Práce, kterou nevidíme

Nejjednodušší je dělat práci, kterou vidíme.

Špinavé auto říká “umej mě”. Nepořádek ve skříni si žádá o úklid. Neustlaná postel je jasný signál jasné práce.

Všechno tohle jsou práce, které vidíme. Odepsat na všechny maily? To si říká o okamžité vyřešení!

Někteří lidé jsou zacyklení v dělání práce, kterou všude okolo sebe vidí. Můj známý má čtyři auta. Jen to, aby je udržel čisté, mu dá spoustu práce. Celou dobu jsem si myslel, že ho to musí bavit. Že to má jako koníček. Ale naposledy jsem se ho na to ptal a sám přiznal, že mu to nic nedává. Ale že nesnáší špinavé auto.

Spoustu té práce, kterou vidíme, za nás může dělat někdo jiný. Je to často ta mentálně snadná práce (byť fyzicky velmi náročná).

Ale svět od nás čeká něco víc. Čeká tu práci, kterou nevidíme na první pohled.

Napsat první knížku? To nikde nevidíme.

Rozjet nové podnikání? To nám necvrkne do nosu.

Začít cvičit jógu? Taková práce si o to sama neřekne.

Ať už budete pracovat na sobě, na svém zdraví nebo na pracovním životě, všechno to jsou práce, které nevidíte. A musíte se naučit je vidět a ideálně naučit ostatní je vidět.

Co byste měli dělat vy a nikdo jiný? Jděte, udělejte to.

(ten mail počká)

Kávový nadšenec a ti ostatní

Jsem kávový fanatik.

Poradím vám kterou navštívit kavárnu, kterou pražírnu musíte poznat a kde byste měli nakupovat kávu. Skvělých míst se skvělým kafem je spoustu.

Kdo miluje kafe, ten je nadšen. Má parťáka, se kterým si může popovídat a kdo mu rozumí. Turek se šlehačkou není náš životní styl.

Na druhou stranu je spoustu lidí, kteří vůbec kafe nepijí. Nevadí mi to, je to jejich volba. Mají jiné chutě, jiné preference. Nemá cenu je přesvědčovat o tom, že by měli pít kávu. Stejně tak nemá smysl o kávě mluvit, když jim to nic neříká.

Jak vás asi napadlo, tohle neplatí jen pro kávu, ale skoro pro vše. 

Vy máte nějaký životní styl a způsoby jak žijete. Ty mohou být naprosto odlišné od způsobu jak žijí jiní. Naučte se respektovat ostatní a jejich způsob života. 

A zkuste se naopak u ostatních inspirovat. Třeba vám poradí skvělý čaj, výbornou masnu nebo ještě lepší pekárnu. A tam nepotřebují kafe. 

Kafe není pro každého. A tak je to správně.

Co s tím uděláte?

Proč už nejste nejlepší?

Podle mě mrháme talentem a naším časem.

Když už chodíte do práce, nebo tam vlastně chodit musíte, proč už nebýt nejlepší v tom, co děláte?

Stejně tam budete chodit, Stejně budete dojíždět do práce a stejně budete každý den řešit problémy. Tomu se nevyhnete.

Ale odměna za vaši práci může být o trochu větší. Nebo může být dvakrát, pětkrát, desetkrát větší. Kdo je nejlepší v oboru má násobně vyšší příjem než ten druhý v řadě.

Problémů se nezbavíte, ale můžete z toho mít daleko víc. 

Staňte se nejlepším ve vašem oboru. A i kdyby to nevyšlo, neposunulo by vás to o míle daleko?

Chodit jen tak do práce a nepřemýšlet nad tím je blbost.

Jste Dominik, nebo svatební fotograf?

Můj kamarád Dominik (zdravím Tě!) je svatební fotograf.

Někomu se jeho fotky absolutně nelíbí. Pro hodně lidí má ale specifický styl, který je jeho vlastní. Nedělá úplně typické svatební fotky, na druhou stranu to svatební styl opravdu má. Lidé si ho objednávají, protože chtějí jeho a jeho fotky. Nehledají jen svatebního fotografa.

