Umět se poučit, sebrat se a jít dál

Pokud čtete můj blog, všimli jste si dvou věcí. V lednu mám výzvu psát každý den příspěvek a… vypadly mi hned dva dny za sebou.

Je to také lekce.

Už jsem si říkal, že se na to vykašlu. Blbá výzva, tolik příspěvků stejně nenapíšu. A už jsem nepsal dva dni, což to celé jen potvrzuje.

Nebo se poučím, budu příspěvky psát dříve (jako dnes) a půjdu dál.

Vždycky máme možnost se nějak rozhodnout. Je strašně snadné se vzdát hned na začátku a někdy to i dává smysl.

Pokud ale víte, že to opravdu chcete, tak se poučte a jděte dál.

Není nic horšího než poslouchat svůj vnitřní hlas. Ten vám bude vždy říkat, že byste se na to měli vyprdnout.

Jaká škoda.

Tohle už nečtěte

Nepotřebujete číst o tom knížku, abyste se to naučili.

Internet je nekonečný. Můžete u něm strávit život konzumováním dalšího a dalšího.

Dnes to uděláme jinak.

Už je pozdě. Nedávejte si další nekonečný seriál.

Jděte spát. Není podle mě nic lepšího, než se dobře vyspat a ráno vstát úplně fresh.

Co myslíte?

Něco je víc, než nic

Sníme o vzdálených cílech, ambiciózních plánech, ale přitom nám utíkají malé změny.

Malé kroky, které můžeme udělat každý boží den.

Něco je vždy víc, než nic.

Uběhněte pár kilometrů.

Jděte na krátkou procházku.

Cvičte jógu deset minut.

Naučte se pár nových slovíček.

Není problém si stanovat velké cíle. Je ale zajímavější plnit si malé kroky každý den v reálném světě, než žír jen z toho, co proběhlo v naší hlavě.

Žijte pro akci, pro dnešní den. Pro malý krok, který můžete udělat dnes.

Nic jiného totiž stejně nemáme.

Umění být sám

Když mi kamarádka vyprávěla kolik zemí procestovala sama tak jsem si říkal, že je to neskutečné. I jsem si říkal jestli to není škoda navštívit tolik krásných míst sám.

Ono je ale rozdíl být někde sám a být o samotě.

Být o samotě mi evokuje něco smutné, něco, čemu bychom se měli vyhnout. Podívejte se na lidi okolo sebe jak se tomu pocitu snažíme vyhnout - je těžké někde jen být a přitom nebýt propojen s ostatními přes mobil třeba.

Když jsme ještě mohli do kaváren, byl jsem dost často za exota - baví mě v kavárně sedět, jíst, pít a koukat. Nečtu si, nepíšu blog, nefotím - jen jsem.

V Číně jsem byl hodně sám a bylo to skvělé - magická atmosféra a tím, že jste cizinec máte vlastně k ostatním daleko blíž. Protože není nikdo okolo vás, kdo by vás kryl od okolního světa.

Moje doporučení pro vás (a tedy mě)? V tomhle roce být alespoň občas sám. Možná máte rodinu, možná máte nabitý program, ale bohatě stačí půlhodinová až hodinová procházka v okolí vašeho domu o samotě, bez volání, bez podcastu, bez propojení.

Jen vy, procházka a jen chodit a dívat se.

Není to krásné?

Tady je milion tipů jak být v novém roce lepším člověkem

Přesně tohle je internet.

Najdete tam milion a jeden tip jak být lepším. Pokud bych měl jedno přání (tip, chcete-li) pro vás a tím i pro mě - vyberte si jeden tip jak být tenhle rok lepším a věnujte mu maximální pozornost na celý leden.

A věnujte tomu tipu každý den. Každý den, bez přestávky, jeden den po druhém.

Můj výběr? Napíšu jeden blog denně každý den v lednu.

Změní mi to život? Možná.

Pomůže mi to? Možná.

Jedno je ale jisté.

Je to určitě daleko lepší, než nedělat nic.

Je to na vás.

Co si vyberete na leden a co budete dělat každý den v lednu?

Spropitné pro vašeho kurýra

Pokud mám zrovna drobné, snažím se kurýrům dávám malé spropitné - dvacet korun třeba.

Pokud se někdo veze s pizzou nebo nákupem v patnácti taškách přes půl města, je podle mě fér mu těch pár korun dát. Myslel jsem si, že to dělají všichni. A kdepak, jednou mě dokonce kurýrka zaskočila v osm večer s tím, že jsem první, kdo jí dal dýško.

Ono se to nezdá, ale pokud stihne třeba deset objednávek denně, dá to pěkné dvě stovky denně (když každý dá dvacku). Tisíc korun za týden a krásné čtyři tisíce za měsíc. A za to se dá už něco hned koupit.

Ty čtyři tisíce mohou být třeba kolo pro dítě, část lyžařského výcviku pro dorostence nebo část dovolené. Reálně vás to bude stát hrozně málo a druhého to nejen potěší, ale může mu to opravdu zlepšit život.

