K cizím se chováme lépe jak k vlastním

Skoro po patnácti letech odcházím z mé první banka k jiné. Podmínky se změnily natolik, že se mi už roky nevyplatilo zůstávat. Byl jsem s nimi jen z lenosti a obavy přejít k jiné bance, konečně jsem se ale rozhoupal.

Za pár dní si toho možná všimnou, když u nich budu rušit staré konto. Mám takový pocit, že to nikdo nebude řešit. Že mě nikdo nebude přemlouvat ani nabízet lepší podmínky. Přitom je to příležitosti spláchnutá do záchodu.

Na poradách marketingu den co den sedí spoustu lidí a přemýšlí jak utratit miliony korun za to, aby získali nové zákazníky. Nikdo ale už nechce utrácet ani statisíce za to, aby ukázal, že si současných zákazníků váží.

Představte si, že by za vámi váš partner po patnácti letech přišel a řekl vám, že od vás odchází. Možná by vás to zničilo, možná byste to pár dní zapíjeli v hospodě. Pochybuji, že byste reagovali jako korporace, suše poděkovali a ukázali partnerovi dveře. 

Chovejte se k zákazníkům jako k partnerům. Nebude pak překvapením, že si vás budou vážit.

Chovejte se k vlastním lépe jak k cizím. Proč? Protože se často chováme k vlastním ještě hůř jak k cizím.

Kdo vám řekne

..abyste začali cvičit?

..abyste poslali rodině pohlednici z dovolené?

..abyste nechali přítelkyni milý vzkaz na lednici?

..abyste vaše nejvěrnější zákazníky zdravili jménem?

..abyste zlepšili váš systém objednávek?

..abyste měli osobní přístup?

..abyste na sobě začali pracovat?

Tyhle nápady vám typicky nikdo neřekne. Musíte se jich ujmout sami, sami na ně přijít, zajímat se o ně a něco na nich opravdu udělat.

To klíčové slovo je iniciativa. Ve škole nás ji bohužel neučili. 

O to víc ji potřebujeme.

Těchto šest knih vám může docela změnit život

V poslední době jsem přečetl (nebo čtu) několik knih, které mohu vřele doporučit. Podívejte se na tenhle seznam a vyberte si ty, které vás budou bavit.

Knihy vám docela mohou změnit život k lepšímu. Otázka je.. jste ochotni jít do změny?

China's Economy: What Everyone Needs to Know. Hutná kniha o současné čínské ekonomice. Pokud (jako já) působíte na čínském projektu, je to pro vás povinné čtení. Čekejte fakta, statistiky.. je to pro mě výzva, protože většinou nečtu takhle odborné knihy. Skvěle se doplňuje s How Asia Works ( tu mj. doporučuje Bill Gates na jeho gatesnotes).

Superforecasting: The Art and Science of Prediction. Kniha se podle mě sice táhne jak smrad, ale i tak stojí za to. Nutil jsem se vždy do čtení, ale jsem nakonec rád, že jsem ji dnes doklepnul v metru. Naučíte se jak se dá lépe odhadovat události v budoucnu. Je to spíše rozevláté čtení, nečekejte zas tolik faktů.

The Culture Map: Decoding How People Think, Lead and Get Things Done Across Cultures. Do téhle jsem se ještě nepustil, je to jedna z knih, kterou jsem ulovil na některém evropském letišti (také prohrabujete knihkupectví při každé návštěvě letiště?). Vypadá zajímavě, ale zatím nechci soudit. Pokud pracujete napříč kulturami, určitě se bude hodit. 

The Subtle Art of Not Giving a F*ck: A Counterintuitive Approach to Living a Good Life. Tahle kniha vás pobaví a ukáže vám, že můžete psát jak chcete.. pokud opravdu umíte psát. Pobaví, potěší a trochu se i člověk zamyslí nad tím, co je opravdu potřeba v životě řešit (moc toho není).

The Effective Executive: The Definitive Guide to Getting the Right Things Done. Bible efektivity a managementu. Velmi krátká, velmi čtivá. Je možné, že byste ji ještě neměli? Opakuji si ji již potřetí. Je velká šance, že ji najdete v mém batohu. 

Steal Like an Artist: 10 Things Nobody Told You About Being Creative. Pokud stejně jako já potřebujete občas připomenout to, co je vlastně jasné.. tak si pak tuhle knihu určitě pořiďte. Lehké letní čtení k bazénu. A k zamyšlení. 

