Měli Japonci s měřením úsměvů pravdu?

Nápad jak měřit úsměvy možná není tak špatný.

Stále se čas od času vracím k myšlence proč byla vlastně jedna moje konkrétní bývalá šéfová nejlepší? Co dělala jinak, v čem se odlišovala?

Je toho víc, ale jedno je jisté. Měla schopnost, kterou jsem od té doby málo viděl ve firmách.

Umění šířit nadšení.

Kdo je ve vaší firmě za to zodpovědný? Nikdo? Ne, vedení je za to zodpovědné. Aby umělo nejen řešit problémy, ale aby umělo i slavit a šířit pozitivní myšlenky, nadšení a zápal.

Pokud budete celý den zabrání jen do problémů bez úsměvu, pak se zkuste vrátit k tomuto videu a přeměřte svůj úsměv.

Nestačí jen dobře pracovat. Naučte se šířit nadšení a všichni okolo vás budou šťastnější. 

Potřebujeme více úsměvů, méně formality.

Kupovat cizímu člověku kafe je prostě divný

Písecká benzínka při odjezdu - pod střechou (pohled ven)

Včera jsem se zastavil u benzínky. Obsluha mi nabídla jestli mi může natankovat.

Říkám, že jasně a ptám se, jestli si nedá kafe. Pán souhlasí, že by si dal, i když se trochu ostýchá. Prý jedno espresso bez mlíka a bez cukru.

To je fér, jdu dovnitř k automatu, kupuju jedno kafe u automatu anglické značky. Platím benzín za kasou a pánovi podávám kafe a ještě nějaké drobné k tomu. 

Za tu práci. Jak jsem mu nabídl, že mu zaplatím kafe, tak mi vyleštil na autě okna tak, že bych z nich jedl vejce benedikt. Má radost a já taky. Oba máme radost a nikoho to nestálo víc než pár korun.

Shodou okolností jedu pak vyzvednout jednu slečnu, kterou vezu do Prahy. Napsala na spolujízdě na Facebooku jestli jede někdo do Prahy. V Praze mi nabízí pak peníze, ale neberu si. Nepřijde mi to fér, přijde mi to normální. Normální, že by si lidé měli pomáhat a zvlášť, když je to vůbec nic nestojí. Do Prahy bych jel přeci tak i tak.

A tak mi nabízí olivy. Prý koupené přímo v Řecku. Jo, tak to mě baví. A potěší to i ženu, také je má ráda. Vybírám tedy černé olivy a razím domů za rodinou. 

A říkám si, že tohle by mělo být úplně normální. 

Cizímu člověku koupit kafe? Vzít ho autem? Udělejte to. A uvidíte, že potěšíte víc sami sebe ještě než ostatní.

Pomáhat si je normální.

Kávový nadšenec a ti ostatní

Jsem kávový fanatik.

Poradím vám kterou navštívit kavárnu, kterou pražírnu musíte poznat a kde byste měli nakupovat kávu. Skvělých míst se skvělým kafem je spoustu.

Kdo miluje kafe, ten je nadšen. Má parťáka, se kterým si může popovídat a kdo mu rozumí. Turek se šlehačkou není náš životní styl.

Na druhou stranu je spoustu lidí, kteří vůbec kafe nepijí. Nevadí mi to, je to jejich volba. Mají jiné chutě, jiné preference. Nemá cenu je přesvědčovat o tom, že by měli pít kávu. Stejně tak nemá smysl o kávě mluvit, když jim to nic neříká.

Jak vás asi napadlo, tohle neplatí jen pro kávu, ale skoro pro vše. 

Vy máte nějaký životní styl a způsoby jak žijete. Ty mohou být naprosto odlišné od způsobu jak žijí jiní. Naučte se respektovat ostatní a jejich způsob života. 

A zkuste se naopak u ostatních inspirovat. Třeba vám poradí skvělý čaj, výbornou masnu nebo ještě lepší pekárnu. A tam nepotřebují kafe. 

Kafe není pro každého. A tak je to správně.

Co s tím uděláte?

Jak si užít víkend

Číst si knížku.

Trávit čas s rodinou.

Psát do deníku.

Přemýšlet.

Cvičit jógu.

Jít na procházku do lesa.

Projet se na kole.

Zajít s někým na kafe.

Smát se.

Pozorně poslouchat ostatní.

Být chvíli o samotě.

Nic z toho není online. Odpojte se - a užijte si víkend jako nikdy předtím.

Projekt zvaný vedlejšák

Možná sníte o tom, že jednou budete další Steve Jobs nebo Elon Musk. Než to dotáhnete až tak daleko, zkuste nejdřív malý krok tímhle směrem.

Vymyslete si malý vedlejšák, který byste mohli dělat při práci. Ideální je vymyslet si něco ve službách, kdy budete prodávat své know-how.

Naučíte se tím prodávat, řídit finance, řešit marketing, dodávat kvalitní služby, dodržovat sliby a přesvědčovat zákazníka, že má koupit zrovna vás.

Všechno tohle nemusíte v zaměstnání řešit, ale v podnikání ano. A místo toho abyste hned ze začátku riskovali úplně vše, takhle si můžete vše zkusit, vyděláte si peníze navíc a naučíte se tolik co byste se v zaměstnání učili roky.

Vytvořte si svůj vedlějšák. A berte to ze začátku klidně jako hru.

Zahrajete si?

Proč už nejste nejlepší?

Podle mě mrháme talentem a naším časem.

