33 věcí, které jsem se za 33 let naučil

Zítra mi bude 34 a proto je čas na resumé toho, co mi těch 33 let dalo. Následuje osobní a upřímný seznam toho, co jsem se naučil. Pokud budete alespoň s polovinou souhlasit, budu to považovat za nesmírný úspěch.

Pojďme na to.

  1. Na známkách ve škole nezáleží. Z matiky jsem měl čtyřku, závěrečné státnice jsem měl za jedna. Je to úplně jedno, do života do nemá váhu.

  2. Škola je skvělou přípravou na školu, ne na život. Smutné, pravda. Pokud si to přiznáte, pochopíte, proč škola učí to, co učí. Žijeme v době, kde se osmdesát procent dovedností naučíte zdarma z YouTube. Škola to nepochopila, našim dětem to už řekneme my.

  3. V životě máte dvě nejcennější komodity - energii a čas. Investujte obě s rozmyslem.

  4. Naučte se naslouchat lidem. Každý rád mluví hlavně o sobě. Pokud tohle pochopíte, pochopíte polovinu mezilidských vztahů.

  5. Pradědeček říkaval, že známí jsou někdy víc než peníze. Měl pravdu. Budujte a starejte se o vaši síť vztahů.

  6. K tomu, aby se člověk cítil fit, se často stačí dobře vyspat a dobře najíst. Nešiďte se ani na jednom.

  7. Přijdou roky, kdy je dobré skoro veškerý čas investovat práci. Za mě to byly roky co jsem byl na VŠ. Propracované prázdniny, noci, víkendy. Nelituji toho, byla to jediná možnost jak se posunout dopředu.

  8. Pokud je vám 18, 20, 24, dost možná s vaším partnerem či partnerkou nebudete do konce života. Mějte trochu nadhled.

  9. V životě běžného člověka jsou dvě věci extrémně drahé - bydlení a auto. Podívejte se na jejich ceny když je vám 18, 20 a podle toho zvolte svou kariéru a práci. Nic proti tomu, že se chcete stát mistry světa v točení jojo, ale nevím jestli to bude na uživení.

  10. Pracovat především pro peníze je OK. Hodně článků se vás bude snažit přesvědčit o tom, že máte pracovat pro radost. Nevěřím na to. Pro čistou radost tady máme hobby, ne práci. Práce vám nemá vadit, ale nemusíte u ní prožívat pocit nejvyššího blahobytu a radosti zalité sluncem.

  11. Hodnotu zdraví pochopíte, až zdraví ztratíte. Tohle bolí, ale je to pravda. Vím, o čem mluvím.

  12. Hodnotu života pochopíte, až umře první spolužák. Najednou je to osobní. Není to číslo, řeknete si - sakra, mohl jsem to být já.

  13. Zbavte se přátel, kteří vás táhnout dolů. Je to očistné, bolí to a jen vám to pomůže.

  14. Dělejte těžká rozhodnutí rychle. Váháte nad něčím? Najděte rozhodnutí, které je alespoň z půlky dobré a udělejte to.

  15. Dělejte šílené věci, zvlášť, když jste mladí. Byl jsem na posledn a největší technopárty v ČR, Czechtek 2006, kde nám vykradli stan tak, že ani boty a trička nezůstali a já jel domů jen v šortkách. Dva roky po střední jsem strávil na Taiwanu, kde jsem cestoval a učil se čínsky.

  16. Cestujte! A hlavně pokud nemáte děti. Nemáte peníze? Neřešte. Hrozně jsme chtěli jet do Budapešti na silvestra. Nebyly ale prachy na přespání. Řešení bylo nakonec jednoduché - koupili jsem si zpáteční jízdenku vlakem a byli jsme vzhůru až do 1. ledna, kdy nám jel vlak zpátky. Pochopíte dvě věci - šetřit se dá na cestách extrémně a když je vám 20, nemusíte spát ve Four Seasons.

  17. Sakra dobře si rozmyslete obor, ve kterém budete pracovat. Pokud se tam většině lidém nedaří, nemyslete si, že zrovna vy budete výjimka. Najděte si obor, kde i průměrný jouda se má docela dobře.

  18. Na začátku kariéry neřešte peníze, protože stejně umít h*vno. První stáž jsem několik měsíců dělal úplně zadarmo, pár spolužáků si klepalo na čelo. U první práce se mě ptali kolik chci za hodinu. Řekl jsem, že 85 korun, protože jsem tuhle hodinovku viděl na náborovém letáku na práci za kasou v jednom supermarketu. Myslím, že levnější kandidát tam nebyl. Za pár měsíců mi sami přidali. Šéfová říkala, že to musela udělat, protože se styděla, když viděla mou výplatní pásku.

