Uvědomil jsem si tyhle dvě věci, když jsem potkal miliardáře

Jednou jsem si v kavárně všiml, že přede mnou stojí nenápadný člověk v černé tričku a černých teniskách. Nikdo by o něm na první pohled neřekl, že je to miliardář.

Zaujaly mě na něm hned dvě věci.

Zaprvé, je to úplně stejný člověk z masa a kostí jako vy. Žádná magická bytost z jiné planety, která se vznáší nad zemským povrchem.

Zadruhé, když telefonoval, měl v uších AirPods. Úplně stejná sluchátka, které si také můžete koupit.

Dříve stál notebook, mobilní telefon a dobrá sluchátka jako malé auto. Dnes si tyhle věci můžete koupit za zlomek ceny a mít nástroje na kterých pracují miliardáři. Jasně, na soukromé letadlo nedosáhnete, ale pracovní nástroje můžete mít úplně stejné.

Je dobré si tohle občas připomenout.

Issac Asimov za svou kariéru napsal přes 500 (!) knih a více jak 90 000 pohledů a dopisů. Když si vezmete, že to psal buďto rukou, nebo na psacím stroji, tak je obdivuhodné samo o sobě. Těžko bychom takové nástroje dokázali použít dnes.

Ano, kupte si skvělé pracovní nástroje. Kvalitní nástroje šetří čas.

Ale prosím, uvědomte si, že když si koupíte tužku a blok do kterého psal Issac Asimov, tak to z vás samo o sobě spisovatele neudělá.

Psaní z vás udělá spisovatele.

Ne blok a tužka, který používá slavný spisovatel.

Když se něco nabízí, jděte do toho

Když jsem pracoval dřív na Slovensku, měli jsme jeden nevšední firemní benefit - firemní plavání.

Mně to přišlo super. Plávání byl v té době můj oblíbený sport, firma měla vyhrazené dvě dráhy i s trenérem. Těžko vymyslet lepší scénář.

Jen psychicky mi to přišlo takové zvláštní. Potkávat se s dalšími kolegy ve sprše bez plavek, potkávat v bazénu všechny v plavkách včetně naší šéfové…

Až jsem od někoho dostal tenhle tip (díky Honzo!) - když vám život něco nabízí, vezměte tu příležitost za pačesy a užijte si to. Stejně všechno jednou skončí.

A tak jsem do toho šel. Nakonec to bylo úplně v pohodě - potkat se s kolegy ve sprše bez plavek nebyl problém, v bazénu jsme si všichni skvěle pokecali a nakonec bylo setkání ve výřivce, které doteď považuji za nejlepší místo, kde si zlepšit komunikaci s ostatními.

Byli jsme prostě tak jak nás pánbů stvořil a nikdo si z toho nedělal vrásky. Firemní plavání bylo nakonec jedna z věcí, které si z těch let pamatuji.

Nabízí vám teď život něco? Jděte do toho naplno.

Kdy budete mít dost?

Photo by Peter Bond on Unsplash.

Žijeme v úžasné době.

Plné obchody zboží a co neseženete v obchodu, seženete online. Za peníze se dá koupit takřka jakékoliv zboží.

Má to ale pár háčků, které jsou pro někoho těžké zvládnout.

Jak se tedy nezbláznit z takové nabídky? Zde je pár mých osobních tipů.

Přestaňte řešit co mají ostatní.

Tohle je základ. Vždycky se najde totiž někdo, kdo má víc než vy. Kdo má větší auto, větší dům, lepší práci, bere více peněz. Srovnání nemá smysl. Pokud bychom se chtěli srovnávat, můžete se také srovnávat s miliony lidí, kteří nemají ani pitnou vodu v kohoutku. Máme se dobře, není potřeba se mrskat za to, že nemáte víc jak soused od vedle.

Řekněte si kdy budete mít dost.

Máte nějakou práci, nějaký příjem. Možná se vám podaří tohle zlepšit. Dobře, ale kdy budete mít dost? Je dobré si říct co od života chcete, jinak můžete mít klidně dvě nová auta, dům s bazénem a stejně budete brečet, že vám už na letenky do business class do Asie nezbylo.

Vědět kdy máte už dost je v době nekonečné nabídky zboží vlastně dost užitečná vlastnosti.

Snažte se držet náklady nízko.

Jeden z principů, kteří se nám snaží prodejci natlačit je, že bez toho a toho vlastně nejste kompletní a musíte si to koupit. Úplně jedno, jestli je to nový telefon, nové džíny nebo zájezd do Turecka.

Když budou vaše náklady růst s vašim příjmem, nikdy nezačnete tvořit pořádné úspory. Podaří se vám víc vydělat, to pak zase utratíte, takže jste zase na začátku. Uvědomte si, že bohatství = příjmy - výdaje. Kdo vydělá padesát tisíc a vše utratí je na tom finančně hůř než ten, co vydělá třicet pět ale pět tisíc z toho uspoří.

Dávejte si peníze bokem hned jak přijdou.

