Proč už nestačí být nejsnadnější volbou

Vybírám hotel na služební cestě a došel jsem ke klasickému dilema jestli si vybrat hotel, který je nejblíž práci, nebo si vybrat hotel, který je nejlepší v daném městě (v mé cenové kategorii). 

Když přespávám jeden den, člověk zvládne hodně a čas často hraje hlavní roli, proto beru klidně špatný hotel, ale hlavně že je blízko práci (prezentaci). Když přespávám dlouho, musí to být kompromis mezi kvalitou a místem (optimálně v docházkové vzdálenosti).

Teď jde ale o pár nocí a v tom případě volím nejlepší hotel v dané oblasti (v mé cenové kategorii). Jednoduše vezmu žebříček na Tripadvisoru, porovnám s hodnoceními na Booking.com a projdu několik recenzí a fotek.

Proč tedy řešit další cestu do práce navíc, když bych mohl vybrat něco blíž? 

Protože hotely, které těží především ze své lokace blízko kancelářím, jsou touhle mentalitou už úplně prorostlé. Práce se tam dělá na půl, lidé se s tím moc nemažou a malé (či střední) problémy se přehlížejí. Mají totiž slušnou fluktuaci a těží z lidí, kteří jdou za obchodem a jsou už zvyklí snad na všechno.

Hotely někde v centru oproti tomu mají tvrdou konkurenci, v které si musí najít místo. Když jdete do hotelu, který je někde v TOP 10 na Tripadvisoru, všimnete si malých rozdílů. Mají třeba parkoviště, zdarma čaj / kávu na recepci, kterou vám klidně dají s sebou. Mají zdarma snídani nebo saunu / posilovnu., pamatují si vás, opravdu vám umí pomoct. Musí se snažit a mají v ideálním případě opravdu snahu být lepšími.

Tuhle myšlenku můžete použít paralelně na jiná odvětví. Vzdělávací agentury zjistili že už nestačí se jen prodat korporaci a stát se jediným schváleným dodavatelem vzdělávání. Kantýny pochopili, že nestačí být jedinou kantýnou v okolí, když existuje Dámejídlo, když lidé mají auta a když si vlastně jídlo můžou lidé přinést z domova.

Už nestačí být nejsnadnější volbou. Lidé nejčastěji volí toho, kdo je nejlepším pro ně v jejich cenové oblasti. Tím pádem musíte být v něčem na hraně, v něčem se vynikat.

K jaké hraně se blížíte vy? 

Hodinky za pade, auto za mega. Co opravdu potřebujeme k tomu udělat pořádnou práci?

Motto: Bohatství je rozdíl mezi vaším příjmem a vašimi výdaji. Tím vzniká bohatství. Bohužel si hodně lidí plete opravdové bohatství a jeho vnější (často falešné) znaky - drahé hodinky, auta, dovolené, oblečení, šperky, restauraci a další. 

Co opravdu potřebujeme k tomu udělat kus pořádné práce?

Potřebujete kvalitní nástroje. S notebookem za pětku se sice dá pracovat, ale ne rozumně a dlouhodobě. Pokud nejste zrovna Stephen King, kterému stačila chatka a psací stroj, potřebujete stroj, na kterém se dá normálně pracovat. Něco rychlého, co vám vyhovuje.

Pak nejspíše potřebujete internet, mobil. To se dá pořídit za pár tisíc. Díkybohu. 

Většina z nás nepracuje jako zubař, který potřebuje křeslo za milion, nepotřebujeme jeřáb za statisíce nebo kávovar za desítky tisíc, abychom mohli pracovat. Pokud pracujete ve službách, pracujete na počítači, stačí vám relativně hrozně málo.

Pak vám možná došlo jak se dostat nahoru. Začali jste na sobě pracovat, začali jste fakt makat a dostali jste se trochu výš. 

A začala vás nejspíše svrbět šrajtofle.

Říkáte si - kurňa, ale nějaké to bling bling by to chtělo. Přece nebudete chodit jako obyčejný člověk, když už máte nějakou tu keš. Jste ve střední třídě, a když se rozhodnete, že je čas si začít kupovat lepší věci, už je na vás připravené celé odvětví.

Celá řada firem na vás číhá, aby udělala všechno proto, aby z vás udělala střední třídu donekonečna. Čeká na vás německá svatá trojice BMW, Audi a Mercedes, abyste proměnili váš několikaroční příjem za něco, čemu klesne hodnota do pěti let o polovinu. Čekají na vás drahé kluby, aby vás za jeden drink úspěšně připravili o hodinu vašeho života v práci. Za deset, patnáct minut.

Budou na vás čekat drahá vína, kávovary, drahé dovolené. A pokud podlehnete žití v lepší společnosti, zjistíte, že tahle lepší společnost není tak lepší, ale především a hlavě dražší. A se zvyšujícími se výdaji možná přijdete na to, že máte na konci měsíce úplně stejně, jako jste měli před několika lety. Akorát musíte pracovat daleko víc a samozřejmě máte daleko větší stres. Proč? Protože tím jak máte vyšší výdaje, není snadné najít práci, která vám vždy zajistí takový příjem. A uskromnit se není nic příjemného.