Pokud jste svatební fotograf jako komodita, jediné podle čeho vás budeme poměřovat je cena. A chceme, samozřejmě, to nejlevnější. Protože jste komoditou. Protože nemáte svůj styl, nemáte svůj rukopis. A protože se snažíte zavděčit všem.

Prosím, buďte jako Dominik. Mějte svůj styl, odmítejte některé zakázky a nesnažte se zavděčit všem. Jedině tak můžete účtovat násobně víc. Jedině tak se můžete rozumně živit.

Prosím, buďte jako Dominik. Nebo buďte nejlevnější.

Výlet o samotě z vlastního života

Jedna z věcí, která mi pomáhá získat zpět nadhled, inspiraci a zároveň člověka trochu vytáhne z pohodlí. Udělat si výlet, akorát trochu jinak.

Stačí vám na to jeden víkend. Kupte si letenku do jiné země, nemusí to být ani vůbec drahá.

Najděte si nějakou akci, která se v té dané zemi koná a zúčastněte se jí. Může to být velká konference, nebo klidně jen setkání lidí, kteří tančí tango. 

Seznamte se s místními, více poslouchejte než mluvte. Nechte si poradit dobré restaurace a kavárny, vyzkoušejte vše místní. 

Naučte se alespoň pár slov místním jazykem a hlavně to nejdůležitější - vyrazte na takový výlet sami.

Po prvním dnu zjistíte, že vlastně začnete žít na chvíli jiný život. Že můžete s úplně cizími lidmi prožít dobrodružství, které by vás ani nenapadlo. 

Nebude to stát ani moc peněz, ani moc úsilí. Ale bude to rozhodně stát za to.

Kam vyrazíte vy?

"A proč ne?"

Příště až se vás někdo zeptá jestli byste nezkusili pro vás něco nového, jednoduše odpovězte "A proč ne" a jděte do toho. Noví lidé a nové zážitky jsou to, co vás posune. 

Můj seznam "A proč ne" v náhodném pořadi:

• letěl jsem do Rumunska na konferenci Brandminds 2018
• koupil jsem si kolo a opravdu na něm pravidelně jezdím (kdo by tohle čekal?)
• zkusil jsem snad všechny rozumné kavárny v okolí práce
• zkusil jsem jógu a s menšími a většími úspěchy se jí stále držím (řekl jsem jógu?)
• koupil jsem větší počet knih o architektuře - ne protože bych na ní byl expert, ale protože mě architektura prostě baví
• zkusil jsem školení od Jardy Homolky
• tři roky už učím kurz na Karlově univerzitě
• pravidelně daruji body, které moje benzínka mění na koruny a dává Kapce naděje (já a neziskovka?)
• tři týdny jsem byl v Číně, kde jsem jedl husí krev, žáby, oslí maso, něco-jako-omeletu přímo z ulice a vše jsem přežil v klidu

Co zkusíte? Dejte o tom pak ostatním vědět na vašem blogu nebo sociální síti a udělejte svůj vlastní seznam "a proč ně" zážitků.

Kdokoliv to může udělat

Vidíte jak nefunguje kohoutek a necháte ho být. 

Jdete okolo papírku na zemi a necháte ho ležet.

V kanceláři praskne žárovka a nikomu o tom neřeknete.

Náš pocit? Někdo jiný to může udělat a není to moje práce.

Potřebujeme opravdu tohle motto? Podle všeho ano. 

A víte co? Ukazuje se, že nejradši máme vedle sebe lidi, kteří to berou za svou práci a nečekají na někoho jiného. 

Vidíte něco? Udělejte to.

Ze všech přístupů si beru optimismus

Jsou různé přístupy k životu a já si beru optimismus.

Neříkám, že je to nejlepší přístup, ale je to pro mě přirozené a i když je nejhůř, nejspíš na tom najdu něco pozitivního. Jsem pozitivní v desetihodinovém letu, ve dlouhé frontě, na úřadu i v nemocnici. Je jedno kde, všude můžete být šťastní. 