Hned jak vám přijde výplata si dejte část peněz na úspory a snažte se žít se zbytkem. Něco dejte i na spoření, ze kterého nejdou peníze tak snadno vybrat (fondy, investice, stavební spoření, termínované vklady apod.). Tahle strategie vás donutí fyzicky se držet předchozího pravidla a to držet náklady nízko. Když si necháte všechny peníze ležet na účtu, je hrozně těžké odolat. Když se sami omezíte tak, abyste vystačili jen s něčím, je to hned snazší.

Tyhle čtyři tipy vám pomohou se z dnešního světla nezbláznit a neutratit všechny peníze za věci, které nepotřebujeme.

Tyler Durden měl pravdu.

Možnosti, možnosti

Moře možností je skvělé pokud si umíte vybrat.

Když dojdete k chladničce a bude tam jedno máslo, nemusíte přemýšlet nad tím, co si namažete na chleba.

Pokud těch másel tam bude třicet druhů, bude vám to nejspíš trvat o dost déle si vybrat. Které vzít?

To nejlevější? To nejdražší? To, co berou všichni? To, co jíte běžně? To slané, veganské, zdravé, nejchutnější?

Možná si nevyberete žádné, protože vybrat si je příliš mnoho práce.

Naučte se si rychle a dobře vybírat. A pokud to jde, vyberte si dopředu.

Protože nejde sníst to, co jste si nekoupili.

Nejde nevědět svou váhu, pokud se každé ráno vážíte.

Nejde přibrat dvacet kilo, pokud pořád pravidelně cvičíte.

Zvyky jsou někdy lepší jak možnosti. Protože čím víc možností máme, tím někdy hůr pro nás.

Co si můžete vybrat dopředu? Udělejte to.

Jak si užít život plný povinností

Dnešek se mi docela rozjel a koukám, že na svém seznamu úkolů na mě svítí třináct položek. Výrazně víc, než obvykle.

Říkám si, že život je vlastně samá povinnost. Od práce, přes účty, dítě, rodinu… znáte to, je toho na nás dost.

Jsou povinnosti tak špatné?

Říkal jsem si, že ano.

Když mi bylo patnáct, povinností bylo fakt málo. A těch málo se dalo obejít - školu jsem prospal, s úkoly pomohla spolužačka (děkuji moc, Ivet!) a doma jsem toho také nemusel moc dělat.

Popojedeme, je mi 32 a povinností je výrazně víc. Většina z nich nejde přeskočit, zahodit, odrbat.

A říkám si, že povinnosti jsou fajn.

Dávají mi řád. Dávají smysl mého života. Dávají mi možnost.

Možnost něco změnit. Možnost něco udělat. Možnost pracovat a dostat za to odměnu.

Spoustu lidí nemá tu možnost.

A právě možná proto bychom si naše povinnosti měli užít. Být za ně rádi.

A třeba tak se vám bude o malinko lépe žit.

Máte spoustu povinností? Buďte - buďme za ně rádi.

Vykašlete se na dokonalost

Nejlepší hotel, ve kterém jsem v životě byl, nebyl vůbec dokonalý.

Kafe dole u recepce mohlo být o dost lepší. Transfer z letiště mohl být o fous lepší. Okolí hotelu mohlo být o kus lepší.

Nejlepší fotky, které jsem viděl, nebyly vůbec dokonalé.

Spoustu věcí na nich bylo technicky špatně. Ale vystihly skvěle jeden moment, který za to stál. Jeden moment, kterého si třeba okem nevšimnete, protože nedáváte pozor. A pak vidíte tu fotku, zastavíte se, pozorně si ji prohlédnete a uvědomíte si jak je skvělá.

Nejvlivnější knihy, které změnily na vždy můj život, také nebyly vůbec dokonalé.

Jak získat přátele a působit na lidi a Prezentace a zen. Dvě ikonické knihy díky kterým se na komunikaci dívám úplně jinak. Na obou byste našly chyby a bude spoustu lidí, kterým se vůbec nelíbí.

Proč se tedy bojíme něco začít dělat, proč se bojíme napsat a zveřejnit první článek na blogu, první knihu, napsat alespoň první stránku, zavolat a prodat prvnímu váš produkt, otevřít si kavárnu a oslovit všechny firmy v okolí s ochutnávkou a stát na ulici před kancelářemi a lákat lidí do vaší kavárny…

Bojíme se, že snad to co děláme, není dokonalé?

Nikdy to dokonalé nebude.

Ty nejlepší věci v životě nejsou dokonalé.

A začátky všeho byly malé, tak malé, že byste je hledali elektronovým mikroskopem. A dokonalé nebyly vůbec.

S čím byste přišli dnes na svět, co byste v práci dnes udělali jinak a jak byste s lidmi mluvili, kdyby vám bylo úplně jedno, jestli je je to dokonalé, nebo ne?

Jděte a udělejte to. Potřebujeme vás.

Díky.

Přivezl jsem paletu a odjel s touhle lekcí

Dnes jsem dostal tu nejlepší lekci produktivity a dvacet korun k tomu.

