Tripadvisor, Amazon a Google Maps... a průměr nemá šanci.

Nebuďte průměrní, nemáte šanci.

Seth Godin říká, že “Average is for losers”. Je příliš kritický? Podle mě ne.

Když vybírám hotel, na pár kliknutí mám ty nejlepší hotely ve městě.

Když vybírám elektroniku, nejdřív jdu na Amazon a pak kontroluji na Google Play hodnocení aplikace k dané elektronice.

Restaurace? Ani tam nejdu, pokud má hodnocení na Google Maps pod 4 z 5.

A to je ještě ta dobrá situace, kdy mám čas.

Pokud dostanete závažnou nemoc, chcete nejlepšího doktora. Nechcete nějakého průměrného, chcete toho top člověka. Mrkněte na tenhle apel Romana Šmuclera.

Průměr? Ten by měl být vaše poslední možnost.

Od do

Makat každý den dvanáctky je celkem snadné.

Do té doby, než to poznáte na vašem zdraví nebo vztazích. Jak tedy být produktivní a zároveň se nezhuntovat? Řekněte si, od kdy do kdy budete pracovat. Kdy konkrétně začnete a kdy skončíte.

Pak budete mít daleko menší šanci pro neefektivitu a zároveň budete jasně vědět, co je spouštěč a kdy začít pracovat.

Neodkládejte váš život na později. Žijte, pracujte efektivně od-do.

Za co rozházet vaše těžce vydělané peníze

Když se poprvé postavíte na vlastní nohy, zjistíte, že je to obrovská svoboda. Najednou si za vlastní peníze můžete koupit co chcete. Jenže, co jednou utratíte, co vám nikdo nevrátí.

Za co tedy ty korunky utrácet?

Za mě jsou to jasné tři kategorie věcí (plus jedna, za kterou neutrácet).

Nástroje vaší práce. Sem patří vše, co vám vydělává peníze. Kupte si tu nejlepší zubní vrtačku, lopatu, mixážní pult, počítač, který můžete. Co máte denně v ruce a vyděláváte tím korunky má být to nejlepší.

Cestování. Pokud to nemá vaše kultura ve zvyku, po vaší smrti nepůjdou všechny ty věci co jste si nasbírali za život do vaší rakve, ale do popelnice. Ukazuje se, že zážitky nám přinášejí dlouhodobější radost, než věci. Cestování je pro mě numeru duo, za co bych být vámi víc rozhazoval.

Váš rozvoj. Pokud nestojíte u pásu, prodáváte vaše know-how. Cokoliv, co vám tohle know-how rozšíří a prohloubí stojí za to. Můžete si to dát na CíVíčko? Jo? Tak tam házejte peníze.

A za co moc neutrácet?

Pohodlí. Do jisté míry fajn, ale rozdíl mezi sedačkou z IKEA a sedačkou z losí kůže z Itálie je především cenový. První třída stojí násobně víc, než business nebo turistická. Doletíte ale do stejné destinace.

Za co utrácíte vy?

Bling-bling

Dostali jste se na nějakou slušnou pozici. Máte najednou fajn příjem. Řeknete si, že je potřeba se trochu odměnit.

Nové auto, lepší restaurace, hodinky, iPhone, motorka, Mercedes, chata ve Špindlu, dovolená na Bali.

Na tohle všechno máte nárok, ne? Najednou zjistíte ale, že nemáte dost peněz na vlastní bydlení. A spoření pro dceru. A žijete tak nějak od výplaty k výplatě.

Jak je to možný, ptáte se?

Nebudete to chtít slyšet, ale žijeme na příliš vysoké noze. Koupili jste si sekundární znaky úspěchu. Šťastně žít můžete s daleko méně věcmi, než si myslíte.

Pocit, že máte na něco nárok, je zatraceně drahá věc.

Žijete, nebo kupujete?

Kouzlo podzimního moštování

Pepa dorazil o víkendu s čerstvým moštem.

Měli jste někdy čerstvý mošt? Najít už dnes vůbec nějakou moštárnu, kde vám z jablek udělají mošt není snadné. Jednu naštěstí v okolí máme.

Miluji tu chuť. Je totálně, naprosto dokonale jablečná. Opravdu máte pocit, že jste si kousli do jablka. To je prostě skvělé. Neskutečně mě mošt baví, protože jeho chuť je dokonalá a koncentrovaná chuť jablečnosti. Je zároveň perfektně čerstvý bez čehokoliv přidaného.

A tím také přichází jeho vlastnost, že je dostupný jen ve velmi omezeném čase (v lednici vydrží jen pár dní) a zároveň si ho můžete udělat jen na podzim, protože jindy čerstvá jablka nemáte. Na jaře prostě na stromech nerostou. Takže jen na podzim, jen na velmi krátký čas.

S prací, s vašimi vztahy i s životem je to jako s moštem. Vše je na omezenou dobu, užívejte si na maximum to, co vám právě život nabízí.

Nikdy nevíte kdy bude další možnost.

Co budete dělat, když všechno tohle zvládne někdo jiný?

Tesco, Rohlík i Košík vám rádi přivezou nákup až ke dveřím.

V kantýně v prvním patře vám rádi navaří jídlo na tři dny.

Ten sousedův kluk vám rád poseká celou zahradu a bude za to chtít jen dvě stovky.

Pán z ulice ve třetím domě vpravo jezdí s Uberem. Už vás dvakrát vezl a stačilo na to pár kliknutí. Vezme vás kamkoliv budete chtít.