Jak z toho ven a jak se nenechat nachytat? Jde to poměrně snadno, ale chce to vůli (a následovat několik poměrně jednoduchých, ale ne tak samozřejmých, kroků).

Rozdělujte, co chcete a co potřebujete.  Většinu věcí z toho, co chceme, reálně nepotřebujeme. 

Žijte pod svoje poměry. Pokud si chcete něco koupit, vyberte si to a pak si řekněte, co by se stalo, kdybyste to ztratili. Opravdu by vás to mrzelo, protože by to pro vás byla velká finanční ztráta? Pokud ano, pak je to nejspíše zbytečně drahé a zkuste najít levnější variantu.

Neexistuje výrazně levnější varianta? Vadilo mi, že v letadle je hluk a nedá se tam pořádně spát a hudbu do sluchátek to pro změnu ruší. Říkám si, sluchátka od Bose, ta by to snadno vyřešila. Za vosum Palackých. Sakra, říkám si, taková sluchátka ztratit, to by mě fakt štvalo. Koupil jsem si špunty do uší, stály mě dvacku. Fungují dokonale. Neexistuje výrazně levnější varianta vašeho problému?

Jak byste to řešili, kdybyste měli deset tisíc, tisíc korun, žádné peníze? Tohle je poměrně mocná otázka. Někdy najdeme elegantní řešení, které funguje velmi dobře zadarmo. Dát do řešení deset tisíc korun by mohlo pomoct, ale ne o tolik. Napadá mě hned web. Pokud jste malá kavárna, můžete si nechat vyvinout webové stránky za desítky tisíc, nebo pro začátek začít se stránkou na Facebooku zdarma. Ta druhá varianta dává daleko větší smysl.

Uvědomte si, že bohatství je rozdíl mezi příjmem a výdaji. Nejsou to nákupy u gučiho, hodinky za pade, auto za mega. Jasně, říkáte si, kašlu na MHD, vezmu si auto na operák nebo lízačku. Můžete takhle úspěšně házet do kamen peníze každý měsíc, ale do žádné "vyšší třídy" vás to nedostane. Maximálně tak do "vyšší útratové" třídy.

Nebuďte škrti ve všem. U postele, stolu, na židli, u počítače, s mobilem trávíte tisíce hodin. S těmito nástroji vám proteče rukama statisíce/miliony. Zůstává mi rozum stát, že na těchto věcech někdo šetří. Jednoduché pravidlo - pokud to používáte k práci více jako dvě hodiny denně, kupte si to nejlepší, co můžete.

Nejdříve si dejte peníze bokem, pak žijte do konce měsíce se zbytkem. Jednoduché pravidlo, které vám pomůže udržet rozpočet a zároveň si šetřit na potom. 

Co z toho plyne? Když začnete vydělávat víc, rozlišujte vnější znaky bohatství (drahé věci), věci s reálnou hodnotou co opravdu něco stojí (kvalitní počítač) a věci, co prostě nepotřebujete (sluchátka za vosm Palackých). 

Bohatství je to, co vám zůstane po výdajích. Nejrychlejší cesta k bohatství je tak zvyšování příjmu a snižování vašich měsíčních životních nákladů. 

PS. Chtěli byste si tenhle článek vytisknout a pohodlně přečíst? Zde je v PDF formátu.

Pracovat vs. učit se pracovat

Pokud chcete napsat knížku, piště. Pokud chcete podnikat, podnikejte. Pokud chcete rozjet nový projekt, rozjeďte nový projekt. 

Zní to možná triviálně, ale vůbec to tak není. Mnoho lidí místo práce dělá přípravu na práci. Místo psaní čtou knihy a blogy o psaní. Místo podnikání se přihlásí na MBA program a mají pocit, že jsou blíže podnikání. Místo rozjíždění nového projektu si koupí pět knih na Amazonu o tom, jak rozjíždět nové projekty.

Ano, je rozumné se připravit. Je rozumné si o vašem oboru číst, dívat se na videa a učit se nové věci. Žádná práce se ale tak neudělá. Prací se udělá práce.

Přestaňte se učit, začnete pracovat.

Nemám čas! Tento článek vám ho pomůže najít.

Poslední dobou se čím dál častěji setkávám s odpovědí, že někdo nemá na něco čas. Je ale zajímavé, že tu větu de facto neslyším od velmi úspěšných lidí. Tím jsem se dostal k myšlence, že úspěšní lidé čas mají, neúspěšní mají často min. výmluvu. 

Nehledě na to kde jste a jak úspěšní jste, kde můžete najít více času? Následují moje osobní tipy, které vám pomohou najít čas:

Tři dny analyzujte, co během dne děláte.

