K cizím se chováme lépe jak k vlastním

Skoro po patnácti letech odcházím z mé první banka k jiné. Podmínky se změnily natolik, že se mi už roky nevyplatilo zůstávat. Byl jsem s nimi jen z lenosti a obavy přejít k jiné bance, konečně jsem se ale rozhoupal.

Za pár dní si toho možná všimnou, když u nich budu rušit staré konto. Mám takový pocit, že to nikdo nebude řešit. Že mě nikdo nebude přemlouvat ani nabízet lepší podmínky. Přitom je to příležitosti spláchnutá do záchodu.

Na poradách marketingu den co den sedí spoustu lidí a přemýšlí jak utratit miliony korun za to, aby získali nové zákazníky. Nikdo ale už nechce utrácet ani statisíce za to, aby ukázal, že si současných zákazníků váží.

Představte si, že by za vámi váš partner po patnácti letech přišel a řekl vám, že od vás odchází. Možná by vás to zničilo, možná byste to pár dní zapíjeli v hospodě. Pochybuji, že byste reagovali jako korporace, suše poděkovali a ukázali partnerovi dveře. 

Chovejte se k zákazníkům jako k partnerům. Nebude pak překvapením, že si vás budou vážit.

Chovejte se k vlastním lépe jak k cizím. Proč? Protože se často chováme k vlastním ještě hůř jak k cizím.

Bullshitting

Pamatujete si, jak byl napsaný pracovní inzerát na vaši současnou pozici?

Co z toho je pravda?

V businessu se setkáváme (podle odvětví) s úžasnou mírou prázdných frází, nesplněných slibů a nenaplněných očekávání. Řeší se firemní benefity (čti: stravenky), firemní loajalita (udržet ty, na kterých je největší marže) a ziskovost (mít minimum seniorů, protože ti jsou nejdražší).

Přitom by se práce se zaměstnanci dala shrnout do jedné, dvou vět.

• Po čem se vám bude stýskat, až z práce odejdete? 
• Komu byste v práci chyběli, kdybyste odešli?

Pokud nebudete nikomu chybět a vám nebude nic chybět, asi vás někdo jen těžko udrží stravenkami. Lidé prahnou po tom, aby o nich někdo měl zájem. 

Dvě otázky, řešení je na vás. Na nás.

Ale vždycky to jde. Možná bez vás, ale jde to

Naposledy jsem slyšel, že to nejde.

Že nejde dělat nic se současným systémem a nikdo to nemůže ovlivnit. Že ten systém musí být tak komplikovaný, uživatelsky nepřátelský a že musíte prostě každý týden strávit dvě hodiny zbytečnou administrativou.

A vůbec, jsi jediný kdo si stěžuje (čti: ostatní drží pusu a krok). Já si zvyknul, zvykneš si taky.

Až na to, že jsem si nezvyknul, nikdy. A najedou to v nové práci jde. Najednou to jde mít jednoduchý systém. Najednou to jde nezabít administrativou dvě hodiny týdně, ale jen pět minut. Najednou to jde nemít kolos, který všechny jen otravuje, ale systém, který přináší pořádek bez zbytečného otravování.

Jde to vždy. Otázka je, jestli to půjde s vámi, nebo bez vás. 

Budete stát pokroku v cestě, nebo se pokrokem stanete?