Nehledejte lepší svět. Kde je?

Možná se díváte někam jinam a říkáte si, že tam by bylo lépe. Tam někde se mají lépe, mají vyšší plat, lepší standard žití, větší možnosti a vlastně lepší život. Zbývají vám pak dvě možnosti.

Vydat se za lepším světem, nebo zůstat tam kde jste a začít pracovat na tom, abyste vy a váš svět byl každým dnem o malý krok lepší.

Čím více pracuji, tím víc přicházím na to, že to "tam někde je lépe" neplatí. Všude naleznete chleba o dvou kůrkách a že tam něco funguje lépe dost často znamená, že něco vám tam zase bude chybět. Ať už to v mém životě byly dva roky života v Asii, pět let na vysoké škole nebo práce v Německu. Vzorec se opakuje.

Lepší svět je ve vás. 

Někde je lépe proto, že se někdo rozhodl mít lépe a každým dnem na tom pracoval. Není to situační faktor. Nemůže za to magie místa. Stále ale lidé hledají (vy hledáte) nějaké snadné řešení a ukazují prstem na to, kde se lidé mají dobře. Vy si ale tu lepší budoucnost nosíte v sobě. Co by se stalo, kdybyste si to přiznali?

Kdybyste si přiznali, že klíč k vaší lepší budoucnosti je už teď ve vás. Každé ráno. Každé ráno co vstaneme, otevřete oči, uděláte si snídani a s knihou v ruce a kávou na stole víte, že možnost lepšího života je dnes, teď, ve vás.

Tím se změní vše, co jste si doposud mysleli. Výmluvy přestanou dávat smysl. Zkratky přestanou existovat. Klíč k lepšímu životu máte vy. Dnes můžete udělat něco jinak, lépe, něco změnit.

A slyším váš hlas jak říká.

Jak říká, že to chce velkou změnu. Že jedině tak radikálně změníte svůj život. Ano, to se doopravdy může stát, ale až po tom, co přijdou malé změny. Začnete s malými změnami. Může to být být v práci o patnáct minut dříve. Těžké? Brnkačka. Může to být zapojit do kalendáře pravidelný oběd. Snadné? Rozhodně.

Může to být rozhodnutí, že lepší život je ve vás (ve mně) a každým dnem můžete pracovat na tom, abyste ho ze sebe dostali. Jak? Tím, že se budete chovat tak, jak byste se chovali, kdybyste už lepším člověkem byli a lepší budoucností žili.

Nehledejte lepší svět. Kde je? Ve vás. Jak ho mít? Pracovat každým dnem na tom, aby se z vás dostal na povrch. 

Klíč máte dnes. Vezmete si ho?

Dvě porady, které fungují nejlépe dohromady (a ještě vás nejspíše nenapadly)

Motto: Můžete si stěžovat, nebo tvořit. Těžko lze dobře dělat oboje najednou.

V businessu (stejně jako v životě) si můžete buďto stěžovat, nebo něco tvořit. Můžete uspořádat společný brainstorming s kolegy, nebo tzv. stěžovací poradu.

Při společném brainstormingu tvoříte možná řešení vašeho problému. Pro brainstorming platí jednoduchá pravidla: každý nápad se počítá, na začátku se neřeší, jestli je dobrý, nebo ne (a jak krásně popisuje Adam Grant ve své knize Originals, ti opravdu originální jsou často originálnější především tím, že mají  daleko více nápadů, než ostatní). Všechny nápady se zapisují, je možné také brainstorming uspořádat nejdříve individuální a pak skupinový. Moderátor se často stará o zapisování nápadů.

Při druhém typu porady, tzv. stěžovací si poradě, se stejně jako při brainstormingu definuje téma, které chcete řešit, a následně se zapisuje veškerá kritika, stěžování si, fňukání a tvoří se důvody, proč to nejde. Poslední část (mít spoustu důvodů, proč to nejde) je v tomto typu porady zásadní, protože díky nim nikdo následně neudělá žádnou kreativní práci, ale zároveň má pocit, že spoustu práce udělal, protože přeci ví, proč nemůže nic udělat. 

Asi vás to napadlo, viďte? Že stejně i v životě si můžete vybrat, jestli budete aktivně hledat možná řešení (brainstorming), nebo si budete ztěžovat a hledat důvody, proč to nejde. Těžko se dá dělat oboje.

Je to na vás – jaký typ porady si vybere pro váš tým, proč váš týden, pro váš život?