Když už chodíte do práce, nebo tam vlastně chodit musíte, proč už nebýt nejlepší v tom, co děláte?

Stejně tam budete chodit, Stejně budete dojíždět do práce a stejně budete každý den řešit problémy. Tomu se nevyhnete.

Ale odměna za vaši práci může být o trochu větší. Nebo může být dvakrát, pětkrát, desetkrát větší. Kdo je nejlepší v oboru má násobně vyšší příjem než ten druhý v řadě.

Problémů se nezbavíte, ale můžete z toho mít daleko víc. 

Staňte se nejlepším ve vašem oboru. A i kdyby to nevyšlo, neposunulo by vás to o míle daleko?

Chodit jen tak do práce a nepřemýšlet nad tím je blbost.

Jste Dominik, nebo svatební fotograf?

Můj kamarád Dominik (zdravím Tě!) je svatební fotograf.

Někomu se jeho fotky absolutně nelíbí. Pro hodně lidí má ale specifický styl, který je jeho vlastní. Nedělá úplně typické svatební fotky, na druhou stranu to svatební styl opravdu má. Lidé si ho objednávají, protože chtějí jeho a jeho fotky. Nehledají jen svatebního fotografa.

Pokud jste svatební fotograf jako komodita, jediné podle čeho vás budeme poměřovat je cena. A chceme, samozřejmě, to nejlevnější. Protože jste komoditou. Protože nemáte svůj styl, nemáte svůj rukopis. A protože se snažíte zavděčit všem.

Prosím, buďte jako Dominik. Mějte svůj styl, odmítejte některé zakázky a nesnažte se zavděčit všem. Jedině tak můžete účtovat násobně víc. Jedině tak se můžete rozumně živit.

Prosím, buďte jako Dominik. Nebo buďte nejlevnější.

"Tak povídej, ale rychle."

Také jste tuhle větu slyšeli od vašeho manažera, partnera nebo kamaráda?

Jak mnoho jde v jedné větě vyjádřit. Tahle věta ve zkratce říká nejméně tyto tři věci:

1. Můj čas je důležitější než tvůj čas, proto to můžeš zkrátit.
2. Jsem důležitější než ty, proto Ti můžu říkat jak dlouho můžeš mluvit.
3. Nerespektuji Tě jako člověka a nejspíš si neumím udělat pořádek ve vlastním programu.

Pokud někdy tuhle větu říkáte, nedělejte to, prosím. Zkuste následující:

Pokud jste v časovém presu, domluvte si schůzku jindy a nabídněte jiný termín. Zároveň se zeptejte na téma, abyste se mohli na danou schůzku připravit.

Pokud máte někam namířeno a zároveň to není citlivé téma (!), nabídněte, že vám to řekne po cestě. S nejlepší šéfovou, kterou jsem kdy měl, byly vždy nejlepší schůzky u ní v autě když se někam přesouvala. Mohl jsem se svézt krásnou Audi a zároveň vyřešit co bylo třeba po cestě. Všichni ušetřili čas a zároveň bylo dost času vše probrat.

Všude se dá šetřit čas. Ale nikdy ho nešetřete na lidech.

Užijte si rychlost až do konce

Mám jednu známou, která vždycky když jí potkám, někam spěchá.

Musel jsem se jí na to zeptat. Říkala, že toho má tolik. Do práce spěchá, aby tam byla včas a mohla začít dříve než ostatní. Na schůzkách spěchá a lidem skáče do řeči, aby byla co nejefektivnější. Z práce skoro utíká, aby prý zase stihla vlak.

Kdyby mohla, tak by i ten vlak popoháněla. Stejně to podle mě dělá, minimálně ve své hlavě. Protože už si představuje ten seznam úkolů, které má doma udělat. Postel je pak snad jediné místo, kde zůstává na místě jak tělem, tak i hlavou.

Můžete si užít rychlost až do konce.

Nebo to dělat jinak. Umět se pravidelně zastavit, zamyslet, naplánovat další akce a dělat něco kreativního. 

Pokud budete neustále spěchat, nemůžete udělat nic přelomového. Umět se zastavit je důležité nejen pro vás, ale i vaši práci. A vaše zdraví.

"A proč ne?"

Příště až se vás někdo zeptá jestli byste nezkusili pro vás něco nového, jednoduše odpovězte "A proč ne" a jděte do toho. Noví lidé a nové zážitky jsou to, co vás posune. 

Můj seznam "A proč ne" v náhodném pořadi:

• letěl jsem do Rumunska na konferenci Brandminds 2018
• koupil jsem si kolo a opravdu na něm pravidelně jezdím (kdo by tohle čekal?)
• zkusil jsem snad všechny rozumné kavárny v okolí práce
• zkusil jsem jógu a s menšími a většími úspěchy se jí stále držím (řekl jsem jógu?)
• koupil jsem větší počet knih o architektuře - ne protože bych na ní byl expert, ale protože mě architektura prostě baví
• zkusil jsem školení od Jardy Homolky
• tři roky už učím kurz na Karlově univerzitě
• pravidelně daruji body, které moje benzínka mění na koruny a dává Kapce naděje (já a neziskovka?)
• tři týdny jsem byl v Číně, kde jsem jedl husí krev, žáby, oslí maso, něco-jako-omeletu přímo z ulice a vše jsem přežil v klidu

Co zkusíte? Dejte o tom pak ostatním vědět na vašem blogu nebo sociální síti a udělejte svůj vlastní seznam "a proč ně" zážitků.