"Je to jenom gauč!"

V jedné ze scén mého oblíbeného filmu Americká krása (American Beauty) svádí Lester Burnham (Kevin Spacey) svou manželku Carolyn (Annette Bening) u nich doma na gauči. Drží ale v ruce láhev piva a to se jeho ženě nelíbí. Což velmi rychle ukončí jejich erotickou chvíli. Tady je:

Tahle scéna se mi stále drží někde vzadu v hlavě. Říkáte si - jsou to jenom věcí! Ale kolikrát jste dali větší důležitost věcem, než lidem? Někdo má tak rád své auto, že v něm nemůžete jíst, pít a ideálně byste se v něm měli i přezouvat.

Prosím, jsou to jen věci. Bez lidí není nic důležité.

Co si tedy odnést? Dávejte lidi na první místo, ne věci.

Dvě vlastnosti profesionálního řečníka

Energie a positivita.

Takhle jednoduché.

Kde se berou dobré nápady?

Každé ráno v devět hodin u fotoaparátu, počítače, v ordinaci.

Profesionál nečeká na inspiraci. Múza profesionálku totiž vítá každé ráno přesně jak přichází pravidelně do práce.

To je rozdíl mezi amatérem a profesionálem. Amatér pracuje když se mu chce, profesionál(ka) přichází do práce pravidelně a tak i múza.

"Tento příspěvek je gramaticky správně"

Stačí to?

Na špatném zdraví není nic sexy

Při čtení o tom jak si někdo zničil prací své zdraví (např. povídání Martina Žufánka o totálním kolapsu dvou členů rodiny nebo článek Tomáše Beránka o tom, jak dostal mozkovou příhodu) vás může jímat pocit, že je to sexy. Tvrdě makat, zničit si zdraví - pro úspěch se přeci musí trpět!

Success story pro mě není zničit si zdraví. Protože pokud jste na druhé straně (tj. ten bez dobrého zdraví), není to pro vás vůbec sexy.

Ležíte v nemocnici, chodíte po doktorech, hledáte (často neexistující) řešení vašich problémů.

Jak moc je zdraví důležité pochopíte až když zdraví ztratíte. Na nemoc jste vždycky sami. Nikdo z vašich fanoušků a followerů s vámi nebude sedět v ordinacích a chodit s vámi na vyšetření.

Myslete na to, prosím.

Tripadvisor, Amazon a Google Maps... a průměr nemá šanci.

Nebuďte průměrní, nemáte šanci.

Seth Godin říká, že “Average is for losers”. Je příliš kritický? Podle mě ne.

Když vybírám hotel, na pár kliknutí mám ty nejlepší hotely ve městě.

Když vybírám elektroniku, nejdřív jdu na Amazon a pak kontroluji na Google Play hodnocení aplikace k dané elektronice.

Restaurace? Ani tam nejdu, pokud má hodnocení na Google Maps pod 4 z 5.

A to je ještě ta dobrá situace, kdy mám čas.

Pokud dostanete závažnou nemoc, chcete nejlepšího doktora. Nechcete nějakého průměrného, chcete toho top člověka. Mrkněte na tenhle apel Romana Šmuclera.

Průměr? Ten by měl být vaše poslední možnost.

Opravdově žít, nesdílet

Mám skvělou kamarádku.

Když mi vypráví své příběhy z cest, přijde mi to úžasné. Jižní Amerika, Lisabon, Balkán, Anglie, Švýcarsko aktuálně (,ale nejezděte tam, nejspíš už bude zase jinde).

Žije úplně jinak než já, ale unikátní je něčím jiným. A podle mě o tom neví. Nikde své cesty příliš nesdílí. Nikoho nehodnotí , nikomu neříká, že by takhle měl žít. Nedefinuje se jako nomád, nepropadá bezhlavě době a trendům. Ona svoje cesty de facto nesdílí.

Ona ho žije.

Tahle bychom měli žít i my, co jsme víc na jednom místě. Umět se zastavit, plně se soustředit na danou chvíli a mobil nechat vypnutý na stole. Nebo vůbec - nechat ho doma a jít na procházku bez toho, abyste to museli sdílet světu. Protože moment, ve kterém právě jste, si nejlépe můžete vychutnat jen vy sami.

