Objevte sílu ručně psané zprávy

Ručně psané zprávy jsou znovu v kurzu.

Blížily se Vánoce a já jsem byl na služební cestě v Číně. Raději byste byli se svou rodinou, ale i tak se to snažím brát sportovně. Pro mě to byla skvělá zkušenost z mnoha různých důvodů.

Třeba tam mi připomněli sílu ručně psaného vzkazu. Tohle je vzkaz, který mi nechali v pokoji, když jsem se vracel pozdě večer z práce poslední noc na pokoj s krabičkou makronek na cestu. Domů jsem letěl těsně před Vánoci a tohle mi udělalo obrovskou radost.

Hned z několika důvodů.

Ručně psaná zpráva je lidská. Je to lidský kontakt na papíře. Zároveň víte, že to není tak snadné jako poslat automatizovaný email. Někdo musí ty vzkazy řešit, někdo to musí napsat, někdo to musí donést do pokoje.

Je s tím spoustu práce.

Stejně tak pohlednice. Z různých dovolený posíláme pohlednice. Někde (např. moje zkušenost v Číně) jsou opravdu extrémně těžké k nalezení. Ale stojí to za to. Ručně napsat vzkaz, nalepit známku a za pár týdnů někomu spadne do schránky poklad.

Věřím na ručně psané vzkazy. Ty nejlepší jsou podle mě vzkazy díků, pohlednice a pak vzkaz, který jsem dostal od hotelu. Je vám trochu smutno a vás to nesmírně potěší.

Zkuste poslat někomu pohlednici, děkovný vzkaz nebo jen milé přání, které druhého potěší.

Dejte do toho trochu té práce. Stokrát se vám to vrátí.

Stojí to za to.

Bez chyby nestačí

Pokud jste zachytili můj poslední příspěvek, tak jedno vám je jasné - bezchybný produkt nestačí. Kvalita je daná, kvalitu čekáme. Čekáme, že naše auto bude jezdit pět let bez poruchy. Že nová televize bude fungovat po zapojení. Že nás nový telefon nezklame a vždy bude fungovat.

To, že věci fungují, s tím počítáme. Kvalita dnes nestačí. Musíte svým zákazníkům dát něco víc.

Překvapit je. Být osobní a vytvářet produkt, který je potěší.

Nemůžete být levnější než Makro. Jak tedy budete vítězit na trhu jinak než cenou?

Kvalita je daná.

Tripadvisor, Amazon a Google Maps... a průměr nemá šanci.

Nebuďte průměrní, nemáte šanci.

Seth Godin říká, že “Average is for losers”. Je příliš kritický? Podle mě ne.

Když vybírám hotel, na pár kliknutí mám ty nejlepší hotely ve městě.

Když vybírám elektroniku, nejdřív jdu na Amazon a pak kontroluji na Google Play hodnocení aplikace k dané elektronice.

Restaurace? Ani tam nejdu, pokud má hodnocení na Google Maps pod 4 z 5.

A to je ještě ta dobrá situace, kdy mám čas.

Pokud dostanete závažnou nemoc, chcete nejlepšího doktora. Nechcete nějakého průměrného, chcete toho top člověka. Mrkněte na tenhle apel Romana Šmuclera.

Průměr? Ten by měl být vaše poslední možnost.

Sto druhů a všechno stejné

A.F., Acid Off, Aero Red, Aero-OM, Aero-Sim, Aerocol, Aerox, Aesim, Aflat, Air-X, Anaflat, Antiflat, Baby Rest, Bicarsim, Bicarsim Forte, Blow-X, Bobotic, Bobotik, Carbogasol, Colic E, Colin, Cuplaton, Degas, Dentinox, Dermatix, Digesta, Dimetikon Meda, Disflatyl, Disolgas, Elugan N, Elzym, Endo-Paractol, Enterosilicona, Espaven Antigas, Espumisan, Espumisan L, Flacol, Flapex, Flatidyl, Flatoril, Flatulex, Flucolic, Gas X, Gas-X, Gaselab, Gaseoflat, Gaseoflatex, Gaseophar, Gaseoplus, Gaseovet, Gaservol, Gasnil, Gasofilm, Gastrex, Gastrosen, Gazim X, Gazix, Geludrox-HS, Genasyme, Ilio-Funkton, Imogas, Imogaze, Imonogas, Infacalm, Infacol, Infacolic, Lefax, Lefaxin, Lefoam, Logastin, Luftal, Maxi Flat, Meteosim, Metiorisan, Metsil, Mylanta, Mylicon, Mylicongas, Mylom, Mymus, Nanog, Neodrop, Neogasol, Neolanta, Orocure, Ovol, Pedicon, Phazin, Phazyme, Restime, Rugby Gas Relief, Sab Simplex, Salinal, Semecon, Semeth, Sicongast, Siflat, Silbione, Siligas, Silipin, Sim, Simcone, Simecon, Simecrin, Simedill, Simegut, Simet, Simethicon, Simethicone, Simetic, Simeticon, Simeticona, Simeticone, Siméticone, Simeticonum, Simetigast, Simflat, Simicol, Simicon, Wilcon, Wind-eze, a WindSetlers.