Tři dny si pište po čtvrt hodinách co jste v daném čase dělali. To pro mě bylo klíčové (a za tento tip vděčím mimo jiné Jardovi Homolkovi). Ke sledování času jsem používat Emergent Task Planner (David Seah). Zjistil jsem kolik času ztrácím na aktivitách, které nemají žádný smysl. Analýza toho, co vám zabírá čas, je prvním krokem vaší léčby. Už to mi pomohlo eliminovat spoustu zbytečných aktivit.

Eliminujte "pár proflákaných minut". Za mě velká novinka tohoto roku. Všiml jsem si, že jsem měl tendenci si občas krátit čas na mobilu na Instragramu nebo Facebooku. Obě aplikace jsem odinstaloval, a nechybí mi ani jedna, Facebook zůstal jen na počítači, u kterého nejsem stále. Nevidím sice každé vaše vyfocené latté v kavárně, ale mám díky tomu více času. Ono šlo o pár minut denně, ale to se slušně za týdny, měsíce a roky nasčítalo.

Nedělejte ze sebe poslíčka. Na poslíčkování je tady Messenger. Pokud není vaším posláním vozit věci z místa A do místa B, tak to prosím nedělejte.

Nechodím na obědy ve 12. Není horší čas, než jít ve 12 na oběd. Všude budete čekat frontu a budete dlouho čekat na jídlo. Stačí si vzít před 12 něco malého a jít v jednu na oběd, v každé restauraci je najednou o polovinu méně lidé (a čekáte také daleko méně). Další řešení je vařit si doma, příp. využívat rozvoz. Ušetří i čas do restaurace a zpět.

Eliminujte jízdy autem na nezbytné minimum. Pokud můžete, jeďte raději vlakem/MHD/taxi. Když už jedu autem, poslouchám audioknížky. Hlavně díky autu jsem jich za posledních pár let naposlouchal přes 70.

Naučte se delegovat. Většina toho, co děláte, může dělat někdo místo vás levněji, rychleji a snáze. Ať už jde o úklid, nakupování, poslíčkování a chození na různé schůzky. Vždy se dá najít někdo, kdo vám s tím může pomoci a rád to za úplatu udělá. 

Najděte aktivity, které delegovat nemůžete. A na ty se soustřeďte. Je jen několik málo klíčových aktivit, ve kterých vás nejde snadno delegovat. Na ty byste se měli právě soustředit a těm věnovat více času (právě také ten, který ušetříte delegováním jiných aktivit).

Přestaňte se vymlouvat.  Když je někdo v nastavení mysli, že "nemá čas" a toto a toto "musí dělat", nelze ho přesvědčit o opaku. Ani vás pak nebudu přesvědčovat. Musíte nejdříve změnit myšlení. Moje nastavení mysli je takové, že jsou tu prezidenti, miliardáři, opravdu úspěšní lidé (pro mě je třeba vzorem Tomáš Baťa). A oni měli stejně času jako já. Takže pokud mám pocit, že mám málo času, tak ho neumím efektivně využívat. Zkuste si najít vlastní podobou matru.

Naučte se naplno odpočívat. Tento tip jsem si měl dát už před lety. Neuměl jsem odpočívat, pracoval jsem přes noci, do rána, víkendy. Z dovolené jsem byl schopný si vybrat tři dny za rok. Vůbec toho nelituji, pořádná práce se nedá udělat od devíti do pěti. Ale musíte se naučit někde brát, někde relaxovat. Zapojte trochu sportu, zdravou stranu a naučte se vzít si klidně týden dovolené. Po dovolené budete mít třikrát více energie, než před ní.

Následující tipy vám budou fungovat jen pokud na nich budete pracovat. Zkuste s nimi experimentovat, zkuste najít cestu, jak vaše dny využívat více naplno a jak si je více vychutnat. Uvidíte, že se vám bude lépe dařit jak v osobním, tak soukromém životě.

Které tipy se osvědčily vám?

Pokud máte tipy, jak vy sami šetříte čas, budu moc rád, když je napíšete do komentářů. Nepište prosím, proč šetřit čas nemůžete. Moc děkuji!

Buďte výjimeční, nebo zmizte – jak se nestát komoditou

Před pár dny jsem psal článek o tom, jak má někdy naše kariéra tendenci stát se komoditou. Stát se něčím, co bude časem jen klesat na hodnotě, ztrácet svůj smysl a co bude (dost možná) časem nahrazeno stroji.

Dnes přicházím s prvním tipem, jak se stát opravdu výjimečným. Někým, za kým se zákazníci budou vracet, stát se někým, kdo nám bude chybět, když nepřijdete do práce.

Lekce první: Začnete si už vážit vašich současných a stálých zákazníků.

Získat nového zákazníka je násobně dražší, než vyřešit elegantně problém současných zákazníků nebo je jen tak občas odměňovat. Většina firem to vůbec nechápe. Dva příklady jen za několik posledních dní.