Pozn. K tomuto blogu mě inspirovalo posezení třech postarších žen v nejmenované kavárně v obchodním centru. Zatímco si jiní jen tak nad kávou povídali, tyto dámy se věnovaly hledáním důvodů, proč to nejde, proč je život těžký a ztěžovaly si snad na vše, co vás napadne. Fascinující – přitom rozhodnutí je často jen v naší hlavě – chcete, nebo nechcete?

Pracovat vs. učit se pracovat

Pokud chcete napsat knížku, piště. Pokud chcete podnikat, podnikejte. Pokud chcete rozjet nový projekt, rozjeďte nový projekt. 

Zní to možná triviálně, ale vůbec to tak není. Mnoho lidí místo práce dělá přípravu na práci. Místo psaní čtou knihy a blogy o psaní. Místo podnikání se přihlásí na MBA program a mají pocit, že jsou blíže podnikání. Místo rozjíždění nového projektu si koupí pět knih na Amazonu o tom, jak rozjíždět nové projekty.

Ano, je rozumné se připravit. Je rozumné si o vašem oboru číst, dívat se na videa a učit se nové věci. Žádná práce se ale tak neudělá. Prací se udělá práce.

Přestaňte se učit, začnete pracovat.

Budujte firmy, které prodávají čas

S novou prací pro mě vznikla nový výzva. Jak zůstat produktivní, když do svého programu měsíčně musíte najednou naskládat několik letů, mnoho nocí na hotelích, nespočet cest taxíky, auty a vlaky?

Jde to poměrně jednoduše, pokud fandíte firmám, které vám prodají čas.

Lidská síla vám prodá čas. Nebudete muset řešit úklid a ušetříte hodiny týdně. Prodávají vám čas. Dohromady ušetříte hned několik hodin týdně.

Prague Airport Transfers vám prodá čas. Nebudete muset řešit parkování na letišti, nebudete řešit čekání na vaše auto, na autobus. Zároveň budete moci min. 40 min navíc pracovat nebo naplno odpočívat. Dohromady ušetříte několik hodin měsíčně / týdně (podle toho, jak často létáte).

Rohlík vám prodá čas. Nebudete muset lovit nákup mezi regály, stát frontu a min. třikrát přeskládat celý nákup (tedy do vozíku, z vozíku na pás, z pásu do košíku). Dohromady ušetříte hned několik hodin týdně. 

Kantýna vám prodá čas. Tohle písecké bistro na jihu Čech je argumentem pro všechny, kteří mají pocit, že to jde jen ve velkém městě. Dovezou vám jídlo až pod nos a nechtějí nic za dopravu. Ryze geniální záležitost. 

Letadla vám prodají čas. Na delší vzdálenosti je to nejrychlejší dopravní prostředek, co existuje (rychlovlaky v Evropě nejsou moc rozšířené). Ušetřené hodiny jsou okamžitě znát a zároveň jde o nejbezpečnější dopravní prostředek vůbec. 

Navigace v mobilu vám prodá čas. Dá vám ho dokonce zadarmo. Waze vás dostane do cíle rychleji, po lepších cestách a vyhnete se frontám. Zároveň budete dopředu vědět, co vás čeká. Krom za roh nejezdím nikam bez navigace (ano, pouštím navigaci i když jedu někam, kam jsem jel milionkrát). 

Audible vám prodá čas. Ušetříte čas čtením knížek a zároveň se budete moci vzdělávat v situacích, kdy to moc dobře s knihou nejde (řízení auta, když někam jdete atd.). Ušetřené hodiny měsíčně. Pokud to do práce máte patnáct minut, za měsíc to dělá krásných deset hodin poslouchání audioknížek. Není to geniální?

Těch firem a služeb by šla vyjmenovat celá řada. Čas a energie je to nejcennější (plus zdraví, samozřejmě), co máme. Je jen naší chybou, že máme pocit, že je lepší si udělat danou práci sám, než za to někomu platit. Neuvědomujeme si totiž náklady obětované příležitosti. 

A možná si říkáte, kde beru čas na psaní. Je to poměrně jednoduché - píšu všude tam, kde ostatní ztrácejí čas. Píšu v taxíku, píšu v letadle, píšu na letišti, píšu ve vlaku.

Jaké firmy vám šetří čas a jaké používáte nástroje? A prosím, vybudujte další, která ostatním prodává čas.

Kdo říkal, že to bude snadné?