  19. V první práci /prvních letech kariéry/ řešte hlavně to, abyste se naučili užitečné dovednosti. Peníze přijdou, musíte ale něco umět. To hroťte do úmoru.

  20. Zapomeňte na talent. Když jsem se rozhlédl ve třídě, vždycky jsem si přišel někde tak pod průměrem. Talent není důležitý, důležitá je píle. Pro představu - u příjmaček na VŠ jsem byl první ze všech. Říkáte si, jak jsem to dokázal mít z těch lidí nejvyšší skóre? Není to těžké, jen potřebujete fakt hodně času. Koupil jsem si všechny knihy vzorových testů a každé cvičení jsem si udělal, k tomu jsem několikrát týdně chodil na doučování. Nikdo nebyl víc připravený než já. Příprava to snad ani nebyla, byla to čistá obscese.

  21. Děti mějte dříve než později.

  22. Nezáleží na tom v čem chodíte a v čem jezdíte. Většina lidí, kteří vám tvrdí opak, se vám dost možná snaží jen prodat dražší oblečení a drahé auto.

  23. To, co děláte, mluví tak nahlas, že neslyším, co říkáte. Pokud vám někdo radí tak se dobře podívejte jak žije. Je to dobrý život? Pokud se mu nedaří, pak si neumí poradit ani sám sobě. Jak pak může radit dobře vám? (Na tohle si snažím opravdu dávat pozor, protože jsem se už xkrát spálil. Za lidi musí mluvit činy, ne slova)

  24. Některé problémy nevyřešíte dnes. Raději se dobře najezte a jděte dřív spát. (rada mé mámi, měla pravdu)

  25. Investujte čas a peníze do cizích jazyků, budou se hodit dost možná vic, než si myslíte. Aktuálně je můj primární pracovní jazyk němčina. Jazyk, o kterém jsem si myslel, že ho nikdy, nikdy, nikdy nebudu používat.

  26. Váš doktor toho dost možná ví v něčem méně, než se dočtete na Google Scholaru a Wikipedii. Pokud vám nikdy neřekl třeba o tom, že máte dost pravděpodobně málo Vitamínu D a měli byste ho suplementovat, tak bingo. (tohle mě fyzicky bolí psát, ale bohužel se mi to už tak 3x potvrdilo)

  27. Nejdříve vydělejte, pak peníze investujte, pak spořte a pak utrácejte. Prosím, hlavně ne naopak.

  28. Pokud na to nemáte, tak si to prostě nekupujte. Nemám fancy auto, fancy telefon, fancy oblečení ani fancy hodinky. A jsem s tím úplně v pohodě (ve 20 jsem si myslel, že všechno tohle musím mít fancy)

  29. Kupte si ty nejlepší pracovní nástroje na světě. Nejlepší sluchátka, nejlepší vrtačku, nejlepší hever, nejlepší čistič na koberce… ať už je váš obor jakýkoliv, na vašich pracovních nástrojích nešetřete. Mějte opravdu Crème de la crème.

  30. Nemusíte odpovídat na každou zprávu, na každý email. Ne, fakt nemusíte.

  31. Bude nejvíce záležet na vašem manželovi, rodině, dětech, práci a vašem zdraví. Starejte se o všech pět.

  32. Pište. Psaní je skvělá dovednost, která vás naučí lépe myslet, lépe se vyjadřovat a být o fous lepším.

  33. Čtěte. Jsem blázen do čtení a vím proč. Není levnější způsob jak se něco naučit. Knihy, knihy, knihy. Sbírám je, čtu je, miluju je. Naučte se milovat knihy, naučte to i vaše děti.

Jakých je vašich 33? Co byste přidali, co byste ubrali?

A co uděláte dnes? Jen na tom totiž záleží.

Nejdříve poradit sám sobě

Je snadné se podívat na ostatní a poradit jim. Vidíte deset věcí, které dělají špatně a budete mít pro ně možná dvacet dobrých rad jak se zlepšit.

Jak jíst líp.

Jak líp spát.

Jak se víc hýbat.

Jak napsat knihu.

Jak se o sebe víc starat.

Jak si najít partnera.

Jak…

Máte všechny tyhle dobré rady? Skvělé. A víte co?

Poraďte si nejdříve sami sobě. Proč? Protože na světě změníte snadno jen sebe, nikoho jiného.

Škoda plýtvat dobrými radami, když můžete poradit nejdříve sami sobě. A když se zlepšíte, dost možná inspirujete sami ostatní ke změně.

Když se něco nabízí, jděte do toho

Když jsem pracoval dřív na Slovensku, měli jsme jeden nevšední firemní benefit - firemní plavání.

Mně to přišlo super. Plávání byl v té době můj oblíbený sport, firma měla vyhrazené dvě dráhy i s trenérem. Těžko vymyslet lepší scénář.