• Hotel při check-inu neudělal v systému check-in a blokace peněz na kartě se tak zrušila. Bylo potřeba, abych zašel do hotelu osobně a situaci řešil na místě a zaplatil znovu kartou. Na recepci jsem čekal asi dvacet minut, nikdo za tu dobu nenabídl ani kolu. Přitom v hotelu ví, že v jejich síti jsem za poslední rok spal už skoro 60x (!). Kolik lidí stráví více jak dva měsíce v kuse na hotelu?
• Eurowings (kromě dalších věcí, které mě na nich iritují) dnes měli přes dvě hodiny zpoždění. V letadle po nás ale pak chtěli 3 eura za kávu, Jakou aroganci musíte mít, abyste chtěli za 2 dl džudu tři eura či za jedno kafe z automatu, když jste nechali někoho čekat přes dvě hodiny?

A teď dva pozitivní příklady.

• V McDonald’s jsem si na jejich stránkách stěžoval na chování jednoho z jejich zaměstnanců. A to jsem si u nich kupoval jen jeden Cheeseburger (20 korun!). Přišlo rozuzlení, které by nečekal ani velký fanda smažených hranolek. Odepsala mi přímo jejich tisková mluvčí s osobní, upřímnou odpovědí s prosbou o mou adresu, že mi posílá kupon na 200 Kč. Den poté reagoval přes email manažer dané prodejny, opět s omluvou, a že až budu mít cestu kolem, osobně se mi omluví a útrata ten den tam je na účet podniku. A opravdu, zašel jsem tam, manažer mě pozdravil osobně, a vybavil nejen hamburgerem, ale ještě kávou a dezertem navíc včetně doporučení, co je podle něj nejlepší ten den v nabídce. To vše kvůli 20ti korunovému cheeseburgeru.
• Včera jsem byl v mém oblíbeném Lokálu a měl jsem po obědě chuť na něco sladkého. Chvíli jsme se bavili se servírkou, že mi nesedne žádný dezert a tak mi nabídla, že není problém mi udělat palačinku s domácí marmeládou (ano, jak dobře chápete, ta nebyla na jídelním lístku). Nebyl problém ji udělat, namarkovat a chvíli si se mnou popovídat.

Pokud si může McDonald’s dát takové práce kvůli jednomu burgeru a Lokál kvůli jednomu zákazníkovi a jedné palačince, proč byste si vy nedali práci starat se o vaše zákazníky, kteří u vás utrácejí desítky tisíc?

Co si dnes odnést:

• Poskytujte stálým zákazníkům pečlivý, nejlépe exkluzivní servis. Je daleko levnější odměňovat současné zákazníky, než získávat nové.
• Při každé reklamaci a vaší chybě oplácejte ve velkém. Pokud někdo platil letenku za několik tisíc, dejte mi minimálně občerstvení a pití zdarma.
• Buďte opravdu výjimeční, nebo opravdu levní. Nikdo dnes nekupuje průměr, kupuje to nejlepší v jeho vlastní kategorii. Proč byste si kupovali špatný hotel, když vidíte na tři kliky jeho hodnocení na Google, Tripadvisoru a Booking.com? 

Nebudujte vaši kariéru jako další aerolinku

V posledních týdnech nasbírám celkem osm letů. To je asi stejný počet, co jsem dříve létal za rok. Co mě zaráží je jak jsou služby aerolinek de facto naprosto stejné. Jejich služba se pak stává komoditou. Stává se i vaše kariéra komoditou?

Letěl jsem s ČSA, nedostal jsem ani sklenici vody a letenka stála víc jak letenka s German Wings (oproti ČSA nízkonákladovka). Kromě barvy letadla a toho, že v ČSA letuška všechny zdravila česky (což doteď nechápu), byste ČSA od German Wings nerozeznali.

Přichází na scénu Air Berlin, se kterými jsem absolvoval čtyři lety. Služby byly de facto stejné (stejně průměrné letušky, průměrné uniformy a průměrné chování personálu), jediný rozdíl byl v tom, že jste měli zdarma pití co jste chtěli (standardní káva, čaj, voda, džus) a malý snack. Zase, nic extra, ale z těch tří nejlepší.

Dostáváme se ale k vaší kariéře. Z těch tří aerolinek bych nevybral žádnou, co bych mohl doporučit. Žádná mi nijak neutkvěla v paměti a jde tedy o komoditu - letět z místa A do místa B. Pak se na danou službu díváte jen podle jediného měřítka a to je cena. Protože jsou všichni de facto stejní, budete vybírat ty s nejnižší cenou. Služba je přeci stejná, ne?

Pokud se ve vaší kariéře výrazně neodlišíte od ostatních (know-how, sítí kontaktů, skills, jazyky, přístupem k lidem, ...), stanete se komoditou. Nikomu nebudete chybět po tom, co odejdete (nikdo si toho možná ani nevšimne) a budete placeni jako komodita, tedy tou nejnižší možnou cenou.

Jak pozná zákazník, že na tom pracujete vy? Co vás odlišuje? V odpovědi buďte naprosto upřímní, protože zákazník má v dnešním světě nulovou trpělivost. 