Když jsem před lety snil o práci, kterou teď dělám, vše vypadalo jednoduše. Vidíte někoho něco dělat, vidíte výhody, vidíte to pozitivní. Jasně, někde v hloubi duše cítíte, že ta práce nebude jen o tom pozitivním, ale nemyslíte na to.

Nesníte ale o tom, co musíte obětovat tomu, abyste se k daným výhodám dostali.

Pustíte se tedy do toho, co jste si vysnili. A pak si říkáte, že to není možné. Že vám to dá tolik práce se dostat někam dopředu, někam, kde by to za to stálo a kde by se vám začalo opravdu dařit. Začínáte pochybovat, možná začínáte být zoufalí a možná to cestou hned vzdáte.

Zkuste se zeptat někoho, kdo dělá něco kreativního a je v tom dobrý. Nejspíše musel věnovat roky tomu, aby se naučil svému oboru a dostal se tam, kde je.

Někdy si říkám, že je to opravdu náročné. Že je to daleko náročnější, než jsem si říkal. Na druhou stranu, kdo říkal, že to bude snadné?

Mít sen o malé kavárně, kde budete dělat skvělou kávu a mile vítat každého hosta je snadné. Realita je však daleko těžší.

Mít sen o tom, že budete dělat prezentace a workshopy pro lidi, je snadné. Věnovat desítky večerů studiu, vstávat v půl šesté ráno, jet dvě hodiny tam, stát celý den na nohou a pak jet dvě hodiny zpět je však daleko těžší.

Mít sen o tom, že budete umět další cizí jazyk, je snadné. Věnovat stovky hodin na doučováních, učit se gramatiku, dělat stovky cvičení a neustále se zlepšovat ve vašem jazyku a přitom dělat neustále (někdy opravdu trapné) chyby, je však daleko těžší.

Kdo říkal, že to co doopravdy chcete, bude snadné? A nejdůležitější věta z celého článku:

Pokud neděláte to, co jste si vysnili, pokud nejste tam, kde chcete být – možná vás od toho dělí jen spoustu tvrdé práce.

Na trhu neoceňujeme to, co je snadné. Oceňujeme to, co je těžké, cenné a zajímavé. Jste ochotni do toho dát spoustu práce?

Pozn. K tomuto článku mě dovedlo poslouchání ranní show na Evropě 2 asi měsíc zpátky. Jak možná víte, Patrik Hezucký a Leoš Mareš dělají tuhle show už ruky. Byl zrovna pátek a Leoš Mareš tam popisoval svůj program, co vše za ten den musí stihnout. Byl to obdivuhodný seznam a když si vezmu, že k tomu všemu v týdnu vstává okolo páté ráno, aby stihl ranní show, nedivím se, že je (pro mě) nejúspěšnější postava českého show businessu. Stojí za ním totiž spoustu tvrdé práce. Stejně jako za většinou těch, které si pamatujete.

Jít, nebo zůstat stát? Jděte.

Chcete změnit svůj život? Řešte jen to, co můžete změnit.

Ne, máte dostatek vzdělání. Máte dostatek peněz. Máte dostatek příležitostí.

Pokud chcete změnit svůj život, pracujte na vaší iniciativě.

Další škola vás nepřipraví lépe na podnikání. Vyšší kapitál vám nezvýší šance na váš podnikatelský úspěch a více známých nezlepší vaše postavení na trhu. Ne, to co potřebujete, je soustředit se především na to, co můžete změnit. A věřit, že většinu toho, co se vám v životě děje, můžete ovlivnit (locus of control).

To, co nás často dělí od možné úspěchu je pocit, že jste v důlku. Že se ze současné situace nemůžete vyhrabat, dostat se nahoru a nějakým způsobem se posunout dopředu v životě. Čekáme na změnu a příležitost vidíme, až když ji vezme někdo jiný.

Ne, není to nedostatek (doplňte, co máte pocit, že nutně potřebujete). Je to nedostatek iniciativy, co nás dělí od zlepšení se.

Zapracujete na své iniciativě ještě dnes? Jak s ní můžete pracovat?

Chcete dostat pozvánku na nový veřejný workshop Šťavnaté slajdy? Zaregistrujte se do odběru newsletteru!

Odebíráte už také můj YouTube kanál? Vyjdou nová videa!

Nemám čas! Tento článek vám ho pomůže najít.