Připravte si plechovku s mincemi a dávejte kurýrům nějaké to spropitné. Je to jednoduchý způsob jak udělat svět o něco lepším.

Dvacka za to stojí.

Zasloužená dovolená

Dřív jsem si myslel, že nejlepší je pořád makat. 12 hodin denně pět dní v týdnu, k tomu klidně nějaký ten víkend.

Z toho jsem už pomalu vyrostl. Možná za to může změna priorit, možná za to může to, že rád trávím čas s rodinou.

Tak jako tak, naučil jsem se, že výkonost je také ovlivněna tím jak odpočíváte. Nedá se pracovat bez přestání pořád a pořád, je potřeba si čas od času udělat velké volno.

V listopadu jsem si dal víc jak 14 dní volno a bylo to skvělé. Mám pocit, že baterky jsou dobité na sto procent. Bylo to také myslím poprvé za devět let mé kariéry, co jsem si někdy vzal tak dlouhou dovolenou.

Můj tip? Každý rok si vezměte jednu delší (14 dní a déle) dovolenou.

Odpočívat je skvělé.

Osmedesát procent, které vám nikdo neporadí

Když mi bylo pětadvacet, myslel jsem si, že recept na úspěch je jasný.

Makat, makat a zase makat. Gary Vaynerchuk a jeho hustle byly pro mě mantrou. Na vejšce jsem začal od druháku pracovat a nevynechal ani jedny prázdniny.

Jenže ve třiceti jsem si uvědomil, že realita je úplně jinde. Realita je taková, že osmdesát procent vašeho úspěchu v životě je vlastně dáno tím jak velké (nebo malé) štěstí máte.

Je sakra rozdíl, jestli se narodíte v Chánově, Chomutově, Hodoníně, Praze nebo se narodíte na čínském venkově či v chudé rodině rybářů na Filipínách.

Milujeme číst příběhy těch, kteří se z nuly dostali na vrchol. Ale víte co, oni jsou to výjimky. Většina z těch, kteří si vylosovali hrozně špatné karty zůstanou bohužel stále na dně celý život, protože je extrémně těžké to změnit.

Já si z toho odnáším dvě věci.

Vděčnost. Každý den se snažím si vnitřně za něco poděkovat. Možná vám to zní pateticky, ale jsem fakt vděčný za drobnosti.

Pracovitosti. Pokud jsem dostal slušné karty na hraní, budu se s nimi snažit hrát jak nejlépe dokážu. Protože chci, protože musím nebo spíš, protože to dlužím všem těm, kteří si vytáhli špatné karty. Nepromeškat žádnou šanci udělat svět svou prací o něco lepší.

Když budete číst něčí “rady na úspěch”, vzpomeňte si prosím na tenhle článek.

Ty pravé Vánoce

Když se na tohle video podíváte, možná vám bude připadat hloupé.

Radovat se z obyčejných věcí. Řeknete si možná, taková blbost.

Jenže pak vycestujete do země, kde tyhle věci obyčejné nejsou.

V Číně jsem zažil takový smog, že jste týden neviděli slunce. Otrávený vzduch pro všechny, 24 hodin denně. Můžete se maximálně tak schovávat doma a čekat, až přijde vítr.

Na Taiwanu jsem viděl jak středoškoláci trávili doučováním angličtiny celé večery. Nebyl problém najít jazykovou školu, která má lekce až do noci.

V Paříži mě okradli v první hodině, co jsem byl v Paříži. (tímto drží oficiálně rekord a je to jediné město, kde odmítám jezdit metrem)

Většina lidí na světě se má výrazně hůř, než vy.

Radujme se z obyčejných věcí a budeme tak daleko šťastnější, než kdykoliv předtím.

Přestaňte tolerovat nekvalitní věci

Přiznám se, že jsem z devadesáti procent přestal jíst nekvalitní čokoládu a přestal pít hnusné kafe z různých benzínkových/kancelářských automatů.

Dnes je takový výběr všeho, že koupit si kvalitní čokoládu nebo kafe není žádný problém. Užnechci jíst nekvalitní čokoládu, kde hlavní surovinou je překvapivě cukr (čokoláda Milka má na 100 gramů 58 gramů cukru).

Nechci pít kafe, které je hnusné, hořké, ze špinavého automatu a zrnka tam stojí půl roku. Fuj.

Prosím, mějte se rádi a řekněte takovým věcem ne. Řekněte ne nezralým rajčatům, hnusné čokoládě, zaplivaným hospodám a kupujte si méně dobrých věcí.

Naučí vás to tři věci:

1) Mít se rád.

2) Poznat kvalitu.

3) Třetí, nejdůležitější - sami přestanete u sebe tolerovat blbě odvedenou práci, budete se chtít automaticky zlepšit.

Stačí říct ne.

PS. Můj osobní tip na kavárnu je Coffee Source, Nordbeans a Kafe Kiosek. U čokolád ujíždím na Ajale, Jordi’s a Seed and Bean.