Kariérní příručka pro ty, kterým ještě neoschnul titul (a další Millennials)

Seth Godin - Icarus Deception - Londýn 2013

Do mojí Generace Millennials (Generace Y) se trefují různé články a to včetně Bílého domu.. Povídá se o nás, že nás motivuje práce, co nás baví (ne peníze) a lišíme se tak od našich rodičů, kteří hledali jistou práci za dobré peníze (a proto jsme často nešťastní).

O mojí generaci se toho namluví hodně. Generace rozmazlenců, zhýčkanců, lidí na hypster vlně, kterým voní spíš volný životní styl, práce na půl úvazku a povalování se v posteli do půl desáté.

Každý není takový a pokud vám ještě neoschnul titul (jako mně) a máte drive na práci, měl bych pár tipů na to, co bychom měli dělat.

Užitečnost 

Pokud by vás měli vyhodit z práce, proč by to bylo? Nejspíš proto, že nejste užiteční. Moje generace se hodně soustředí na to, co může z práce získat, co dostane a jak jí práce baví. 

Je potřeba se ale soustředit na něco úplně jiného - jak být co nejužitečnějším pro firmu, ve které pracuji (příp. si založit vlastní a s tou být co nejužitečnější zákazníkům)? Soustřeďte se na to, co můžete nabídnout, ne na to, co můžete získat.

Kontakty

Neustále opomíjená kategorie všemi sluníčkáři . Budování vztahů není super nápad jen pro to, abyste byli šťastní, ale zároveň úspěšní v práci. Můj praděda říkal, že známí jsou někdy víc, než peníze. A měl (asi) pravdu. Tom Peters, americký guru managementu, tomu říká Rolodex Power. 

Nejde tady podle mě vůbec o "networking". Jak se řekne tohle slovo, představím si nějakého otravného ulíznutého prodejce vysavačů v saku po dědovi jak se snaží po něčích zádech vylézt z jeho vlastní kariérní (promiňte mi ten výraz) žumpy trochu výš. Ne, nejde o to lézt někomu do zadku. Jde o to být pro někoho užitečný, zajímat se o jiné lidi a být prospěšný. Nepřehlížet kolegy, známé, lidi na akcích kam chodíte. Nestačí je rozdávat vizitky. Budujte opravdové upřímné vazby.

Malé sázky

Zkoušejte různé malé projekty (malé sázky) a uvidíte, co se z ních může vyvinout. Cal Newport používá termín "little bets" v jeho super kariérní knížce.  Steve Wozniak roky pracoval v HP a přitom ve volných chvílích spoluzakládal se Steve Jobsem Apple,  J. K. Rowling na začátku své kariéry psala po nocích v Portugalsku po tom, co během dne učila angličtinu (a dvanáct vydavatelů zavrhlo první rukopis Harryho Pottera při první snaze vydat nějakou tu knížku) a můj kamarád rozjel jeden z největších e-shopů v ČR v dané oblasti po nocích po práci.

Ne, nemusíte dát výpověď v práci ani investoval milion dolarů abyste něco zkusili. Zkuste malé projekty, udělejte malé sázky, zkuste to znovu, lépe, učte se - a nějaká sázka může vyjít.

Šetření

Tomáš Baťa ve svých Úvahách a projevech píše, že člověk by měl mnoho vydělat, rozumně vydat a až za třetí ušetřit. Mládí ať investuje, stáří ať střádá. Možná jsem ho špatně pochopil, ale přijde mi zásadní střádat už za mlada. Proč? Když je vám 20 a ušetříte každý měsíc tisíc korun, v padesáti vám to dělá 360 tisíc. 

Říká se, že na stáří se člověk připravuje celý život. Je dobré se na něj připravit i finančně. Stanovte si částku, kterou měsíčně ušetříte a tu si dejte bokem, vyjděte se zbytkem. Jednoduchá strategie jak neutratit vše za pasti na střední třídu (odkaz doporučuji!).

Ambice

Není léku proti nízkým ambicím.

Můžete si přečíst všechny články světa, ale pokud budete mířit extrémně nízko, nedá se vám snad ani přát hodně štěstí. To nejhorší co se vám může stát je mířit příliš nízko a takového cíle dosáhnout. Měli bychom být generace, co něco změní. Co posune trochu zavedené pořádky, přinese nové nápady, přinese vlastní kreativitu a iniciativu a pokud budete přinášet nápady minulého století a žádnou iniciativu nedivte se pak, že budete špatně placeni. Jak se také ukazuje, vysoké cíle motivují daleko víc než nízké cíle. 

Pravidelná revize vašeho CV

Váš životopis by se měl stát nástrojem č. 1 vašeho kariérního postupu. Vytvořte si vaše CV v co nejlepším formátu (v CZ a AJ verzi, samozřejmě) a každé tři měsíce ho revidujte.

Co jste se za ty tři měsíce naučili? Na jakých nových projektech jste se podíleli? Jaké cíle jste splnili? Vaše CV a jeho pravidelná revize je skvělým nástrojem na to, jak kontrolovat kariérní postup. Ve firmách by měly i odměny navázat na zlepšování životopisu. 