Všechny tyhle léky mají stejnou účinnou látku Simethicone. Fungují úplně stejně, proti prdům.

Padesátý hotel na Tripadvisoru, šestá kavárna na Google a 3,8 na Google Maps. Být průměrný dnes znamená být neviditelný.

Dělejte něco unikátního, protože šance, že uspějete jako jedna mezi sto, kteří dělají to samé, je blízká nule.

—

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Simeticone

Měli Japonci s měřením úsměvů pravdu?

Nápad jak měřit úsměvy možná není tak špatný.

Stále se čas od času vracím k myšlence proč byla vlastně jedna moje konkrétní bývalá šéfová nejlepší? Co dělala jinak, v čem se odlišovala?

Je toho víc, ale jedno je jisté. Měla schopnost, kterou jsem od té doby málo viděl ve firmách.

Umění šířit nadšení.

Kdo je ve vaší firmě za to zodpovědný? Nikdo? Ne, vedení je za to zodpovědné. Aby umělo nejen řešit problémy, ale aby umělo i slavit a šířit pozitivní myšlenky, nadšení a zápal.

Pokud budete celý den zabrání jen do problémů bez úsměvu, pak se zkuste vrátit k tomuto videu a přeměřte svůj úsměv.

Nestačí jen dobře pracovat. Naučte se šířit nadšení a všichni okolo vás budou šťastnější. 

Potřebujeme více úsměvů, méně formality.

"Nejsme kávoví fanatici"

Nemohl mi ujít rozhovor slečny na pohovoru v mé oblíbené kavárně. Ona a spolumajitel té kavárny spolu váleli perly podnikatelských rad. 

"Musím vám ještě říct jednu nepříjemnou věc. Jak je to tu malé, nevejde se nám sem záchod. Máme smlouvu se záchodem v metru a musela byste chodit tam. Sám jsem byl trochu v šoku, když jsem tam poprvé šel," říká majitel.

Lekce první - Mluvit s lidmi narovinu. Tohle se vyplatí skoro vždy, zvlášť když jdete do nové práce.

"S tím nemám problém. Pracovala jsem v mobilní kavárně, tam nemáte ani střechu." Tím si majitele získala - "Tak to je vidět, že záchod pro vás nebude problém," říká potěšeně majitel.

Lekce druhá - Nebojte se nepohodlí. Co je nepříjemné pro ostatní má svou cenu, kterou ostatní ocení.

"Nejsme kávoví fanatici. Pokud přijde pán a chce turka, dostane ho. Pokud přijde slečna a chce půllitrové cappuccino a na to hromadu karamelu, dostane ho. Zákazníky nevychováváme, děláme jim kávu takovou jakou mají oni sami rádi," vysvětluje dál majitel.

Tahle věta se mi zaryla do paměti. Párkrát už se mi stalo, že mi někdo vysvětloval co si mám koupit a co mám jak dělat, i když jsem měl jasnou představu o tom, co chci.

Lekce třetí -  Nevychovávejte zákazníky. Oni sami vědí, co chtějí. Anebo je vychovávejte, ale pak nedělejte ústupky a dělejte si své služby svou cestou, fanoušky si také najdete. Buďte sví, nebo buďte pro všechny.

Jeden rozhovor, tři lekce. Která je ta vaše nejoblíbenější?

Dva světy, ve kterých žijeme

Jsou dva světy, ve kterých žijeme. 

První je ten, co děláme a kým jsme právě teď. Chodíte do práce, věnujete volný čas koníčkům, rodině a přátelům, snažíte se chovat slušně, nemluvit sprostě a chovat se tak, jak byste se chovat asi měli. Je to ten náš svět. Realita.

Pak je tu ten druhý svět. Svět toho, co bychom chtěli dokázat nebo zkusit. Zde jsou naše sny, fantazie, touhy a ambice. Možná chodíte do práce a říkáte si po cestě, že byste hrozně rádi napsali knížku. Nebo že byste rádi začali podnikat, začali více cvičit, letěli do Číny nebo do New Yorku.