Žijete opravdově, nebo sdílíte každý moment? Prosím, zastavte se. Potřebujeme vás.

Děkuji moc, Iveto, že mi ukazuješ jak žít. A že mi nestačí Tě sledovat na sítích, ale musím si udělat čas abychom se mohli projít a tvé cesty propovídat.

Offline.

Za co rozházet vaše těžce vydělané peníze

Když se poprvé postavíte na vlastní nohy, zjistíte, že je to obrovská svoboda. Najednou si za vlastní peníze můžete koupit co chcete. Jenže, co jednou utratíte, co vám nikdo nevrátí.

Za co tedy ty korunky utrácet?

Za mě jsou to jasné tři kategorie věcí (plus jedna, za kterou neutrácet).

Nástroje vaší práce. Sem patří vše, co vám vydělává peníze. Kupte si tu nejlepší zubní vrtačku, lopatu, mixážní pult, počítač, který můžete. Co máte denně v ruce a vyděláváte tím korunky má být to nejlepší.

Cestování. Pokud to nemá vaše kultura ve zvyku, po vaší smrti nepůjdou všechny ty věci co jste si nasbírali za život do vaší rakve, ale do popelnice. Ukazuje se, že zážitky nám přinášejí dlouhodobější radost, než věci. Cestování je pro mě numeru duo, za co bych být vámi víc rozhazoval.

Váš rozvoj. Pokud nestojíte u pásu, prodáváte vaše know-how. Cokoliv, co vám tohle know-how rozšíří a prohloubí stojí za to. Můžete si to dát na CíVíčko? Jo? Tak tam házejte peníze.

A za co moc neutrácet?

Pohodlí. Do jisté míry fajn, ale rozdíl mezi sedačkou z IKEA a sedačkou z losí kůže z Itálie je především cenový. První třída stojí násobně víc, než business nebo turistická. Doletíte ale do stejné destinace.

Za co utrácíte vy?

Bling-bling

Dostali jste se na nějakou slušnou pozici. Máte najednou fajn příjem. Řeknete si, že je potřeba se trochu odměnit.

Nové auto, lepší restaurace, hodinky, iPhone, motorka, Mercedes, chata ve Špindlu, dovolená na Bali.

Na tohle všechno máte nárok, ne? Najednou zjistíte ale, že nemáte dost peněz na vlastní bydlení. A spoření pro dceru. A žijete tak nějak od výplaty k výplatě.

Jak je to možný, ptáte se?

Nebudete to chtít slyšet, ale žijeme na příliš vysoké noze. Koupili jste si sekundární znaky úspěchu. Šťastně žít můžete s daleko méně věcmi, než si myslíte.

Pocit, že máte na něco nárok, je zatraceně drahá věc.

Žijete, nebo kupujete?

Kouzlo podzimního moštování

Pepa dorazil o víkendu s čerstvým moštem.

Měli jste někdy čerstvý mošt? Najít už dnes vůbec nějakou moštárnu, kde vám z jablek udělají mošt není snadné. Jednu naštěstí v okolí máme.

Miluji tu chuť. Je totálně, naprosto dokonale jablečná. Opravdu máte pocit, že jste si kousli do jablka. To je prostě skvělé. Neskutečně mě mošt baví, protože jeho chuť je dokonalá a koncentrovaná chuť jablečnosti. Je zároveň perfektně čerstvý bez čehokoliv přidaného.

A tím také přichází jeho vlastnost, že je dostupný jen ve velmi omezeném čase (v lednici vydrží jen pár dní) a zároveň si ho můžete udělat jen na podzim, protože jindy čerstvá jablka nemáte. Na jaře prostě na stromech nerostou. Takže jen na podzim, jen na velmi krátký čas.

S prací, s vašimi vztahy i s životem je to jako s moštem. Vše je na omezenou dobu, užívejte si na maximum to, co vám právě život nabízí.

Nikdy nevíte kdy bude další možnost.