Proč už nestačí být nejsnadnější volbou
/Vybírám hotel na služební cestě a došel jsem ke klasickému dilema jestli si vybrat hotel, který je nejblíž práci, nebo si vybrat hotel, který je nejlepší v daném městě (v mé cenové kategorii).
Když přespávám jeden den, člověk zvládne hodně a čas často hraje hlavní roli, proto beru klidně špatný hotel, ale hlavně že je blízko práci (prezentaci). Když přespávám dlouho, musí to být kompromis mezi kvalitou a místem (optimálně v docházkové vzdálenosti).
Teď jde ale o pár nocí a v tom případě volím nejlepší hotel v dané oblasti (v mé cenové kategorii). Jednoduše vezmu žebříček na Tripadvisoru, porovnám s hodnoceními na Booking.com a projdu několik recenzí a fotek.
Proč tedy řešit další cestu do práce navíc, když bych mohl vybrat něco blíž?
Protože hotely, které těží především ze své lokace blízko kancelářím, jsou touhle mentalitou už úplně prorostlé. Práce se tam dělá na půl, lidé se s tím moc nemažou a malé (či střední) problémy se přehlížejí. Mají totiž slušnou fluktuaci a těží z lidí, kteří jdou za obchodem a jsou už zvyklí snad na všechno.
Hotely někde v centru oproti tomu mají tvrdou konkurenci, v které si musí najít místo. Když jdete do hotelu, který je někde v TOP 10 na Tripadvisoru, všimnete si malých rozdílů. Mají třeba parkoviště, zdarma čaj / kávu na recepci, kterou vám klidně dají s sebou. Mají zdarma snídani nebo saunu / posilovnu., pamatují si vás, opravdu vám umí pomoct. Musí se snažit a mají v ideálním případě opravdu snahu být lepšími.
Tuhle myšlenku můžete použít paralelně na jiná odvětví. Vzdělávací agentury zjistili že už nestačí se jen prodat korporaci a stát se jediným schváleným dodavatelem vzdělávání. Kantýny pochopili, že nestačí být jedinou kantýnou v okolí, když existuje Dámejídlo, když lidé mají auta a když si vlastně jídlo můžou lidé přinést z domova.
Už nestačí být nejsnadnější volbou. Lidé nejčastěji volí toho, kdo je nejlepším pro ně v jejich cenové oblasti. Tím pádem musíte být v něčem na hraně, v něčem se vynikat.
K jaké hraně se blížíte vy?