Líbila se vám některá kniha z výběru? Sdílejte pak tenhle článek prosím, protože tím pomůžete ostatním. Díky moc!

Jenom jméno?

Systém, ve kterém žijeme, z nás rád dělá jen čísla.

Číslo na výplatní pásce, číslo občanky nebo číslo vaší pojistky vás definuje. Není pak divu, že nám chybí pocit, že někomu chybíme. Že na nás někomu záleží. Proto jsou lidé ochotni platit za pětihvězdičkový hotel nebo dávat stovku za kafe - ne proto, že by to kafe bylo o tolik lepší nebo že musí mít na pokoji minibar - ale proto, že chtějí, aby je na recepci oslovovali jejich jménem. 

A na parkovišti měli zarezervované místo s jejich jménem.

Zítra ráno půjdu nejspíš v práci nejdříve do našeho firemního bufetu. Ne, že bych nesnídal (to už se mi dlouho nestalo), ale protože se tam jdu nabít pozitivní energií. Jdu tam protože vás tam obsluha pozdraví jménem a pamatuje si, co si klasicky ráno objednáváte. Všichni se tam chodíme tak trochu nabíjet. Do zásoby.

A ano, loupák tam stojí asi devět korun, ne 35 - tohle není Karlín. Není to o ceně.

Pozdravte ráno zítra kolegy v práci jménem. Uvidíte ten rozdíl.

Jenom jméno? Ne, křestní jméno není jen jméno. Je to to nejdůležitější a nejzajímavější slovo pro druhého člověka.

Je to o zájmu.

I kdyby se vám nechtělo

..nezapomeňte na jednoduchou věc - je lepší udělat malý krok, než snít o něčem velkém a neudělat vůbec nic.

Možná se vám nechce dnes cvičit jóga, možná se vám nechce číst žádnou knížku nebo se nemůžete dostat tenhle týden ke sportu. 

Dejte tomu klidně jen pět minut, ale dejte tomu opravdu těch pět minut. 

Malý krok.

Každý den.

Stejně jako tenhle blog.

Bude to fungovat?

Když se dívám zpětně, dal bych si jednu radu.

Často se ptáme, jestli něco bude fungovat. Vytváříme si plány, připravujeme prezentace a hledáme odpovědi. Bojíme se neúspěchu, možná trochu trapnosti a ztráty. Vždyť ten náš nápad nemusí vůbec vyjít.

Ta jedna rada by byla poměrně jednoduchá. Zkus to a uvidíš. 

Přemítáním a přemýšlením se člověk většinou nic nenaučí. O podnikání vás naučí víc první reálný prodej, než deset teoretických analýz. Když do svého nápadu dáte vlastní peníze (klidně jen trochu), najednou jde sranda stranou a vy opravdu jdete do reálného podnikání.

Mám tedy pro vás (a zároveň i pro mě) jednu radu. Pokud nad nějakým nápadem přemýšlíte už pár dní, jděte ho zkusit. Bude to fungovat? Nikdo neví. Zkuste to, uvidíte. Možná to vyjde, možná ne. Tak jako tak se toho spoustu naučíte.

Litujeme spíš těch věcí, které jsme ani nezkusili. Knihu napíšete psaním, ne mluvením, otázkami a váháním. 

O čem už delší dobu přemýšlíte? Co můžete zítra zkusit?

Jaké hry hrát

Také máte doma nějaký pěkný diplom ze školní olympiády, z plaváčka (nejrychlejší plavec do 7 let?) a nějaký certifikát ze zkoušky cizího jazyka na křídovém papíře, který nikoho nezajímal?

Nevím přesně čím to je. Možná naší přirozenou tendencí mít svou sebehodnotu. A tak hledáme způsoby jak si tu hodnotu získat, třeba i uměle.

Problém je, že většina těch hezkých cen a certifikátů na křídovém papíře nikoho nezajímá. A co hůř, jestli jste byli pátí nebo desátí, pak je to to samé jako kdybyste se skoro neúčastnili.

Nikoho nezajímá průměrná restaurace za průměrné ceny. Nikdo nedoporučuje ve volném čase kavárnu v office parku kam jdete jen když musíte (protože ta dobrá je moc daleko). 

Stejně tak nikoho nezajímá, že jste byli desátí (čest výjimkám). 