Skromnost a pokora

Nemyslím česká ohnutá záda, ztrátu páteře a nízké sebevědomí (které je pro nás typické snad víc jak bílé fusky, vysokohorská igelitka a nepromokavá bunda v nákupním centru). 

Myslím trochu soudnosti a pokory ke zkušenějším. Někdy má moje generace tendenci vidět vše, co vytvořila generace předcházející jako špatné. Stovky lidí odcházejí zklamání z neúspěšných pohovorů, protože si řekli o trojnásobek mzdy, co by měli reálně dostávat (a překvapivě tu práci nedostali). Mějte trochu pokory, pochopení. Není dobré se tvářit jako že vím vše, když je člověku 20+ (Millennial).

Zvyky

Jsme tím, co opakovaně děláme.

Někdo má za zvyk ráno strávit půl hodinu čtením užitečné knížky. Někdo ráno běhá, někdo večer pracuje na zajímavém projektu. Tak jako tak většinu dne strávíme v autopilotu. Je dobré ten autopilot občas správně nastavit. 

Zastavte si a řekněte si, jaké zvyky máte, které jsou produktivní a které ne a každý měsíc věnujete budováním nového zvyku. Za rok tak vybudujete dvanáct nových zvyků a neskutečně se posunete. Na pochopení zvyků mám tyto dva tipy (Power of Habit, Self-directed behavior). Jakému zvyku se budete věnovat tento měsíc?

Nástroje

Investuje do nejlepších nástrojů (věcí, které používáte ke své práci) jaké si můžete dovolit.

Nástroje patří mezi nejlepší investice, protože vám pomáhají v tom vytvářet nejlepší práci, jakou můžete. Ať už je to mobilní telefon, laptop, internet, tiskárna, monitor - ať už je to cokoliv, co používá pro práci alespoň jednou denně, pořiďte si to nejlepší. Ušetří vám to spoustu peněz, nervů a času. A zároveň vám to pomůže peníze vydělat. Počítač s dostatkem paměti a SSD diskem je dobrý základ.

Tyto tipy výše vám pomohou správně nastartovat vaši kariéru, dostat se v rozumném čase na dobré místo a zároveň přitom budovat cenné dovednosti. Pomohou vám být užitečnými. 

Co byste přidali? 

Tipy výše jsou mé osobní tipy na co, se vyplatí. Co byste přidali vy? Přidejte vaše vlastní tipy do komentářů. Díky! 

(Ne)výhoda nereálných snů

Snít o tom, že změníte svět má uklidňující efekt. Je to totiž velmi nepravděpodobné (čest výjimkám) a dává nám to často pocit, že pokud to nezmění svět, je vlastně úplně jedno, co děláte.

Všechny startupy by měly přemýšlet globálně. Člověk by si říkal, že pokud se vám nepodaří dostat minimálně do Sillicon Valley, nemá vaše lokální čistírna oděvů žádný smysl (i když s ní vyděláváte slušné peníze). Někde v běhu za globálními ambicemi jsme zapomněli na to, že zde vůbec nejde o to, jestli uděláte díru do světa nebo ne. Nejde o to, jestli o vás bude psát Wall Street Journal. Jde jen o to, jestli se vám podaří být úspěšným.

Naplňte vaši vlastní definici úspěchu. Četl jsem různé příběhu extrémně úspěšných lidí. Jedno mají tyhle příběhy společné - jsou vám k ničemu. Ve většině příběhů velkých třesků (Facebook, Tesla, Amazon, Microsoft, Apple, ...) působily různé okolnosti, které těžko najdete a zároveň pravděpodobnost, že budete druhým Markem Zuckerbergem, je blížící se nule.

(Ne)myslete globálně, jednejte lokálně. Začnete dnes, nebo si řekněte, že nezačnete nikdy. Je lepší něco vzdát bez toho, abyste začali, než se půl roku o něco snažit a pak s tím seknout dříve, než se dostaví první výsledky. To je obrovská ztráta času, peněz a energie. Nezačít - nebo začít a vydržet do konce. 

Daleko víc inspirativní příběhy jsou ty, kdy to naprosto obyčejný člověk ve vašem blízkém okolí dotáhl opravdu daleko. S takovým člověkem zajděte na kafe, na oběd a poproste ho o půl hodiny času. Ať vám řekne, jak se mu to podařilo. Takových lidí je spoustu a jejich příběhy jsou daleko užitečnější. Protože v těchto příbězích je místo pro vás. Můžete být tím, kdo také naplní vlastní definici úspěchu.

Přestaňte číst příběhy o Supermanovi, když létat nikdy nebudete. Franta od vedle to ale možná daleko dotáhl a ten vás může inspirovat víc, než Mark Zuckerberg. 

Jak přežít nálož služebních cest? Mých osm tipů z 10 000 kilometrů.