Je na čase tyhle dva světy začít spojovat. Vyberte si dnes něco z druhého světa. Máte? Udělejte to.

Uvidíte, jak se vám uleví. A jak se sebe budete mít radost. A jak najednou zjistíte, že to nebylo tak těžké.

Jste spisovatel co nepíše? Podnikatel co nepodniká? Pak víte, co je to druhý svět.

Proč byste měli pozvat úplně cizího člověka na kafe

Čas od času se snažít pozvat úplně cizího člověka na kafe. Dnes se zase podařilo. Pán na Shellce, který vám nabízí natankování se sice styděl, ale nakonec měl chuť na černou kávu.

Zaplatil jsem mu jí u automatu a donesl až k němu spolu s cukrem. Byl přímo nadšený, říkal že moc děkuje a že to nečekal. A že to nemuselo být, že je to jeho práce. Odpověděl jsem, že zase mým koníčkem je zvát cizí lidi na kafe. Potřásl jsem mu rukou a jeli jsme pryč.

Věřím, že je to příběh, který bude třeba doma vyprávět co se mu dnes stalo v práci. Že to byl dobrý den v práci, že třeba lidi jsou fajn. A že je rád co dělá. 

Tyhle malé služby mě naučila moje bývalá šéfová. Brala stopaře, i když jela s řidičem. Nechápal jsem, ani často ti stopaři nechápali. Byla v ní obrovská pokora a chtěla prostě ten výtah, kterým se dostala nahoru, poslat zase zpět dolů.

Každému můžeme zlepšit den a zpříjemnit práci. Mám pro vás nápad - zkuste pozvat úplně cizího člověka na kafe. 

Uvidíte, že jeho den bude o mnoho lepší. A přitom to stojí tak málo. 

Buďte sami změnou, kterou byste rádi viděli u ostatních.

K cizím se chováme lépe jak k vlastním

Skoro po patnácti letech odcházím z mé první banka k jiné. Podmínky se změnily natolik, že se mi už roky nevyplatilo zůstávat. Byl jsem s nimi jen z lenosti a obavy přejít k jiné bance, konečně jsem se ale rozhoupal.

Za pár dní si toho možná všimnou, když u nich budu rušit staré konto. Mám takový pocit, že to nikdo nebude řešit. Že mě nikdo nebude přemlouvat ani nabízet lepší podmínky. Přitom je to příležitosti spláchnutá do záchodu.

Na poradách marketingu den co den sedí spoustu lidí a přemýšlí jak utratit miliony korun za to, aby získali nové zákazníky. Nikdo ale už nechce utrácet ani statisíce za to, aby ukázal, že si současných zákazníků váží.

Představte si, že by za vámi váš partner po patnácti letech přišel a řekl vám, že od vás odchází. Možná by vás to zničilo, možná byste to pár dní zapíjeli v hospodě. Pochybuji, že byste reagovali jako korporace, suše poděkovali a ukázali partnerovi dveře. 

Chovejte se k zákazníkům jako k partnerům. Nebude pak překvapením, že si vás budou vážit.

Chovejte se k vlastním lépe jak k cizím. Proč? Protože se často chováme k vlastním ještě hůř jak k cizím.

Jenom jméno?

Systém, ve kterém žijeme, z nás rád dělá jen čísla.

Číslo na výplatní pásce, číslo občanky nebo číslo vaší pojistky vás definuje. Není pak divu, že nám chybí pocit, že někomu chybíme. Že na nás někomu záleží. Proto jsou lidé ochotni platit za pětihvězdičkový hotel nebo dávat stovku za kafe - ne proto, že by to kafe bylo o tolik lepší nebo že musí mít na pokoji minibar - ale proto, že chtějí, aby je na recepci oslovovali jejich jménem. 

A na parkovišti měli zarezervované místo s jejich jménem.

Zítra ráno půjdu nejspíš v práci nejdříve do našeho firemního bufetu. Ne, že bych nesnídal (to už se mi dlouho nestalo), ale protože se tam jdu nabít pozitivní energií. Jdu tam protože vás tam obsluha pozdraví jménem a pamatuje si, co si klasicky ráno objednáváte. Všichni se tam chodíme tak trochu nabíjet. Do zásoby.

A ano, loupák tam stojí asi devět korun, ne 35 - tohle není Karlín. Není to o ceně.

Pozdravte ráno zítra kolegy v práci jménem. Uvidíte ten rozdíl.

Jenom jméno? Ne, křestní jméno není jen jméno. Je to to nejdůležitější a nejzajímavější slovo pro druhého člověka.

Je to o zájmu.