Pokud chcete mít skvělý nápad, mějte nejdříve hodně nápadů.
Jakub Šafránek blog o tom jak lépe podnikat, dělat lepší zákaznický servis a jak dokončit více práce za méně času.
Vidíte jak nefunguje kohoutek a necháte ho být.
Jdete okolo papírku na zemi a necháte ho ležet.
V kanceláři praskne žárovka a nikomu o tom neřeknete.
Náš pocit? Někdo jiný to může udělat a není to moje práce.
Potřebujeme opravdu tohle motto? Podle všeho ano.
A víte co? Ukazuje se, že nejradši máme vedle sebe lidi, kteří to berou za svou práci a nečekají na někoho jiného.
Vidíte něco? Udělejte to.
Některé stránky mají postavené články jen podle tipů správného copywritera. A to tedy:
Můžete psát všechny články přesně podle pravidel a možná váš atraktivní titulek opravdu přiláká posluchače. Otázka ale za mě: Budete mít z takového psaní radost?
A nebo možná ještě lépe: Změní takové psané něco? Budou takové články někomu chybět?
Zkuste to možná někdy napsat bez všech těch triků, které se nás snaží jen levně oblbnout. Zkuste to je tak, bez příkras, přirozeně a od srdce.
Takové psaní nám bude chybět.
Zkusíte to?
Nemohl mi ujít rozhovor slečny na pohovoru v mé oblíbené kavárně. Ona a spolumajitel té kavárny spolu váleli perly podnikatelských rad.
"Musím vám ještě říct jednu nepříjemnou věc. Jak je to tu malé, nevejde se nám sem záchod. Máme smlouvu se záchodem v metru a musela byste chodit tam. Sám jsem byl trochu v šoku, když jsem tam poprvé šel," říká majitel.
Lekce první - Mluvit s lidmi narovinu. Tohle se vyplatí skoro vždy, zvlášť když jdete do nové práce.
"S tím nemám problém. Pracovala jsem v mobilní kavárně, tam nemáte ani střechu." Tím si majitele získala - "Tak to je vidět, že záchod pro vás nebude problém," říká potěšeně majitel.
Lekce druhá - Nebojte se nepohodlí. Co je nepříjemné pro ostatní má svou cenu, kterou ostatní ocení.
"Nejsme kávoví fanatici. Pokud přijde pán a chce turka, dostane ho. Pokud přijde slečna a chce půllitrové cappuccino a na to hromadu karamelu, dostane ho. Zákazníky nevychováváme, děláme jim kávu takovou jakou mají oni sami rádi," vysvětluje dál majitel.
Tahle věta se mi zaryla do paměti. Párkrát už se mi stalo, že mi někdo vysvětloval co si mám koupit a co mám jak dělat, i když jsem měl jasnou představu o tom, co chci.
Lekce třetí - Nevychovávejte zákazníky. Oni sami vědí, co chtějí. Anebo je vychovávejte, ale pak nedělejte ústupky a dělejte si své služby svou cestou, fanoušky si také najdete. Buďte sví, nebo buďte pro všechny.
Jeden rozhovor, tři lekce. Která je ta vaše nejoblíbenější?
Skromnost se vyplatí, ale má dva rozměry.
Buďte skromní ve smyslu chovat se slušně k ostatním. Arogance nic dobrého nepřináší. Důležitých věcí je v životě málo, dobré rozlišit to co potřebujete a to, co chcete.
Nebuďte skromní ve svých cílech. Zde se skromnost nevyplácí. Proč mít malé cíle, když do práce stejně chodit musíte? Tak už z ní dostaňte maximum, to dává smysl. A klidně žijte v něčem neskromně - investujte do cestování, koníčku nebo vaší sbírky nožů. Pokud vám to přináší radost, proč ne. Jen si dejte pozor aby vám ty věci nedělaly život ještě těžším, než je.
V čem se vyplatí abyste byli skromní? V čem byste naopak měli být neskromní?
Pokud mě znáte nebo pravidelně čtete tenhle blog, víte že jsem optimista. Podle mě to s námi život myslí dobře a pokud se člověk snaží, tak je život fajn. Občas ale i já mám náladu na prd. Podceňuji se, mám pocit, že jsem looser a že se mi nic nedaří.
Ty co znám mají občas také tenhle pocit. A možná i vy máte občas tenhle pocit. Že za nic nestojíte, že život za nic nestojí. Je potřeba si uvědomit ale jednu věc a to, že to jak se cítíte znají i ostatní. Také mají občas ten pocit, že život za moc nestojí.
Svěřte se těm, kterým důvěřujete. Budou vám rozumět a nejspíše vám dají alespoň jednu dobrou radu.
Nejste v tom sami. Nálady máme všichni. Otázka zní - chcete v blbé náladě zůstat, nebo se z ní dostat?
Kdo chce, hledá způsoby.
Rozejít se se někým je umění. Možná ještě větší umění je pak o bývalém partnerovi mluvit. Jsou tři verze jak můžete o bývalém mluvit.
Ta jednoduchá verze je ho následně kritizovat a zmiňovat jeho chyby po tom, co jste se rozešli. Tahle verze může jít až do pomlouvání. Nic dobrého z toho nekouká, možná se vám trochu uleví. Po čase se ostatní budou oprávněně bát, že je čeká stejný osud.
Ta těžší verze je bývalého partnera nikde moc nekritizovat, nepomlouvat a možná se až trochu vlastně vyhýbat otázkám na něj. Taková strategie hraní do outu, příp. mazání člověka ze svého života.