Poslední dobou se čím dál častěji setkávám s odpovědí, že někdo nemá na něco čas. Je ale zajímavé, že tu větu de facto neslyším od velmi úspěšných lidí. Tím jsem se dostal k myšlence, že úspěšní lidé čas mají, neúspěšní mají často min. výmluvu. 

Nehledě na to kde jste a jak úspěšní jste, kde můžete najít více času? Následují moje osobní tipy, které vám pomohou najít čas:

Tři dny analyzujte, co během dne děláte.

Tři dny si pište po čtvrt hodinách co jste v daném čase dělali. To pro mě bylo klíčové (a za tento tip vděčím mimo jiné Jardovi Homolkovi). Ke sledování času jsem používat Emergent Task Planner (David Seah). Zjistil jsem kolik času ztrácím na aktivitách, které nemají žádný smysl. Analýza toho, co vám zabírá čas, je prvním krokem vaší léčby. Už to mi pomohlo eliminovat spoustu zbytečných aktivit.

Eliminujte "pár proflákaných minut". Za mě velká novinka tohoto roku. Všiml jsem si, že jsem měl tendenci si občas krátit čas na mobilu na Instragramu nebo Facebooku. Obě aplikace jsem odinstaloval, a nechybí mi ani jedna, Facebook zůstal jen na počítači, u kterého nejsem stále. Nevidím sice každé vaše vyfocené latté v kavárně, ale mám díky tomu více času. Ono šlo o pár minut denně, ale to se slušně za týdny, měsíce a roky nasčítalo.

Nedělejte ze sebe poslíčka. Na poslíčkování je tady Messenger. Pokud není vaším posláním vozit věci z místa A do místa B, tak to prosím nedělejte.

Nechodím na obědy ve 12. Není horší čas, než jít ve 12 na oběd. Všude budete čekat frontu a budete dlouho čekat na jídlo. Stačí si vzít před 12 něco malého a jít v jednu na oběd, v každé restauraci je najednou o polovinu méně lidé (a čekáte také daleko méně). Další řešení je vařit si doma, příp. využívat rozvoz. Ušetří i čas do restaurace a zpět.

Eliminujte jízdy autem na nezbytné minimum. Pokud můžete, jeďte raději vlakem/MHD/taxi. Když už jedu autem, poslouchám audioknížky. Hlavně díky autu jsem jich za posledních pár let naposlouchal přes 70.

Naučte se delegovat. Většina toho, co děláte, může dělat někdo místo vás levněji, rychleji a snáze. Ať už jde o úklid, nakupování, poslíčkování a chození na různé schůzky. Vždy se dá najít někdo, kdo vám s tím může pomoci a rád to za úplatu udělá. 

Najděte aktivity, které delegovat nemůžete. A na ty se soustřeďte. Je jen několik málo klíčových aktivit, ve kterých vás nejde snadno delegovat. Na ty byste se měli právě soustředit a těm věnovat více času (právě také ten, který ušetříte delegováním jiných aktivit).

Přestaňte se vymlouvat.  Když je někdo v nastavení mysli, že "nemá čas" a toto a toto "musí dělat", nelze ho přesvědčit o opaku. Ani vás pak nebudu přesvědčovat. Musíte nejdříve změnit myšlení. Moje nastavení mysli je takové, že jsou tu prezidenti, miliardáři, opravdu úspěšní lidé (pro mě je třeba vzorem Tomáš Baťa). A oni měli stejně času jako já. Takže pokud mám pocit, že mám málo času, tak ho neumím efektivně využívat. Zkuste si najít vlastní podobou matru.

Naučte se naplno odpočívat. Tento tip jsem si měl dát už před lety. Neuměl jsem odpočívat, pracoval jsem přes noci, do rána, víkendy. Z dovolené jsem byl schopný si vybrat tři dny za rok. Vůbec toho nelituji, pořádná práce se nedá udělat od devíti do pěti. Ale musíte se naučit někde brát, někde relaxovat. Zapojte trochu sportu, zdravou stranu a naučte se vzít si klidně týden dovolené. Po dovolené budete mít třikrát více energie, než před ní.

Následující tipy vám budou fungovat jen pokud na nich budete pracovat. Zkuste s nimi experimentovat, zkuste najít cestu, jak vaše dny využívat více naplno a jak si je více vychutnat. Uvidíte, že se vám bude lépe dařit jak v osobním, tak soukromém životě.

Které tipy se osvědčily vám?