Dnešní článek mého kamaráda o tom, jak přežít zkoušky na vysoké mě inspiroval k sepsání pár postřehů o tom, jak zvládnout nálož služebních cest. V poslední době jsem začal více s prací cestovat a zde je několik tipů, které vám pomohou zvládnout náročné cesty lépe a snadněji.

Vybavte se na přežití bez zásuvek.

Zásuvka je kámoška. Bylo by skvělé ji všude potkat, ale bohužel je jich často málo (letiště), nefungují (vlaky) nebo nemáte čas nabíjet.  První, co na cesty potřebujete je solidní power banka, která vám dobije telefon alespoň 2x. Vřele doporučuji Xiaomi powerbank 10 400 mAh. Tahle kráska za šest stovek udělá obrovskou službu a zachrání vás před vybitým mobilem. Ve vlaku, kde signál občas je a občas není, se dá bez zapnutého módu letadla propálit celou baterku telefonu za pár hodin. Kupte si k power bance také silikonový obal. Proč? Powerbanka vám potom nebude klouzat po stole ve vlaku/letadle. A tak se neobije. 

Je dobré také zvolit ten správný stroj (čti: notebook), zvláště pokud hodně cestujete. Pro zkušené služebkáře se osvědčil (na základě mého výzkumu) Macbook Air 13", Macbook Pro 13", Asus UX305 (asi nejlepší poměrně cena/výkon), Dell XPS 13, Lenovo Yoga 3 Pro a Lenovo X1 Carbon. Nové Intel chipy Broadwell jsou dostatečně výkonné a zároveň nežerou moc baterky. Do vašeho stroje investuje co můžete, protože vás to živí. Stejně tak do mobilu. Vyplatí se mít mobil co má větší baterku, jinak jste pořád bez proudu, nebo pořád nabíjíte. 

 Uložte si kontakt na tři taxi služby.

Klasické kolečko: taxi/MHD/auto - vlak/bus/auto/letadlo - taxi - business - hotel. Pokud se nechcete nechat odrbat na taxíku, nenasedejte nikdy do taxi co stojí na ulici. Uložte si kontakty na tři taxi služby do mobilu a vždy si zavolejte taxi z dispečinku, dá se na tom ušetřit nemalé peníze. Jaké taxi služby vybrat? Vybírám vždy nejlevnější taxi, nevidím smysl v tom utrácet za to více a vždy se najde někdo, kdo to bude dělat neskutečně low-cost. V Praze doporučuji Speed Cars, v Bratislavě pak VB Taxi. Pokud máte rádi telefon s Androidem, vezměte si něco, co má technologii QuickCharge 2.0 od Qualcommu. Tyhle mobily se nabíjí výrazně rychleji. Pokud ujíždíte na jablku, vezměte si 6ku Plus, vydrží déle na baterii. 

Hotel, hotel a zase hotel. Jak vybírat, na co si dát pozor.

Hotely jsou ze začátku zábava, pak můžou být pěkná otrava (20x stejná snídaně za sebou, stejný čaj, stejné pozdravy, stejné kafe, ...).

Při výběru hotelu dávejte pozor na dva faktory - dobrý spánek a dobrá poloha. Zbytek už vás nemusí tak tankovat. Potřebujete se ale rychle dostat ráno za businessem a potřebujete se skvěle vyspat. Hotel nejdříve zkontrolujte na Tripadvisoru (recenze, reálné fotky cestovatelů) a booking.com (recenze). Neřešte moc individuální komentáře, píšou tam občas blázni, řešte celkové hodnocení. Na booking.com se vyhýbejte všemu, co má méně jak 8/10 (nebo si vyberte vlastní minimální mez a té se držte). 

Chtějte vždy pokoj, co má okna do vnitrobloku. Do ulice můžete mít lepší výhled, ale skoro vždy je v něm daleko větší hluk (tramvaje, kostel, auta, hospoda a nevím co ještě mě všechno kdy vzbudilo). 

Vybírejte si hotel co buď nejblíže a) letišti/nádraží nebo b) místu vašeho businessu. Má osobní preference je co nejblíže místu, kde probíhá business. Ráno nemusíte totiž stíhat a budete rádi, když v ideálním případě budete moct na místo dojít pěšky (zvláště v případě vaší ranní prezentace vybírejte hotel v místě prezentace, nebo v její pěší blízkosti). 

Vyplatí se vám také si zřídit členství v různých benefit programech, co hotely nabízí. Jedny z největších jsou např. IHG (InterContinental Hotels Group, např. Holiday Inn, Crowne Plaza, ...) a Accor Hotels (Ibis, Mercure, Pullman, Novotel a další). Sbíráte body, za body máte bonusy. Jednoduchý deal. V případě více jak 10 nocí za rok se vyplatí. 

Jídlo, pití - nabalte si něco malého vždy s sebou.