Otázka pak je jednoduchá - v čem soutěžíte vy? Které soutěže podle vás mají smysl, co by vám reálně mohlo pomoci a které soutěže je potřeba, abyste opustili. Tyhle umělé soutěže vám totiž dávají pocit, že je vše v pořádku, že jste dobří a že nemusíte nic řešit. Přitom to nemusí být pravda nebo jen taková soutěž nemá reálný dopad a je nejspíše ztráta času.

Jaké soutěže pro vás mají smysl? Jaké opustíte? 

Nehrajte hry, které nemají smysl.

Ale vždycky to jde. Možná bez vás, ale jde to

Naposledy jsem slyšel, že to nejde.

Že nejde dělat nic se současným systémem a nikdo to nemůže ovlivnit. Že ten systém musí být tak komplikovaný, uživatelsky nepřátelský a že musíte prostě každý týden strávit dvě hodiny zbytečnou administrativou.

A vůbec, jsi jediný kdo si stěžuje (čti: ostatní drží pusu a krok). Já si zvyknul, zvykneš si taky.

Až na to, že jsem si nezvyknul, nikdy. A najedou to v nové práci jde. Najednou to jde mít jednoduchý systém. Najednou to jde nezabít administrativou dvě hodiny týdně, ale jen pět minut. Najednou to jde nemít kolos, který všechny jen otravuje, ale systém, který přináší pořádek bez zbytečného otravování.

Jde to vždy. Otázka je, jestli to půjde s vámi, nebo bez vás. 

Budete stát pokroku v cestě, nebo se pokrokem stanete?

Připustit si, že to jde

Když se dívám zpětně na některé mé pracovní projekty tak si říkám, že se všemi šlo začít dříve. Ta doba čekání byla často způsobena tím, že jsem si prostě nemohl připustit, že to jde.

A pokud to jde, logicky na tom můžete začít pracovat a zkusit to.

Vždy jsem měl sen, že bych napsal knížku. Jak by bylo mít jednu knížku napsanou, třeba o prezentování - to mě přeci baví a částečně živí. Ale jaksi tomu chybělo něco zásadního - nikdy jsem jí nepsal. 

Teď mám nějakých deset stran. Není to mnoho, ale připustil jsem si, že by to bylo možné napsat knihu. Zkusím to, lepší než snít. 

Snění je sice super, pomůže nám si představit kam bychom to mohli dostat. Problém se sněním je, že realita nikdy tomu snu neodpovídá. A cesta bude min. 3x náročnější, než jsme si říkali. Pokud ale vidíme někoho, který se dostal tam, kam chceme - proč to také nezkusit?

Zkusíme malý test. 

Přestavte si, kam byste to chtěli tenhle rok dotáhnout z pracovního hlediska. Máte? Dobře.

Já vám tímto garantuji, že to možné je. Co pro váš cíl dnes uděláte?

Mít zájem je přesně ta chybějící komodita

Ráno jsem si koupil makový rohlík a ovocný smoothie v bufetu u nás v práci. Je to úplně obyčejný bufet, který najdete v kdejaké kancelářské budově. Až na jeden rozdíl.

A to je ta bláznivá blondýna.

Nevím jak se jmenuje, ale ona přesně ví, jak se jmenujeme my, kteří za ní ráno chodí. Kasa jí zřejmě ukáže (když platíte svou pracovní vstupní kartou) vaše jméno. A jí tak napadlo si zapamatovat nejen jméno všech zákazníků, ale i jejich tradiční ranní nebo odpolední objednávky.

V praxi to vypadá tak, že stojíte ve frontě a slyšíte "Dobré ráno Martine, espresso jako vždy?", "Dobré ráno Moniko, míchaná vajíčka? Jak velký máte dnes hlad", "Dobré ráno Petře, tak co ten váš velký projekt, zadařilo se?"

Možná vás teď napadá argument, který jsem tu slyšel. Vždyť je to přece jednoduché a zapamatovat si stačí jméno a objednávku. Až na to, že to skoro nikdo nikde nedělá.

Kolikrát vás někdo v hotelu oslovil jménem a znal vaší objednávky ještě dříve, než jste jí řekli?

V tomhle bufetu je neustále fronta, vždy tam stojí lidé a začínám mít podezření, že tam chodí i když vlastně nic nepotřebují. Kromě toho potkat někoho, kdo o ně projeví zájem, nabije je trochu pozitivní náladou a ukáže jim (skutky!), že na nich záleží.

Když jsou lidé ochotni platit 120 Kč za jedno latté, aby na papírovém kelímku bylo jejich jméno.. kolik by byli ochotni platit vám, kdybyste váš business udělali více osobní?