Jen psychicky mi to přišlo takové zvláštní. Potkávat se s dalšími kolegy ve sprše bez plavek, potkávat v bazénu všechny v plavkách včetně naší šéfové…

Až jsem od někoho dostal tenhle tip (díky Honzo!) - když vám život něco nabízí, vezměte tu příležitost za pačesy a užijte si to. Stejně všechno jednou skončí.

A tak jsem do toho šel. Nakonec to bylo úplně v pohodě - potkat se s kolegy ve sprše bez plavek nebyl problém, v bazénu jsme si všichni skvěle pokecali a nakonec bylo setkání ve výřivce, které doteď považuji za nejlepší místo, kde si zlepšit komunikaci s ostatními.

Byli jsme prostě tak jak nás pánbů stvořil a nikdo si z toho nedělal vrásky. Firemní plavání bylo nakonec jedna z věcí, které si z těch let pamatuji.

Nabízí vám teď život něco? Jděte do toho naplno.

Vykašlete se na dokonalost

Nejlepší hotel, ve kterém jsem v životě byl, nebyl vůbec dokonalý.

Kafe dole u recepce mohlo být o dost lepší. Transfer z letiště mohl být o fous lepší. Okolí hotelu mohlo být o kus lepší.

Nejlepší fotky, které jsem viděl, nebyly vůbec dokonalé.

Spoustu věcí na nich bylo technicky špatně. Ale vystihly skvěle jeden moment, který za to stál. Jeden moment, kterého si třeba okem nevšimnete, protože nedáváte pozor. A pak vidíte tu fotku, zastavíte se, pozorně si ji prohlédnete a uvědomíte si jak je skvělá.

Nejvlivnější knihy, které změnily na vždy můj život, také nebyly vůbec dokonalé.

Jak získat přátele a působit na lidi a Prezentace a zen. Dvě ikonické knihy díky kterým se na komunikaci dívám úplně jinak. Na obou byste našly chyby a bude spoustu lidí, kterým se vůbec nelíbí.

Proč se tedy bojíme něco začít dělat, proč se bojíme napsat a zveřejnit první článek na blogu, první knihu, napsat alespoň první stránku, zavolat a prodat prvnímu váš produkt, otevřít si kavárnu a oslovit všechny firmy v okolí s ochutnávkou a stát na ulici před kancelářemi a lákat lidí do vaší kavárny…

Bojíme se, že snad to co děláme, není dokonalé?

Nikdy to dokonalé nebude.

Ty nejlepší věci v životě nejsou dokonalé.

A začátky všeho byly malé, tak malé, že byste je hledali elektronovým mikroskopem. A dokonalé nebyly vůbec.

S čím byste přišli dnes na svět, co byste v práci dnes udělali jinak a jak byste s lidmi mluvili, kdyby vám bylo úplně jedno, jestli je je to dokonalé, nebo ne?

Jděte a udělejte to. Potřebujeme vás.

Díky.

Hranice a nekonečno

Pokud jste alespoň trochu šikovní, máte práce skoro nekonečně mnoho. V práci byste mohli trávit dvanáctky a nebyl by problém tam být šest dní v týdnu.

Práce je tedy už vždy víc, než jste schopni udělat.

Máte toho moc? Všichni toho mají moc.

Hranice si nastavujeme mi sami.

Chcete pracovat od ráno do noci? Můžete.

Chcete pracovat od rána do odpoledne a mít čas na sebe? Můžete.

Chcete pracovat tak, že vás práce zničí? Můžete.

Hranice si musíte nastavit vy sami.

Uděláte to? Zítra? Jděte do toho, stojí to za to.

Dělejte jako kdyby podmínky vždycky stály za prd

Fotka z dnešní procházky (zasněžená cesta osvětlená čelovkou)

Fotka z dnešní procházky (zasněžená cesta osvětlená čelovkou)

Tohle je fotka z mojí dnešní procházky. Jak vidíte, podmínky nebyly úplně ideální.

Sníh, vítr, tma, daleko od lidí, nikde nikdo, strach, závěje. Většina lidí v tomhle počasí nevystrčí ani paty z domu.

Vybaven pohorkami, čelovkou a péřovkou vyrážím na procházku. Je z toho krásných pět kilometrů v klidu, pohodě a přírodě.

Říkám si - co by se stalo, kdybychom se vždycky chovali tak, jako kdyby podmínky byly vždycky špatné.

Kdyby vždycky sněžilo, cesta by byla zasněžená, byla by zima.

Asi bychom si koupili vybavení, čelovku, pořádné oblečení, baterku, možná i sněžnice. A postupně bychom si na to v pohodě zvykli. Stejně jako v Norsku, na Islandu nebo v Rusku.