Ta nejtěžší a zároveň myslím nejefektivnější verze je uvědomit si (pokud je to pravda), že ten člověk byl skvělý, ale ne pro vás. Na otázku na vašeho bývalého ho tak chválíte, uvědomujete si to dobré a to štěstí, že jste se potkali, něco spolu prožili a pak se vaše cesty rozešli. Vy jste se mohli spoustu nového naučit a zároveň pak nemusíte být s člověkem, se kterým si nerozumíte.
Skvělý, ale ne pro mě. Dokážete to?
Jsou dva světy, ve kterých žijeme.
První je ten, co děláme a kým jsme právě teď. Chodíte do práce, věnujete volný čas koníčkům, rodině a přátelům, snažíte se chovat slušně, nemluvit sprostě a chovat se tak, jak byste se chovat asi měli. Je to ten náš svět. Realita.
Pak je tu ten druhý svět. Svět toho, co bychom chtěli dokázat nebo zkusit. Zde jsou naše sny, fantazie, touhy a ambice. Možná chodíte do práce a říkáte si po cestě, že byste hrozně rádi napsali knížku. Nebo že byste rádi začali podnikat, začali více cvičit, letěli do Číny nebo do New Yorku.
Je na čase tyhle dva světy začít spojovat. Vyberte si dnes něco z druhého světa. Máte? Udělejte to.
Uvidíte, jak se vám uleví. A jak se sebe budete mít radost. A jak najednou zjistíte, že to nebylo tak těžké.
Jste spisovatel co nepíše? Podnikatel co nepodniká? Pak víte, co je to druhý svět.
Jsou různé přístupy k životu a já si beru optimismus.
Neříkám, že je to nejlepší přístup, ale je to pro mě přirozené a i když je nejhůř, nejspíš na tom najdu něco pozitivního. Jsem pozitivní v desetihodinovém letu, ve dlouhé frontě, na úřadu i v nemocnici. Je jedno kde, všude můžete být šťastní.
Dřív jsem si myslel, že štěstí bude až.. až budu mít školu, až budu mít auto, stálou práci, víc peněz. Jaký je problém s tímhle přístupem? Že vždy budete mít na co čekat. Že "až" vám může odsouvat vaše štěstí až do nekonečna.
Zkuste si opakovat tuhle mantru: "Každý den je mi lépe a lépe."
Optimismus nevyřeší všechny vaše problémy, ale určitě se vaše problémy budou lépe řešit s optimismem.
Jaký přístup si zvolíte vy?
Svou skvělou spolusedící z gymplu jsem neviděl roky (zdravím Tě, Ivet!). Když jsme se konečně po letech potkali u kafe, nemohl jsem věřit vlastním uším. Na té cestě kterou jsem sledoval na jejím profilu napříč jižní Amerikou byla úplně sama!
Když jsem sledoval její cestu na Facebooku, celou dobu jsem se tak nějak ujišťoval, že v té jižní Americe určitě není sama. Je to tam nebezpečné, je to blondýna, něco by se jí mohlo stát, určitě by jí někdo okradl/znásilnil/zabil, případně v lepším případě unesl nebo rozprodal na orgány. Na všechny cesty jsem poslední roky jezdil min. ve dvou a cestovat někam tak daleko a ještě k tomu sám mi přišlo jako science fiction.
Přitom byl rok 2008 jestli se nepletu a já seděl v letadle směr Taiwan, kde jsem strávil nakonec dva celé úžasné roky a často jsem byl sám. A víte co? Bylo to fajn.
Dnes máme často pocit, že být sám, nebýt propojený alespoň přes sítě znamená něco špatného. Ale je na čase oprášit samotu, která vás donutí vyřešit některé problémy a dostat ze sebe to nejlepší. Přinese kreativitu do vašich nápadů, jasnost do vašich cílů a sílu do vašich dalších úkolů. Když zvládnete jižní Ameriku sami, tak v Čechách toho zvládnete potom daleko víc.
Za pár týdnů mě čeká Čína na tři týdny. Budu se snažit, abych tam mohl cestovat i sám - protože být dnes sám není na škodu, naopak je to něco, co je cenné a co bychom měli pravidelně praktikovat.
Kdy budete sami? Jak můžete vy využít samotu k tomu aby vám přinesla lepší nápady, dobila baterky a utužila vztahy?
Když jsem dostal první multitool Leatherman, byl jsem nadšený. Je to něco jako švýcarský nůž se všemi možnými věcmi jako nůž, otvírák na konzervy, šroubovák a tak.
Jenže ten jejich design je tak dobrý, že se mu prostě nedá odolat. Už jen to, že někoho napadlo ten multitool udělat spíš do tvaru kleští a ne nože (ze kterého se všechno vyklopí jako u švýcarského nože) je naprosto super.
Mám ho pořád na stole, na cesty nejezdím bez něj. Přitom nejsem žádný horal, ale ten design mě prostě baví. Není to věc pro každého (už ta cena, která se pohybuje okolo třech tisíc, může někoho odradit). Ale ti, kdo ho mají, jsou nadšení.
Je okolo toho taková správná fanouškovská základna. Lidé se s nimi chlubí na Instagramu nebo Facebooku a kdo ho má (a vy když vy ho máte také), tak si na to téma rád popovídá. Mít Leatherman prostě spojuje.
Marketing je v tomhle případě přímo v produktu. Skvělý design, 25 záruka a využití na skoro vše a nejen pro horaly, ale pro všechny - to jsou věci co lidi baví.
Jak můžete vy být jako Leatherman? Investuje více do vývoje a chytrého designu, méně do reklam.
Jakub Šafránek - tipy na prezentace, podnikání a pracovní efektivitu