Pokud máte tipy, jak vy sami šetříte čas, budu moc rád, když je napíšete do komentářů. Nepište prosím, proč šetřit čas nemůžete. Moc děkuji!

Buďte výjimeční, nebo zmizte – jak se nestát komoditou

Před pár dny jsem psal článek o tom, jak má někdy naše kariéra tendenci stát se komoditou. Stát se něčím, co bude časem jen klesat na hodnotě, ztrácet svůj smysl a co bude (dost možná) časem nahrazeno stroji.

Dnes přicházím s prvním tipem, jak se stát opravdu výjimečným. Někým, za kým se zákazníci budou vracet, stát se někým, kdo nám bude chybět, když nepřijdete do práce.

Lekce první: Začnete si už vážit vašich současných a stálých zákazníků.

Získat nového zákazníka je násobně dražší, než vyřešit elegantně problém současných zákazníků nebo je jen tak občas odměňovat. Většina firem to vůbec nechápe. Dva příklady jen za několik posledních dní.

• Hotel při check-inu neudělal v systému check-in a blokace peněz na kartě se tak zrušila. Bylo potřeba, abych zašel do hotelu osobně a situaci řešil na místě a zaplatil znovu kartou. Na recepci jsem čekal asi dvacet minut, nikdo za tu dobu nenabídl ani kolu. Přitom v hotelu ví, že v jejich síti jsem za poslední rok spal už skoro 60x (!). Kolik lidí stráví více jak dva měsíce v kuse na hotelu?
• Eurowings (kromě dalších věcí, které mě na nich iritují) dnes měli přes dvě hodiny zpoždění. V letadle po nás ale pak chtěli 3 eura za kávu, Jakou aroganci musíte mít, abyste chtěli za 2 dl džudu tři eura či za jedno kafe z automatu, když jste nechali někoho čekat přes dvě hodiny?

A teď dva pozitivní příklady.

• V McDonald’s jsem si na jejich stránkách stěžoval na chování jednoho z jejich zaměstnanců. A to jsem si u nich kupoval jen jeden Cheeseburger (20 korun!). Přišlo rozuzlení, které by nečekal ani velký fanda smažených hranolek. Odepsala mi přímo jejich tisková mluvčí s osobní, upřímnou odpovědí s prosbou o mou adresu, že mi posílá kupon na 200 Kč. Den poté reagoval přes email manažer dané prodejny, opět s omluvou, a že až budu mít cestu kolem, osobně se mi omluví a útrata ten den tam je na účet podniku. A opravdu, zašel jsem tam, manažer mě pozdravil osobně, a vybavil nejen hamburgerem, ale ještě kávou a dezertem navíc včetně doporučení, co je podle něj nejlepší ten den v nabídce. To vše kvůli 20ti korunovému cheeseburgeru.
• Včera jsem byl v mém oblíbeném Lokálu a měl jsem po obědě chuť na něco sladkého. Chvíli jsme se bavili se servírkou, že mi nesedne žádný dezert a tak mi nabídla, že není problém mi udělat palačinku s domácí marmeládou (ano, jak dobře chápete, ta nebyla na jídelním lístku). Nebyl problém ji udělat, namarkovat a chvíli si se mnou popovídat.

Pokud si může McDonald’s dát takové práce kvůli jednomu burgeru a Lokál kvůli jednomu zákazníkovi a jedné palačince, proč byste si vy nedali práci starat se o vaše zákazníky, kteří u vás utrácejí desítky tisíc?

Co si dnes odnést:

• Poskytujte stálým zákazníkům pečlivý, nejlépe exkluzivní servis. Je daleko levnější odměňovat současné zákazníky, než získávat nové.
• Při každé reklamaci a vaší chybě oplácejte ve velkém. Pokud někdo platil letenku za několik tisíc, dejte mi minimálně občerstvení a pití zdarma.
• Buďte opravdu výjimeční, nebo opravdu levní. Nikdo dnes nekupuje průměr, kupuje to nejlepší v jeho vlastní kategorii. Proč byste si kupovali špatný hotel, když vidíte na tři kliky jeho hodnocení na Google, Tripadvisoru a Booking.com? 

Nebudujte vaši kariéru jako další aerolinku

V posledních týdnech nasbírám celkem osm letů. To je asi stejný počet, co jsem dříve létal za rok. Co mě zaráží je jak jsou služby aerolinek de facto naprosto stejné. Jejich služba se pak stává komoditou. Stává se i vaše kariéra komoditou?