Paní z Chodova má dva malé kluky a ráda si přivydělá tím, že se postará o celou vaši domácnost.

Halenku a sukni do práce vám ráda přežehlí ta stejná paní. A tenhle seznam by tak mohl pokračovat. Většinu práce, kterou teď děláte, by za vás mohl snadno dělat někdo jiný.

Co budete dělat, když všechno tohle zvládne někdo jiný? 

To je přesně to, co byste měli většinu dne dělat. Potřebuje vás, dělejte to. Svět nepotřebuje dalšího člověka, který jen oprašuje svůj život. Potřebuje vás. Někoho, kdo změní svět okolo nás k lepšímu.

Už víte co budete dělat?

Můžete

Máte pocit, že jste se zaseknuli v životě?

Že musíte být v práci, která vás nebaví?

Že musíte trpět lidi ve vašem okolí, kteří vás vysávají?

Že vás štve váš pracovní rytmus bez dovolené a bezesných nocí?

Že sníte o tom jak byste měli žít, ale nežijete tak?

Zastavte se. Vždy máte volbu co uděláte, málokdy jste v opravdové pasti. Někdo musí počkat na facku od osudu, někdo na první nemoc, někdo na první infarkt.

A pak to najednou vždy jde. Najednou po první velké facce můžete končit v práci v pět, můžete opustit lidi co vás vysávají, můžete dát výpověď v práci, začít běhat a brát si pravidelně dovolenou. Když se díváme z očí do očí smrti nebo nemoc nebo jiné ráně osudu, všechny strachy jsou pryč. A my najedou konáme.

Moje rada? Nečekejte až vás osud zasadí ránu. Změnte svůj život dnes.

Není to vůbec těžké. Stačí udělat rozhodnutí hned.

Výlet o samotě z vlastního života

Jedna z věcí, která mi pomáhá získat zpět nadhled, inspiraci a zároveň člověka trochu vytáhne z pohodlí. Udělat si výlet, akorát trochu jinak.

Stačí vám na to jeden víkend. Kupte si letenku do jiné země, nemusí to být ani vůbec drahá.

Najděte si nějakou akci, která se v té dané zemi koná a zúčastněte se jí. Může to být velká konference, nebo klidně jen setkání lidí, kteří tančí tango. 

Seznamte se s místními, více poslouchejte než mluvte. Nechte si poradit dobré restaurace a kavárny, vyzkoušejte vše místní. 

Naučte se alespoň pár slov místním jazykem a hlavně to nejdůležitější - vyrazte na takový výlet sami.

Po prvním dnu zjistíte, že vlastně začnete žít na chvíli jiný život. Že můžete s úplně cizími lidmi prožít dobrodružství, které by vás ani nenapadlo. 

Nebude to stát ani moc peněz, ani moc úsilí. Ale bude to rozhodně stát za to.

Kam vyrazíte vy?

"A proč ne?"

Příště až se vás někdo zeptá jestli byste nezkusili pro vás něco nového, jednoduše odpovězte "A proč ne" a jděte do toho. Noví lidé a nové zážitky jsou to, co vás posune. 

Můj seznam "A proč ne" v náhodném pořadi:

• letěl jsem do Rumunska na konferenci Brandminds 2018
• koupil jsem si kolo a opravdu na něm pravidelně jezdím (kdo by tohle čekal?)
• zkusil jsem snad všechny rozumné kavárny v okolí práce
• zkusil jsem jógu a s menšími a většími úspěchy se jí stále držím (řekl jsem jógu?)
• koupil jsem větší počet knih o architektuře - ne protože bych na ní byl expert, ale protože mě architektura prostě baví
• zkusil jsem školení od Jardy Homolky
• tři roky už učím kurz na Karlově univerzitě
• pravidelně daruji body, které moje benzínka mění na koruny a dává Kapce naděje (já a neziskovka?)
• tři týdny jsem byl v Číně, kde jsem jedl husí krev, žáby, oslí maso, něco-jako-omeletu přímo z ulice a vše jsem přežil v klidu

Co zkusíte? Dejte o tom pak ostatním vědět na vašem blogu nebo sociální síti a udělejte svůj vlastní seznam "a proč ně" zážitků.

Vzrušení gramatických chyb

Jedna výhoda psaní blogu je, že si nemusíte dělat velkou starost s gramatikou. 

Jasně, cokoliv psané by mělo být gramaticky správně. Napsat něco gramaticky správně není ale zas tak velký problém, stačí trochu víc číst, text si po sobě přečíst nahlas a pokud to myslíte vážně, tak mít zároveň dobrého korektora.

Problém většiny textů není že jsou gramaticky špatně. Jejich problém je, že buď:

1. Jsou celkově o ničem.
2. Nemají žádnou pořádnou myšlenku.

Gramatická správnost nikoho moc nenadchne, pokud vaše texty nebudou mít myšlenku. 

Zkuste se příště uvolnit, napsat něco od srdce (klidně s chybou), ale hlavně pracujte na myšlence.

Proč se tak bojíme chyb (a zároveň tak vypichujeme chyby)? Protože nás to tak roky učila škola. Neučila nás psát něco smysluplného, šlo o gramatiku a naplnění délky textu. 

To je nuda.

Zkuste napsat něco vzrušujícího. A pokud tam bude nějaká chyba, tak nevěšte hlavu. Vždy se najde někdo, kdo vás na ni rád upozorní. 

Na text bez myšlenky vás ale nikdo neupozorní.