Nakonec jsem zjistil jednoduchou pravdu:

1) Často se nedívejte na podmínky. Jděte na procházku (skoro) za každého počasí.

2) Nečekejte na skvělé podmínky. Skoro nikdy nenastanou. Život není dokonalý. Podmínky jsou, musíme se na ně zařídit.

3) Často nejsou podmínky špatné, ale naše vybavení nestojí za nic. Ne nadarmo se říká, že není špatné počasí, jen je špatné oblečení.

Já si z toho dnes odnáším jedno. Koupím si lepší vybavení a budu chodit nadále i ve sněhu.

—-

Co uděláte vy, když podmínky nejsou skvělé? (nikdy nejsou)

Umět se poučit, sebrat se a jít dál

Pokud čtete můj blog, všimli jste si dvou věcí. V lednu mám výzvu psát každý den příspěvek a… vypadly mi hned dva dny za sebou.

Je to také lekce.

Už jsem si říkal, že se na to vykašlu. Blbá výzva, tolik příspěvků stejně nenapíšu. A už jsem nepsal dva dni, což to celé jen potvrzuje.

Nebo se poučím, budu příspěvky psát dříve (jako dnes) a půjdu dál.

Vždycky máme možnost se nějak rozhodnout. Je strašně snadné se vzdát hned na začátku a někdy to i dává smysl.

Pokud ale víte, že to opravdu chcete, tak se poučte a jděte dál.

Není nic horšího než poslouchat svůj vnitřní hlas. Ten vám bude vždy říkat, že byste se na to měli vyprdnout.


Jaká škoda.

Umění být sám

Když mi kamarádka vyprávěla kolik zemí procestovala sama tak jsem si říkal, že je to neskutečné. I jsem si říkal jestli to není škoda navštívit tolik krásných míst sám.

Ono je ale rozdíl být někde sám a být o samotě.

Být o samotě mi evokuje něco smutné, něco, čemu bychom se měli vyhnout. Podívejte se na lidi okolo sebe jak se tomu pocitu snažíme vyhnout - je těžké někde jen být a přitom nebýt propojen s ostatními přes mobil třeba.

Když jsme ještě mohli do kaváren, byl jsem dost často za exota - baví mě v kavárně sedět, jíst, pít a koukat. Nečtu si, nepíšu blog, nefotím - jen jsem.

V Číně jsem byl hodně sám a bylo to skvělé - magická atmosféra a tím, že jste cizinec máte vlastně k ostatním daleko blíž. Protože není nikdo okolo vás, kdo by vás kryl od okolního světa.

Moje doporučení pro vás (a tedy mě)? V tomhle roce být alespoň občas sám. Možná máte rodinu, možná máte nabitý program, ale bohatě stačí půlhodinová až hodinová procházka v okolí vašeho domu o samotě, bez volání, bez podcastu, bez propojení.

Jen vy, procházka a jen chodit a dívat se.

Není to krásné?

Tady je milion tipů jak být v novém roce lepším člověkem

Přesně tohle je internet.

Najdete tam milion a jeden tip jak být lepším. Pokud bych měl jedno přání (tip, chcete-li) pro vás a tím i pro mě - vyberte si jeden tip jak být tenhle rok lepším a věnujte mu maximální pozornost na celý leden.

A věnujte tomu tipu každý den. Každý den, bez přestávky, jeden den po druhém.

Můj výběr? Napíšu jeden blog denně každý den v lednu.

Změní mi to život? Možná.

Pomůže mi to? Možná.

Jedno je ale jisté.

Je to určitě daleko lepší, než nedělat nic.

Je to na vás.

Co si vyberete na leden a co budete dělat každý den v lednu?

Spropitné pro vašeho kurýra

Pokud mám zrovna drobné, snažím se kurýrům dávám malé spropitné - dvacet korun třeba.

Pokud se někdo veze s pizzou nebo nákupem v patnácti taškách přes půl města, je podle mě fér mu těch pár korun dát. Myslel jsem si, že to dělají všichni. A kdepak, jednou mě dokonce kurýrka zaskočila v osm večer s tím, že jsem první, kdo jí dal dýško.

Ono se to nezdá, ale pokud stihne třeba deset objednávek denně, dá to pěkné dvě stovky denně (když každý dá dvacku). Tisíc korun za týden a krásné čtyři tisíce za měsíc. A za to se dá už něco hned koupit.

Ty čtyři tisíce mohou být třeba kolo pro dítě, část lyžařského výcviku pro dorostence nebo část dovolené. Reálně vás to bude stát hrozně málo a druhého to nejen potěší, ale může mu to opravdu zlepšit život.

Připravte si plechovku s mincemi a dávejte kurýrům nějaké to spropitné. Je to jednoduchý způsob jak udělat svět o něco lepším.

Dvacka za to stojí.