nemáte fyzičku. Musíte se naučit starat se o svoje tělo a to je podle mně o čtyřech komponentech – spánek, sport, aktivní relaxace a jídlo.

Berte spánek jako seriózní druh dopingu. Naučte se spát víc, než jste zvyklí.  Většina z nás spí méně než optimálně a vydržet pak 12 hodin v práci s velkým cestováním se nedá. Spěte osm, osm a půl, klidně devět hodin. Ráno byste se měli probudit „do růžova“.

Každé dvě a půl hodiny něco malého snězte. Pokud budete mít přes den jen tři jídla (z toho dvě špatná), dojedete na to. Nebudete mít žádnou sílu udělat rozumnou práci. Kupte si na cestu banány a celozrnné sušenky nebo fit tyčinky a strčte si je do tašky k laptopu. Když je nejhůř, zachrání vás. Na cestách typicky není čas něco sehnat a banán vám snadno doplní energii. Sedím akorát ve vlaku, píšu tenhle blog a jediné rozumné co se tady na svačinu dá sníst je banán v mé tašce.

Naučte se aktivně relaxovat. Za tenhle tip vděčím svému otci. Je sice super naučit se pravidelně sportovat, ale při sportu se vám do těla vyplavuje adrenalin a jiné hormony, které vaše tělo nabudí. Vy sice tak úspěšně odbouráváte stres, ale tělo si neodpočine a naopak ještě více stárne. Sport je pro tělo další vypětí. Aktivní relaxace znamená opravdu vypnout, odpojit se a nechat vaše tělo dobíjet baterky. Skvěle na to funguje napustit si na hotelu vanu, poslouchat nějakou klidnou hudbu, pomalým tempem se projít po lese nebo městě, meditovat, pustit si nějaký optimistický film. Aktivní relaxace vám dobije baterky a vaše tělo bude mít prostor regenerovat.

Naučte se aktivně hýbat. Nejsem velký fanda brutální sportovní nálože, ale trocha aktivního pohybu je třeba. Pohyb vás musí především bavit. Mě osobně vyhovuje plavání, běh střídaný s chůzí a posilovna. Třikrát týdně hodina aktivního pohybu je množství, které je pro mě spolu s prací dlouhodobě udržitelné. Najděte si vlastní množství a začněte třeba dvakrát za týden s patnácti minutami sportu. Pokud vůbec nic neděláte, žádné množství sportu není příliš malé. I pět minut je lepších, než nic. Mé běhání začalo tak, že jsem si nasadil boty na běhání, vyšel ven, obešel blok a vrátil se zpět. Tohle jsem vydržel celý měsíc. Teď jsem schopen uběhnout deset kilometrů. Kdyby se snažil nejdříve uběhnout pár kilometrů, seknu s tím dřív, než se dostanu k rozumnému množství.

Naučte se zdravě jíst. Hodně lidí se snaží nějak „vyzrát“ na své tělo a hledají magické látky, které je nabudí na celý den, zvýší jejich mentální aktivitu (mýtus nootropik) a přinesou silné pozitivní efekty bez negativních. Na nic takového nevěřím. Podívejte se na Healthy Plate Harvard Medical School a vyberte si jednu změnu ve své jídelníčku podle tohoto zdravého talíře. Pro mne tato změna byla vzít ráno na hotelu talíř, naložit si ho zeleninou a sníst. Nehledě na to co si dám kromě toho, každé ráno talíř zeleniny. Z toho jsem pokračoval dále.

Jaká změna to může být u vás? Skvělé je zařadit do svého jídelníčku luštěniny (čočku jsem považoval za jakýsi zelený hnus, dá se jí ale přijít na chuť), oříšky (perfektní svačina non plus ultra, která se vejde do každé tašky) a nějaké ovoce jako svačinu. Naučte se také jíst větší množství zeleniny. Tohle jsem odkoukal v Asii, kde jsem žil dva roky. Dlouhověkost je tam naprosto běžná věc. Je to podle mě dané tím, že strava je tam velmi dramaticky opřená o zeleninu, zatímco my jsme hodně masožravci. Nechci vám kázat o tom, že zabíjet zvířata kvůli jídlu je problém, ale vaše zdraví vám rozhodně poděkuje za více zeleniny ve vašem jídelníčku. A ukazuje se, že na tom něco bude.

To byly čtyři oblasti, které mají z mého hlediska největší dopad na množství vaší energie v životě – spánek, pohyb, aktivní relaxace a jídlo. Vyberte si dvě oblasti a jednu malou změnu, kterou v těchto dvou oblastech uděláte. První týden si jen pište, na jaké hodnotě jste začali a potom se měsíc snažte držet vaši změnu implementovanou. Každý týden revidujte váš plán a přemýšlejte nad tím, jak ho vylepšit. Pokud se vám nepodařil den změnu držet, snižte změnu na menší množství.

Pracovat 12 hodin denně se dá s hodně energií. Musíte mít ale z čeho brát.