Doma nám zůstala prázdná paleta, tak jsem jí naložil a dovezl do výkupu. Ve výkupu jsou jen tři lidé. Dva borci vykládají palety z dodávky a jeden pán sedí v ještěrce a palety nakládá. Čekám tedy v řadě a vidím, že peníze za palety dostávají od mistra ještěrky.

Dojdu k němu a dostanu jasný pokyn - paletu položit na zem, že si jí sám vezme. K tomu dostávám dvacet korun na ruku.

Dojede ještěrkou k paletě, naloží jí rychlostí blesku a odjíždí. Já koukám na dvacku v ruce a přemýšlím o tom, že tady to mají fakt zmáknutý.

Tenhle borec jsou vlastně tři osoby v jedné. Zákaznický servis, skladník i pokladní. Vše stíhá rychlostí blesku a pohodlí ještěrky, nemusí z ní ani vystupovat.

Tohle byla fakt skvělá lekce. Co si z toho dnes odnáším?

Spoustu rolí je úplně zbytečných, dnešní svět už dávno není jen o jedné dovednosti, ale kombinaci více dovedností a že firmy mohou fungovat opravdu daleko lépe a jednodušeji.

A že jsem čekal, že dostanu daleko víc než dvacku.

A co vy, která věc vás v poslední době fascinovala, že něco může fungovat fakt snadno a jednoduše? Jak se můžeme my zařídit, abychom také fungovali dobře?

Co řeknete na tenhle dům?

Ivan Kroupa - Rodiný dům Chomutovice / 2002

Když poprvé uvidíte tenhle dům, možná budete stejně jako já přemýšlet co to je.

Napadl mě kostel, nějaká hospodářská budova nebo snad provozní budova povodí či dané vesnice kde dům stojí.

Dům jsem pečlivě několikrát obešel a až z druhé strany jsem si všiml, že na druhé straně je neviditelná terasa na které někdo věšel prádlo.

Přeci jen jde tedy o rodinný dům. A docela slavného českého architekta.

Přesto se mi dům vlastně nelíbí. Za mě špatná poloha, zvláštní tvar a už vůbec - nepůsobí to na mě jako rodinný dům.

Jenže jediný názor, který je opravdu zajímavý, je názor investora. Pokud se to líbí majiteli, je to naprosto v pořádku.

A co my? Nesnažíme se naplnit hlasy všech okolo, místo toho abychom se soustředili jen na ty, o které opravdu jde?

Možná vaše dílo potěší jen jednoho člověka na světě.

A bude to naprosto v pořádku.

PS. Tak jako tak, jde o dům, na který nikdy nezapomenu. A taková by měla být naše práce. Průměrnost je snadná. Výjimečnost je důležitá. Jak říká Seth Godin: “Average is for loosers“.

Hranice a nekonečno

Pokud jste alespoň trochu šikovní, máte práce skoro nekonečně mnoho. V práci byste mohli trávit dvanáctky a nebyl by problém tam být šest dní v týdnu.

Práce je tedy už vždy víc, než jste schopni udělat.

Máte toho moc? Všichni toho mají moc.

Hranice si nastavujeme mi sami.

Chcete pracovat od ráno do noci? Můžete.

Chcete pracovat od rána do odpoledne a mít čas na sebe? Můžete.

Chcete pracovat tak, že vás práce zničí? Můžete.

—

Hranice si musíte nastavit vy sami.

Uděláte to? Zítra? Jděte do toho, stojí to za to.

Dělejte jako kdyby podmínky vždycky stály za prd

Fotka z dnešní procházky (zasněžená cesta osvětlená čelovkou)

Tohle je fotka z mojí dnešní procházky. Jak vidíte, podmínky nebyly úplně ideální.

Sníh, vítr, tma, daleko od lidí, nikde nikdo, strach, závěje. Většina lidí v tomhle počasí nevystrčí ani paty z domu.

Vybaven pohorkami, čelovkou a péřovkou vyrážím na procházku. Je z toho krásných pět kilometrů v klidu, pohodě a přírodě.

Říkám si - co by se stalo, kdybychom se vždycky chovali tak, jako kdyby podmínky byly vždycky špatné.

Kdyby vždycky sněžilo, cesta by byla zasněžená, byla by zima.

Asi bychom si koupili vybavení, čelovku, pořádné oblečení, baterku, možná i sněžnice. A postupně bychom si na to v pohodě zvykli. Stejně jako v Norsku, na Islandu nebo v Rusku.

Nakonec jsem zjistil jednoduchou pravdu:

1) Často se nedívejte na podmínky. Jděte na procházku (skoro) za každého počasí.

2) Nečekejte na skvělé podmínky. Skoro nikdy nenastanou. Život není dokonalý. Podmínky jsou, musíme se na ně zařídit.

3) Často nejsou podmínky špatné, ale naše vybavení nestojí za nic. Ne nadarmo se říká, že není špatné počasí, jen je špatné oblečení.

Já si z toho dnes odnáším jedno. Koupím si lepší vybavení a budu chodit nadále i ve sněhu.

—-

Co uděláte vy, když podmínky nejsou skvělé? (nikdy nejsou)