Letěl jsem s ČSA, nedostal jsem ani sklenici vody a letenka stála víc jak letenka s German Wings (oproti ČSA nízkonákladovka). Kromě barvy letadla a toho, že v ČSA letuška všechny zdravila česky (což doteď nechápu), byste ČSA od German Wings nerozeznali.

Přichází na scénu Air Berlin, se kterými jsem absolvoval čtyři lety. Služby byly de facto stejné (stejně průměrné letušky, průměrné uniformy a průměrné chování personálu), jediný rozdíl byl v tom, že jste měli zdarma pití co jste chtěli (standardní káva, čaj, voda, džus) a malý snack. Zase, nic extra, ale z těch tří nejlepší.

Dostáváme se ale k vaší kariéře. Z těch tří aerolinek bych nevybral žádnou, co bych mohl doporučit. Žádná mi nijak neutkvěla v paměti a jde tedy o komoditu - letět z místa A do místa B. Pak se na danou službu díváte jen podle jediného měřítka a to je cena. Protože jsou všichni de facto stejní, budete vybírat ty s nejnižší cenou. Služba je přeci stejná, ne?

Pokud se ve vaší kariéře výrazně neodlišíte od ostatních (know-how, sítí kontaktů, skills, jazyky, přístupem k lidem, ...), stanete se komoditou. Nikomu nebudete chybět po tom, co odejdete (nikdo si toho možná ani nevšimne) a budete placeni jako komodita, tedy tou nejnižší možnou cenou.

Jak pozná zákazník, že na tom pracujete vy? Co vás odlišuje? V odpovědi buďte naprosto upřímní, protože zákazník má v dnešním světě nulovou trpělivost. 

Jazyky umíme blbě a můžeme si za to (částečně) sami

Za poslední dva roky jsem měl tu možnost poznat víc jak deset lektorů němčiny. Tahle zkušenost mě obohatila o pocit, proč jsme v jazycích tradičně na chvostu v celé EU. Rád bych to nějak shrnul, kdo je podle mě dobrý učitel jazyka, kdo špatný a proč Češi podle mého umí jazyk špatně a celý ten proces učení je špatně.

Život není učebnice.

Na tohle narazíte asi jako první věc, když dorazíte do Drážďan, možná jen za česko-německé hranice. Možná jste uměli dokonale tabulky všech možných pádů, ale jak na vás Němec začne šprechtit, jste mimo. Proč? Byli jste nejspíš zvyklí na to, jak mluví Němci na CD k učebnici. O tom, že takhle nikdy nemluví, nemusí být asi řeč.

Byli jste také zvyklí na rozhovory v učebnici a důkladné vypisování gramatických cvičení v učebnicích. Další ztráta času, protože Němec se s vámi chce dohodnout, musíte reagovat a nemáte zrovna čas přemýšlet, která spojka jde se kterým pádem. 

Váš učitel to myslel dobře.

Chtěl vás naučit gramatiku, které spojky se váží s kterým pádem a jak se v Němčině pěkně skloňuje. Což většinou vede k tomu, že v reálu jste nervózní říct vůbec jednu souvislou větu, protože se bojíte. abyste neudělali chybu. V regionu DACH (Německo, Rakousko, Švýcarsko) pracují miliony cizinců, kteří umí hůř (nebo líp) jak vy. Nikdo se na vás nebude koukat blbě, když budete blbě mluvit.

Včera koupit já dva rohlík.

Pokud je cílem jazyka se domluvit, pak potřebuje hlavně slovíčka. Spoustu slovíček. S těmi pár základní gramatiky a jedete. To netrvá dlouho se naučit. Když budete pilovat každou gramatiku, ztrácíte čas něčím, co samotný rodilý mluvčí úplně nerozumí.

Větě výše asi všichni rozumíme. Ok, není uhlazená, není správně, ale má jasný smysl. Pokud ale nevíte, jak se řekne "rohlík", je to už docela problém.

Jak z toho ven?

Obklopte se cizím jazykem, který se chcete naučit - knížky, audioknížky, videa, telefon a počítač v daném jazyku. Dělejte ho každý den. Ano, každý den.  Najděte si kamaráda či kolegu, který daným jazykem mluví a pravidelně ho trénujte.

Pokud se budete muset domluvit, jazyk se naučíte zázračně rychle. Nutnost je (v učení jazyků) matka inovace a pokroku.