Dřív jsem si myslel, že štěstí bude až.. až budu mít školu, až budu mít auto, stálou práci, víc peněz. Jaký je problém s tímhle přístupem? Že vždy budete mít na co čekat. Že "až" vám může odsouvat vaše štěstí až do nekonečna.

Zkuste si opakovat tuhle mantru: "Každý den je mi lépe a lépe."

Optimismus nevyřeší všechny vaše problémy, ale určitě se vaše problémy budou lépe řešit s optimismem. 

Jaký přístup si zvolíte vy?

Sama na cestě jižní Amerikou. Zbláznila se?

Svou skvělou spolusedící z gymplu jsem neviděl roky (zdravím Tě, Ivet!). Když jsme se konečně po letech potkali u kafe, nemohl jsem věřit vlastním uším. Na té cestě kterou jsem sledoval na jejím profilu napříč jižní Amerikou byla  úplně sama!

Když jsem sledoval její cestu na Facebooku, celou dobu jsem se tak nějak ujišťoval, že v té jižní Americe určitě  není sama. Je to tam nebezpečné, je to blondýna, něco by se jí mohlo stát, určitě by jí někdo okradl/znásilnil/zabil, případně v lepším případě unesl nebo rozprodal na orgány. Na všechny cesty jsem poslední roky jezdil min. ve dvou a cestovat někam tak daleko a ještě k tomu sám mi přišlo jako science fiction.

Přitom byl rok 2008 jestli se nepletu a já seděl v letadle směr Taiwan, kde jsem strávil nakonec dva celé úžasné roky a často jsem byl sám. A víte co? Bylo to fajn.

Dnes máme často pocit, že být sám, nebýt propojený alespoň přes sítě znamená něco špatného. Ale je na čase oprášit samotu, která vás donutí vyřešit některé problémy a dostat ze sebe to nejlepší. Přinese kreativitu do vašich nápadů, jasnost do vašich cílů a sílu do vašich dalších úkolů. Když zvládnete jižní Ameriku sami, tak v Čechách toho zvládnete potom daleko víc.

Za pár týdnů mě čeká Čína na tři týdny. Budu se snažit, abych tam mohl cestovat i sám - protože být dnes sám není na škodu, naopak je to něco, co je cenné a co bychom měli pravidelně praktikovat.

Kdy budete sami? Jak můžete vy využít samotu k tomu aby vám přinesla lepší nápady, dobila baterky a utužila vztahy?

Zaměřeno na odpoledne

Je jedna část dne, která je naprosto v našich rukou. A pokud se chceme v 2018 posunout kupředu, nemůžeme ji vynechat.

Odpoledne.

To, co děláte po práci, vás formuje. Buď sedíte u televize, nebo děláte něco o trochu rozumnějšího. Zde je pár tipů jak odpoledne využít lépe:

Věnujte kvalitní čas vašemu partnerovi (partnerce). Práce je důležité, ale vztahy stejně tak. Snažte se občas vymyslet nějakou společnou aktivitu i v pracovnímu týdnu (sport, kino, večeře a dalších tisíc nápadů), zkuste něco nového a občas druhého překvapte (květiny či jiný malý dárek, pomoc druhému, atd.).

Věnujte se sami sobě. Rozkrájet se ostatním, rodině nebo práci či partnerovi může vypadat jako skvělý nápad, ale nikdo vám nepostaví zlatou sochu altruisty roku. Zacvičte si, dojděte si na procházku, zajděte si sami (!) do kavárny. Prostě se věnujte sami sobě. Jóga, procházka, čtení oblíbené knížky nebo čas na váš koníček.. to vše se počítá.

Naučte se něco nového. Stačí opravdu půl hodina denně abyste se naučili něco nového. Ať už je to nový jazyk, programování, webový design nebo psaní blogu.. odpoledne je ideální čas věnovat se něčemu, co vás užitečně rozvine. 

Hýbejte se. Pohyb (nechci říkat přímo sport, což evokuje jen něco, za co musíte často platit a je to až příliš akční pro spoustu lidí) vám zlepší náladu a dobije energii. 

Co si vy vyberete v roce 2018?