To jsou z mojí zkušenosti dvě věci, o které budete často bojovat - jídlo a pití. A je potřeba se připravit ať máte co jíst a co pít. Osvědčilo se mi vždy mít v kufru jednu Mattoni Sport. Kupte si domů karton vod (0,75 ideální) a sušenky - super je Flapjack a Lifebar. Sušenek si kupte 20 do špajzu a před cestou si vždy hoďte 2-3 do kufru. To je nedocenitelné. Často jsem měl problém najít něco k jídlu za rozumné ceny a řešil kde sehnat vodu, už to řešit nemusím. Super jsou také ořechy nebo sušené ovoce.

Na prezentaci si také vezměte PET lahev vody. Při prezentaci člověku pěkně vysychá v puse a na místě může být voda max z platových kelímků, který velmi snadno převrhnete. Ideální je ta Sport láhev - když se vám jí podaří převrhnout při prezentaci, nic se nestane. Je ale pravda, že nezavřená umí otravně pískat, pozor na to.

Co je důležité, to mějte dvakrát. Sbalení buďte ideálně stále.

Mějte nabíječku na mobil a adaptér 2x a nechávejte je v kufru, nikdy je doma nevyndavejte. V ideálním případě mějte i 2x prezentér a vše, co nutně potřebujete. Čím kratší seznam věcí, co musíte do kufru vždy dát, tím lépe. 

Kosmetickou tašku mějte připravenou stále. To je věc, co je zbytečné balit. Mějte v tom vše co potřebujete + ibuprofen, něco na nachlazení a něco na průjem. Také nějaké vitamíny. Jak jedete na cestu, jen jí vezmete ze skříně a hodíte do kufru. Pěnu na holení, šampon, sprchový gel - mějte malá balení, nezabírají moc místa. Ručník nevozte s sebou, skoro vždy je na hotelu. Zbytečná zátěž.

Vyberte si správný kufr. A co nejlehčí.

Kufr na kolečkách bude pro vás jak domeček pro šneka. Vyberte si ten, který vám maximálně vyhovuje a splňuje vaše požadavky. Jezdím se Samsonite, který se dá zvětšit a koupil jsem ho v outletu v akci. Je textilní a tak nemůže prasknout jako skelet. Kdybych kupoval ale znovu, koupil bych si co nejlehčí. Zvedat znovu a znovu těžký kufr je zbytečná námaha. Výhodou je, pokud má čtyři kolečka a jede "na stojato" - projedete s ním pak místy, kde se kufr se dvěma nevejde, typicky v letadle. Kufr je vaše "taška na nářadí", investujte do ní.

Napište si kontrolní seznam a nalepte si ho na vchodové dveře.

Zevnitř na vchodových dveřích mám vždy přilepený seznam věcí co mám mít s sebou. To mi pomáhá před odjezdem rychle projít očima seznam věcí a zkontrolovat, jestli mám vše co mám mít. Bez seznamu jste ztraceni a vždy na něco zapomenete. Balení pak bude hrozný chaos. Doporučuji si vytvořit takový seznam v Evernote nebo OneNote, máte pak digiální verzi stále u sebe. Mějte různé typy seznamů podle délky pobytu (např. jedna noc, 2-3 noci, týden).

Nabalte si věci den před odjezdem.

Tenhle tip už mi párkrát zachránil den, kdy bych jinak určitě nestihl vlak. Stát se může cokoliv (v noci vám přestane záhadně fungovat mobil) a vy vstanete pozdě. Na tuhle situaci musíte být připraveni a vše, co jde připravit večer (včetně snídaně, svačiny, ...) připravte večer. Ideálně byste v nejhorším případě měli po vzbuzení do deseti minut odcházet ze dveří (když půjde fakt do tuhého).

Těchto osm tipů vám pomůže služební cesty zvládat efektivně. Projděte si také tento seznam Seth Godina a nechte se inspirovat co on považuje za důležité před prezentací (businessem) připravit. Pokud máte svoje tipy, které byste sem rádi přidali, napište mi email a rád je zveřejním. 

Líbil se vám tenhle článek? Retweetněte ho, lajkujte nebo pošlete na něj někomu odkaz. Děkuji!

Finding the one vs. being the one

I have to admit, this is my favorite difference in work attitude you can find everywhere. Basically, there are two kinds of people - those who are constantly looking for someone to do do the work, and those, who do the work.

The first type ("Who can do this?" type) is the always busy one. She is constantly busy, always on the phone, email and her calendar is filled with appointments, meetings and reviews. She has mastered the skill of delegation. Not because there is a better work for her to do, but because looking for others who do the work is her job.

When alight bulb burns out, she finds the handyman. When a program needs to be fixed, she calls the programmer. When a printer is out of paper, she emails the office manager.

The second type, the doer ("I can do it." type) is also busy. He is busy with his own work and when he finds something that must be done, he is willing to do it no matter what needs to be done. Secretary is not present - he will make a cup of coffee for a customer (he might not do it often, but when it's important, no problem with that). When a program needs to be fixed, he tries to fix it.  When a printer is out of paper, he handles it,. 

The first one is the master of ultimate delegation doing nothing really, the second one is the doer. 

My advice is - unless you are the CEO, be the doer. Do the work and get better. Repeat.